Přijďte se všichni pozdravit!
Dnes je totiž World Hello Day , který se každoročně připomíná 21. listopadu, aby vyjádřil, že konflikty by se měly řešit spíše komunikací než použitím síly. Účastníci toho dne slovně pozdraví deset nebo více lidí jako výraz důležitosti osobní komunikace pro zachování míru. Každoroční celosvětová událost se začala slavit v roce 1973 jako reakce na Jomkipurskou válku.
Tisíce různých tvarů, ale význam podobný. Nějaký pozdrav má každá kultura a každý jazyk hned v několika podobách. V Česku se lidé nejčastěji zdraví oslovením „ahoj“ nebo „čau“. Tak samozřejmá slova přitom mají v sobě kus zajímavé historie.
„Ahoj!“ k nám přišlo z angličtiny, ale je obecnější, pochází z citoslovečného ‚hoj‘, ‚hej‘. Úspěch toho pozdravu spočívá v tom, že už předtím mělo mnoho jazyků taková zvolání.
Výraz ‚a hoj‘ se v českých zemích používal na svolávání zvířat domů ještě předtím, než k nám došlo slovo ‚ahoj‘ jako pozdrav.
U „ahoj“ se uvádí ale i jiná verze vzniku, a sice od latinského Ad honorem Jesu, tedy Ke slávě Ježíše.
Čao nebo čau vychází z italského pozdravu „ciao“ a ten má původ ve slově schiavo, což znamenalo služebník, stejně jako v latině servus. Slovo čao (čau) k nám proniklo v polovině minulého století díky italskému filmu Velká modrá cesta, v němž hrál hlavní roli slavný herec a zpěvák Yves Montand.
Pozdravy kopírují vývoj společnosti
Zdravení mezi lidmi přitom je obrazem doby, ve které žijí. Není to tak dávno, kdy v socialistickém Československu byl rozšířený pozdrav „Čest práci“.
Už od Rakouska-Uherska lze na pozdravech vidět posun doby. „V době Rakouska-Uherska a ještě ve starších dobách se setkáme s pozdravy, které pocházejí z oblasti náboženství, například na ‚Pozdrav pánbůh‘ se odpovídalo ‚Dejžto pánbůh‘.
Za první republiky tyto pozdravy postupně ustupovaly a objevovaly se jen u starší generace. Nahrazovaly je výrazy zachycené i ve filmech pro pamětníky, například „ruku líbám“. Také se v období mezi dvěma světovými válkami v Československu rozšířil pozdrav „nazdar“. Ten ale už tehdy byl typický pouze pro neformální oslovení.
Nazdar je původní český pozdrav, který se začal užívat od 14. dubna 1851. Tehdy byla vyhlášená sbírka na vybudování Národního divadla a po Praze a dalších českých městech začali chodit výběrčí s pokladničkami a nápisem „Na zdar Národního divadla.“ Díky rozsáhlosti sbírky se pozdrav rozšířil po celých Čechách a ujal se i na Slovensku.
Po vzniku pražského Sokola byl současně s praporem schválen i pozdrav „Nazdar!“.
Později se tento pozdrav proslavil v první světové válce zejména díky rotě českých dobrovolníků (tehdy pojmenované NA ZDAR), která tvořila základ československých legií ve Francii a slavně zvítězila v bitvě u Arrasu 9. května 1915.
Pokud do České republiky přijede na státní návštěvu cizí hlava státu, při uvítacím ceremoniálu Hradní stráže zdraví nastoupenou jednotku přicházející hlava státu „Vojáci, nazdar!“, načež nastoupená jednotka odpovídá „Zdar!“.
Zvoleným pozdravem se také lidé zařazují mezi „své“. Specifické pozdravy používají třeba vodáci či horníci. „Vyjadřují tím sounáležitost, že patří sobě. Když třeba na vodě pozdravíte vodáky čau, ukážete tím všem, že jste na vodě úplný zelenáč.
Typy pozdravů
Zdravíme verbálně, to znamená slovy. Oslovujeme druhé pomocí pozdravů jako je Ahoj, Dobrý den, Hezký den atd. Důležitý je také neverbální pozdrav jako je např. úsměv, mávání, úklon hlavy nebo celého těla, smeknutí klobouku, podání ruky či polibek. Případně využíváme kombinaci obojího (verbální a neverbální pozdrav) – např. zamáváme a řekneme Ahoj!
Ve společnosti je důležité volit pozdravy podle toho, s kým se stýkáme. S blízkými nebo se známými lidmi projevujeme neformální pozdrav, např. Ahoj. S cizími lidmi nebo s vyššími autoritami napříč všemi životními oblastmi (školství – učitel, práce – šéf, obchod – prodavačka) volíme formální výrazy, např. Dobrý den, Na shledanou.
U nás platí společenské pravidlo slušnosti, tzn. podřízený zdraví nadřízeného, muž zdraví ženu. Ale není to striktně dané a je plusem, když šéf pozdraví uklízečku jako první. Mějte však na paměti následující heslo “Pozdravit je slušnost, ale odpovědět na pozdrav je povinnost!”
Pozdravy v jiných kulturách
V Africe lze zdravit např. pliváním na nohu, osaháváním hlavy či klasickým obejmutím.
V Mongolsku se lidé navzájem očichávají. Dále se zdraví dle ročního období nebo dokonce denní hodiny.
Tibeťané na sebe vyplazují jazyk.
V Melanésii domorodé kmeny zdraví sáhnutím do rozkroku.
Číňané se pořádně před druhými ukloní. Projevují tím pozdrav s úctou.
V Keni se tančí či vám nabídnou jejich tradiční drink z krve a mléka.
V Zambii se zdraví se zdviženým palcem nahoru (gesto slova super), pomocí kterého se dotýkají palce druhých.
Eskymáci a Maorové na Novém Zélandu se třou nosem o nos.
Japonci si rozepínají kabáty a sundávají si klobouky.
Ve virtuálním prostoru pozdravy mizí
Typickým příznakem dnešní doby je naopak ubývání pozdravů. Alespoň ve virtuálním prostoru na chatech – on-line rozhovorech prostřednictvím komunikačních sítí – a na sociálních sítích.
„Pozdravy v tomto prostředí často mizí, kvůli úspoře času i dojmu kontinuity chatu. Když už pozdravíme, jsou pozdravy kratší a objevuje se v nich angličtina.
Kdo nebude mít pozdravů dost, může se přijít pozdravit na R0.