Kdy:
Event se uskuteční v sobotu 6. ledna 2024 od 9 hodin, o půlhodinku později se peloton vydá na cestu.
Kde:
Dyť je to na mapě, tak proč se ptáš..?
Kam:
V rámci turistiky do zemí třetího světa jedeme do Mechovských (pardon, Hradeckých) lesů.
Pro koho:
Kohokoliv. Udrží-li strýc prababičky z druhého kolena na invalidním vozíku tempo s pelotonem, nechť vyrazí s námi. Snad udržíme my tempo s ním…
Co s sebou:
Honibodi jen propisku k zalogování. Ostatní hlavně jízdní kolo alias bicykl. Ti s horší stabilitou klidně tricykl. Jede se zčásti na asfaltu, zčásti na lesní cestě, takže zvažte, co vytáhnete ze stáje, nikoho nijak neomezujeme. Účast se počítá od fatbike, přes horáka, cyklokrosku, silničku po kostitřas nebo odrážedlo. Víc než fajn je mít na hlavě přilbu a páč se brzy smráká, taky nějaký ty světýlka dopředu a dozadu.
Nutná je mezi řídítky a sedlem dobrá nálada a na hřbetě bágl s laskominama – něco na zakousnutí cestou, něco na oheň. Časem prověřená zkušenost taky radí vzít s sebou nějaké to pití do bidonu, plechovku chmelené dobroty na spláchnutí buřtí mastnoty, případně placatku pro utužování kamarádských vztahů v mrazivém počasí.
Návrat:
Kdo ví..? Pokud musíte doma hlásit odchod a příchod, můžete s přesností na vteřiny oznámit, že domů se vrátíte, až dorazíte. Mýlit se nebudete. Za tmy jsme nikdy v historii Tříkrálovky nedojížděli. Vzhledem k tomu, že slunce zapadá tuhle sobotu v 16:21, máte jasnou představu. Pokud se ale vykalíte u Toulavky nebo v jiném obdobném zařízení, reklamace se na příjezdový čas nevztahují.
Furt nevíte?:
Většina dosud napsaných písmenek byla spíš pro pravidelné účastníky. Aby si případný nový zájemce o tuhle taškařici jen neklepal prstem na čelo aniž by chápal, o čem to tady blábolíme, přidáme přeci jenom trošku smysluplnější popis. Matadoři tedy následující text slabikovat nemusí.
Potkáme se ráno v devět u pardubického zdymadla vybaveni všemi nezbytnými i zbytnými pumpičkářskými potřebami. Půl hodinky budeme postávat, bude-li mrznout, poskakovat, klábosit a žvanit, abychom splnili podmínky Zemětlachu. Cvaknutím kufrů do pedálů ukončíme oficiální část eventu a vyrazíme na afterevent.
Od zdymadla pojedeme po stezce směrem ke Kuňce, od ní pak na Němčice, Dříteč, Bukovinu, za kterou odbočíme, nadjedeme dálnici a dorazíme do Borku. Polňačkou kolem krav dojedeme do lesa, kde, bude-li sníh nebo naopak bláto, začne ta správná prča. Na Kolibě pod hoděšovickým vysílačem dáme pauzu s kulturním programem (ten spočívá v přímé konzumaci piva z čepu, doplňování zásob v plechu, případně požírání hot dogů na sousední benzínce). Od Koliby povalíme do Hoděšovic, z nichž naše jednostopé povozy nasměrujeme k hájence a Mazurově chalupě, abychom prověřili aktuální kondici na separačním stoupání k Pěti ježkům. A to už budeme mít, co by šutrem dohodil k ohništi a zlatému hřebíku dne.
U ohníčku se ohřejeme, buřty, alkoholické i nealkoholické nápoje požijeme, trička pohoníme, sérii otřepaných historek i nových zážitků probereme, zkrátka budeme se dobře mít. Až nás to přestane bavit, nakopneme svoje ocelové/hliníkové/karbonové stroje a vydáme se po svých stopách zpět k domovům nebo kam kdo bude chtít. Ofiko finále je zase na zdymadle, odpojování cestou je samozřejmě povolené (S omluvenou od rodičů a za úplatu. Mechovská sekce má zvláštní výjimku s pečetí pořadatele, že se trhnout může už od ohniště, nelze je trápit dvojím pobytem ve velkoměstě v jednom dni. Stejně by to neujeli.).
Tam a zpět našlapeme nějakých padesát kilometrů pod vedením stářím už notně zdeptaných svátečních jezdců, takže se jedná o pohodovou vyjížďku. Jen tu a tam překročíme patnáctikilometrovou rychlost…
Logování:
Logbůk se už těší na další várku podpisů, razítek a dalších znaků vaší účasti. Poprvé ho na světlo vytáhneme při eventu na zdymadle. Naprosto protiprávně a v rozporu se všemi pravidly, regulemi a nařízeními bude k dispozici pro vaši muří nohu i u ohniště.
Yoyonela support dream team:
Celý tenhle listing píšeme v době, kdy vůbec netušíme, jestli na tuhle taškařici bude mít čas i jeden z jejích nejdůležitějších pravidelných účastníků – Yoyonela and his boys and girls. Věříme a doufáme, že ano, neb přijet k vyhaslému ohništi by snížilo celou záležitost na úroveň ostatních cykloeventů, při kterých se myslí hlavně na kilometry a odnáší to žaludek a celkový komfort účastníka…
Stejná nehynoucí vděčnost, kterou směřujeme s Yoyonela support teamu, padne pochopitelně i na ty účastníky nynějšího ročníku, kteří se s pomocnou rukou připojí k pozemnímu personálu.