Moč v dějinách lidstva - výrobci střelného prachu.
Stejně jako výrobci látek -valchaři-, tak i výrobci střelného prachu spotřebovali hodně moči. V 15. století byla dokonce povinnost denně odevzdávat moč. V zimě si pro ni přijel s povoz s bečkami v městech každý druhý den a v létě každý den. Lidé tyto výběrčí moči měli asi stejně rádi jako výběrčí daní. Tito lidé byli hulváti a neurvalci. Měli od vrchnosti povolení a mohli vejít do každého domu, vykopat a odvést to, kam obyvatelé chodili močit. Dělníci těchto výrobců dusičnanu chodili po statcích a přehazovali hnojiště, aby si odvezli ten nejcenější hnůj ze spoda na výrobu dusičnanu. Vše se nalilo do kotle s močí, nebo vodou a vařilo se to v dokud nevznikly krystalky dusičnanu. Ten se potom smíchal se sírou a uhelným prachem na střelný prach.
Moč v dějinách lidstva - Valchař.
Stejně jako výrobci střelného prachu potřeboval valchař moč. Ve středověku se tkalo hlavně vlněné plátno a po utkání je bylo potřeba odmastit a zvalchovat, aby se vlákna pospojovala mezi sebou a nerozplétala.
Valchář vložil vlněnou látku do bečky a zalil rozkládající se močí. V té době nebyly veřejné záchody, proto musel valchař objíždět lidi v městech a vesnicích, aby mu dávaly svou moč a moč domácích zvířat. Tu nechal ustát několik dní, aby se začal tvořit čpavek. Ustátou moč nalil do sudu s vlněnou látkou a průměrně osum hodin se po ní šlapalo. Při této činnosti se vystřídala celá rodina, pokud se tedy nechodilo sbírat moč. Moč fungovala jako prací prášek a odmašťovala látku. Šlapání po látce zase valchovalo vlnu, za účelem ztužení a zhuštění, aby šla dobře stříhat a sešívat. Po vyprání vodou a usušení se látka barvila a šily se z ní vznostné obleky pro šlechtu.
Na valchářství navazovalo barvířství. Jeho počátky spadají do Vých. Indie k modrému indigu. Féničanům byl znám již 2000 l. př Kr. náhodně objevený purpur (nach).
U nás se před zavedením indiga používalo borytu barvířského. K rozkvětu přispělo zavedení červeného barviva cochenilly, vyrobené ze mšic červce nopálového (coccus cacti).
Podobně dobře placená práce byla vyvážení žump. Vyvažeči žump kromě peněz dostávali i alkohol. Ve středověku ještě nebyla kanalizace a každý dům míval suchý záchod. Pokud byl dům velký, tak i velkou žumpu. Žumpy se mohly vyvážet jen v noci od 21 hod. do 5 hod. Ze začátku se obsah dal vybírat kýblem, ale potom do žumpy museli vlést. Obsah žump se vyvážel za město, kde tito lidé taky bydleli. Běda ale bylo tomu, komu se podařilo vysypat náklad na ulici, nebo v příkopě. Toho potom dali do toho sudu zasypali obsahem žumpy a vozili po městě.
Tato keš a pravděpodobně i celá série bude na konci roku 2024 archivována, proto s odlovem neváhejte.