Špačkův mlýn
Vítejte na další mojí kešce!
Rod Špačků patří mezi nejstarší soběslavské rody.První zmínku o Jakubu Špačkovi pochází z roku 1456. Ve starých knihách můžeme najít zmínku o Špačkově dvoře, který se nacházel před Táborskou branou společně s obytným rodinným domem. Špačkova rodina se za několik století života v Soběslavi velmi rozvětvila. Příslušníci rodu získali dokonce šlechtické tituly i významná postavení v dobách Rakouska-Uherska. Jan Špaček byl v letech 1756 a 1758 primátorem Soběslavi. On a jeho předchůdci však byli především soukeníky. Z archivních listin víme, že již Bartoloměj Špaček v 17. století vykonával soukenické řemeslo. I potomci Antonín, Jan a Vít Špaček patřili v Soběslavi mezi vyhlášené soukenické mistry.
S rozvojem tovární výroby na přelomu 18. a 19. století však začalo soukenické řemeslo v Soběslavi skomírat. Proto roku 1799 místní soukeníci založili první družstvo na Soběslavsku s cílem čelit krizi konkurenci. Václav Špaček se svým bratrem Františkem podnikli v součinnosti s družstvem soukeníků pokus o záchranu soukenictví výstavbou nové fabriky na Lužnici. Továrna měla mít mechanický vodní pohon. Příležitostí však bylo na Lužnici málo. Na všech jezech a vhodných místech už staly mlýny, valchy a pily. Jako poslední dobrá lokalita se zdálo území pod Svákovem, kde se však řeka rozdělovala na dvě ramena. Mezi oběma koryty byly tehdy, na rozdíl od současnosti celkem dva ostrovy. To nutně vyžádalo výstavbu a údržbu dvou jezů. Na počátku 19. století byly jezy postaveny. Dnes se jim říká Starý a Nový. Z názvu lze soudit, že jez na levém rameni pod svákovským kopcem byl vybudován jako první. Následně byl při nich postaven nejmladší soběslavský mlýn - vlastně fabrika, kterou bratři dokočili roku 1838. Území se začalo říkat Na Fabrice. Původní budova nebyla postavena za účelem mletí obilí, nýbrž pro spřádání vlny. Tradiční soukenická výroba však v Soběslavi neměla nadále své dominantní postavení a pokus Václava Špačka o její záchranu se nezdařil. Z fabriky se stal opravdový mlýn.
V době smrti Václava Špačka roku 1847 jeho potomci ve mlýně mleli pouze mouku. Nejlepší chvíle Fabriky však měly teprve přijít. Na začátku 20. století ve mlýně hospodařil Felix Špaček. Ovlivněn Františkem Křižíkem, zabývajícím se elektřinou a magnetismem, instaloval v objektu roku 1906 moderní Francisovu turbínu se zařízením pro rozvod elektrické energie od firmy Kolben. Otec a syn Špačkové se stali průkopníky elektrifikace Soběslavi. K hlavní budově přistavěli další hospodářská zařízení, včetně věžičky s vodárnou a zařízením pro rozvod elektrické energie. Kromě mletí mouky vyráběli pomocí soustavy Křižík elektrickou energii pro část města. Světlo spatřila v Soběslavi první elektrárna.Vodní kolo se nacházelo i u starého jezu. To však nepohánělo žádné technické zařízení, nýbrž přivádělo vodu vantroky na ostrov a napomáhalo tak zavlažování pozemků s ovocnými stromy.
Rodina Špačkova vlastnila mlýn s elektrárnou až do roku 1952. Dne 1. ledna 1953 byl znárodněn. Mlýn byl předán Státnímu statku Soběslav, který v jeho prostorách zřídil sklady. Elektrárna byla zrušena, turbína vážně poškozena a i s náhonem zasypána. Od roku 1990 usilovali noví majitelé o obnovení výroby elektrické energie. V roce 1998 byla elektrárna převedena z dočasného do trvalého provozu. V roce 2002 elektrárnu postihly povodně, nyní je však ležatá Francisova turbína opět v provozu o výkonu 50 KW. Naproti ležícím ostrově se začala budovat nová vodní elektrárna, kterou bude pohánět, vlastně už pohání Kaplanova turbína, ale to už je úplně jiný příběh...
zdroj: Pohledy Soběslavské, Petr Lintner
vodnimlyny.cz
Ke kešce : Malá krabička zabalená v maskáči. Stačí vytáhnout z maskování . Tužka vložena. 2x CWG, logbook a pár drobností. Šťastný lov.
