|
Přijměte pozvání k malebnému bývalému lomu na okraji Úval. Zavede vás k němu moje další EarthCache.
Lom na Široké louce
Bývalý lom Na Široké Louce leží u silnice z Úval na Škvorec. Těžily se tu kdysi tzv. droby, které se na první pohled podobají břidlicím, jen mají světlejší odstíny šedé až šedozelené barvy. Jedná se o horniny sedimentárního původu, které vznikly v hlubokomořském prostředí.
Máte možnost vidět zachovalou nivu Škvoreckého potoka a navštívit opuštěný lom, který vytváří hezké panorama od cesty. Přístupové body k trase jsou buď roh ulic Polská/Slezská (značeno bílými šipkami na stromech), nebo vodojem JIH. Toto malebné místo představuje ideální kombinaci přírodního krásna a historie těžby hornin v tomto regionu.
Upozornění: nejedná se o stezku vhodnou pro přístup s kočárky (zejména v první části, kde jsou vytvořené přírodní schody). V areálu bývalého lomu je sypký terén, dbejte na svoji bezpečnost a zejména bezpečnost svých dětí, které bude lom jistě lákat k prvním lezeckým pokusům.
Usazené droby Klastické sedimentární horniny jsou jedním z hlavních typů sedimentárních hornin a vznikají z usazenin fragmentů jiných hornin, které byly zvětrány, transportovány a následně usadily na zemském povrchu. Tyto fragmenty mohou být různě velké, od jemného písku po větší štěrk nebo kameny. V průběhu geologického času se tyto fragmenty usazují a postupně se zpevňují, vytvářejíce klastickou sedimentární horninu.
Droba je často vyskytující se sedimentární hornina, jejíž vznik lze snadno představit. Z petrografického hlediska se jedná o variaci pískovce, kde vedle zrn křemene najdeme spoustu úlomků živců, jiných minerálů a zvláště kusy hornin různého původu. Klíčovou podmínkou je, aby většina těchto úlomků měla velikost menší než 2 mm.
Mívá obvykle má tmavou barvu, často se jedná o odstíny šedi. Vytváří se v mořském prostředí, typicky na okrajích kontinentů, kam je unášena řekami po období velkých geologických pohybů (orogenezích). Zde se tento neuspořádaný materiál hromadí ve stometrových vrstvách a postupně tuhne do pevné horniny.
Proterozoikum
Na geologickém obrazu území Prahy a jejího okolí se velmi významným podílem účastní horniny svrchního proterozoika (starohor), jejichž stáří dosahuje něco přes půl až téměř tři čtvrtiny miliardy let. Odhadovaná mocnost celého komplexu čítá okolo 8 000 m. Je součástí velké regionálně geologické jednotky středních Čech - Barrandienu, a to jak jeho severozápadního, tak jihovýchodního křídla. Proterozoické horniny vystupují zčásti přímo na povrch terénu, zčásti jsou kryty mladšími uloženinami v severní i jižní, resp. jihovýchodní části území mapy. Hluboko pod povrchem pak tvoří podloží prvohorní pánve Barrandienu.
Proterozoické horniny se na území Prahy a v jejím okolí tvořily v mořském prostředí. To mělo - podle řady znaků - z větší části hlubokovodní ráz, zčásti ale šlo i o mělkovodnější podmínky. Ze širšího pohledu jde patrně o analogie prostředí dnešních ostrovních oblouků a aktivních kontinentálních okrajů.
Proterozoikum se dělí na paleoproterozoikum (starší starohory před 2,5 až 1,6 miliardy let), mezoproterozoikum (střední starohory před 1,6 až 1 miliardou let) a neoproterozoikum (mladší starohory před 1 miliardou až 542 milióny let). Proterozoiku předcházelo archaikum (prahory).
Pro zalogování jako "found it" mi musíte na email přes profil poslat odpovědi na následující otázky a úkoly:
1) Jaká hornina se zde těžila? Co je pro ni typické?
2) Prozkoumejte lomovou stěnu před vámi a popište jakou má hornina strukturu a barvu.
3) Podle čeho usuzujete, že se jedná o usazenou horninu?
4) Do logu nahrajte fotku sebe, nebo vaší GPS v lomu na úvodkách.
Logujte ihned po odeslání odpovědí, pokud bude něco špatně, ozvu se.
|