HAD SE ZLATOU KORUNKOU
K čemu dlouhé úvody dlouhé jak had, když můžeme začít rovnou o hadech? Na blatech, skalnatých stráních a vůbec v končinách, kde byla hojnost zmijí, bájili o hadu se zlatou korunkou. V těch časech stáli v čele států králové a císařové - i přenášeli lidé do světa zvířecího řády lidské a měli za to, že také hadi mají svého krále. Znamením jeho postavení byla pak zlatá korunka - nikoli ovšem v tlamě, od hadího zubaře - ale na hlavě. Snad neodbočíme příliš poznámkou, že nemusí mít ještě více v hlavě ten, kdo má více na hlavě, a že nepřevyšuje moudrého ten, kdo si psí výšku nastaví korunkou. Nos lidský to brzy zvětřil a vzniklo rčení " srazit někomu korunku" - ježto je v přirozenosti lidské shazovat vyvýšenost a povznesenost do prachu. Bažili tedy lidé po korunkách králů - i hadích - tím spíše, že bývaly doby, kdy se mozoly na rukou jedněch proměňovaly v stejně kulaté a stejně veliké zlaťáky v kapsách druhých. Za ně bylo možno pořídit korunu anebo za korunu bylo lze opatřit zlaťáky. A tak vzniklo mnoho pověstí, jak se někdo snažil hadího krále ošidit či okrást.
/text byl čerpán z knihy Bubáci, kterou napsal Radovan Krátký/
Hadí král z Hradiště
Na Sušicku je ves Strašín, u něhož leží louka Hradiště. Mělo se jí prý říkat Hradiště, neboť tu bylo spousta hadů. Sídlil mezi nimi i hadí král – jak se povídalo – a ten se za parných polední plazíval koupat do potoka.
Ve vsi věděli, jak na to, aby král přišel o korunku – nebylo však natolik srdnatého chlapíka, jenž by se o to pokusil. Až jednou takhle po svatém Havlu přišel do jednoho statku nový čeledín. Jmenoval se Matouš, choval se jako by v lese vyrostl a lekal se teprve třetí den. A že prý se pokusí o tu korunku, jen co přijde vhodná doba. Přes zimu zvídal od starých strejců a babek, a když přišly na jaře hezké dny, obhlížel místo, kam se chodívá hadí král koupat.
Jednoho červnového poledne pak řekl, aby na statku nechali otevřená vrata a číhali u nich, vyšvihl se na nejbystřejšího sedlákova koně a jel k potoku na Hradiště. Zde slezl, rozprostřel u potoka bílý ubrus, postavil naň misku s mlékem a skryl se za vrbu na číhanou.
Za chvíli se objevil hadí král. Napil se mléka, sňal z hlavy zlatou korunku, položil si ji na ubrus a vklouzl do vody.
Matouš jako blesk přiskočil k ubrusu, popadl zlatou korunku, vyšvihl se na hnědáka, kopl ho do slabin a už ujížděl ke vsi, jako by ho čerti nesli.
Hadí král však postřehl, že byl obelstěn. Vymrštil se z vody a hnal za čeledínem. Ale neplazil se po zemi, jako se hadi plazívají. Letěl vzduchem, smršťoval se a opět se svíjel do klubíčka, takže za chvíli byl čeledínovi v patách. Ten ujížděl až do vsi. Na návsi však uslyšel takřka za zády hadí syčení a podivný pleskot – to jak hadí král mrskal ohonem, hbitým jako bič. Kůň mlel už z posledního, ale neselhal. Matouš vjel do vrat, domácí lidé hned za nimi vrata zavřeli – a bylo nejvýš na čase.
Hadí král právě doletěl před statek. Supěl zlobou i námahou, oči měl zality krví a snad proto narazil v nějvětší rychlosti do dubových vrat. Roztříštil si hlavu a přerazil vejpůl. Ozvalo se jen duté plesknutí a hadí král byl mrtev.
Hnědák brzy nato rovněž zahynul, neboť ho čeledín zběsilou jízdou ztrhal. Matouš dal tedy za koně sedlákovi hadí korunku a ten prý ji odnesl do kostela. Měli tam sochu panny Marie – i korunovali ji korunkou hadího krále, aby je ochránila před pomstou hadů. Leč socha je jen socha.
Jednou zavítal do strašínského kostela nějaký dlouhoprstňák a korunku i s ostatními kostelními skvosty panně Marii štípl. Tak zůstala jen pověst, jak se věc přihodila.
Aha, rádi byste věděli, co si o tomhle máte myslet? Nic , co byste si měli myslet? V kostelích zdobívali sošky korunkami, jež byly z pravého zlata a bývaly tak titěrné, že se podobaly korunkám hadím. Zloději je kradi a je možné, že se to stalo i ve Strašíně. Nějaký vypravěč pak spojil tuto příhodu s pohádkou o hadu a v pohádkách se mohlo přihodit, jak víte, všecko....
/text byl čerpán z knihy Bubáci, kterou napsal Radovan Krátký/
JEŠTĚ JEDEN PŘÍBĚH NA ZÁVĚR....
V Lanškrouně žil chudý nádeník, který měl nemocné dítě. Matka mu dávala k jídlu mléko a kroupy a jednou zpozorovala, že dítě k někomu praví: "Nejez jen mlíčko, ale i kroupy!"
Když se podívala blíže, spatřila k svému úžasu hada s korunkou na hlavě, jak líže mléko z talíře dítěte. Šla na radu k staré sousedce, která jí poradila, aby rozprostřela před hadem na zem bílý šátek, že had odloží korunku, kterou má sebrat, odnést domů a přát si tři přání, která se jí pak splní. Po západu slunce má šátek s korunkou opět odnést na totéž místo. Matka uposlechla rady své sousedky. Když druhý den přišel had do zahrady, rozprostřela na trávu bílý šátek, had tam odložil korunku, kterou matka odnesla domů a přála si jen zdraví svého dítěte a lehčí život. Při západu slunce odnesla korunku na staré místo. Příštího dne našla hada mrtvého a korunka zmizela. Dítě se uzdravilo a rodině se vedlo lépe. Hadí korunka jim přinesla štěstí.
Až budete hledat keš a kochat se tajemným místem, tak pozor na hady. V teplém období se tu nedaleko na kamenech mohou vyhřívat a také si Vás najít....
Srážci keše prosím neubližuje, je mírumilovný :-)
Vámi udělené body oblíbenosti jsou pro mě inspirací pro vytvoření dalších nových kešek v okolí a děkuji za ně .