33 Moravských legend - 29 : O nešťastné Meluzíně
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na svou druhou, dlouho připravovanou sérii 33 keší, která vznikla na motivy knihy Aleny Ježkové „33 Moravských legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z hradů, zámků a měst.
Celá série je provázená 33 mystery kešemi a její délka je kolem 14 kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou jednu část České republiky, přesněji tedy Moravu, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 33 zajímavých legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O nešťastné Meluzíně
Renezanční zámek Velké Losiny je spjat s historií šlechtického rodu Žerotínů. Do dnešních dob se v něm zachovaly sály s původním za řízením, rytířský sál, knihovna i obrazárna. A také Sál předků, jehož sbírky jsou vzpomínkami na život toho či onoho zámeckého pána.
O jednom z nich se vypráví, že si dlouho nemohl vybrat nevěstu. Byl mladý, pohledný a tajně si na něj myslela nejedna šlechtická dcera. On se však zařekl, že se ožení jen s tou, která v něm vzbudí lásku na první pohled.
Často se na koni toulával okolními lesy, které po stráních Jeseníků šplhaly k obloze. Měl rád jejich zelený vlhký stín, chránicí čisté prameny, a ticho a klid, které tam panovaly.
Jednou tak zas bloudil po lesích, zamyšlený, a možná myslel na lásku, která ho kdesi čeká.
Náhle se rozhrnulo houští a přímo do cesty mu vstoupila dívka. V poslední chvíli strhl koně a pak se po ní ohlédl. Kde se tu vzala, uprostřed pustého lesa...?
„Mrzí mne, že jsem tě tak polekal," řekl. Seskočil z koně a podal jí ruku.
Zahleděl se na ni a užasl nad tou krásou. Dlouhým vlasům snad sám podzim vdechl barvu rezavého listí, pleť měla jasnou a průsvitnou jako sníh a oči jako zelené tůně. Zamiloval se do ní hluboce a nenávratně, jako se jaro zamiluje do zimy. A věděl, že jen tu a žádnou jinou si chce vzít za ženu.
Dívka byla vyděšená. Ale zámecký pán k ní tak pěkně mluvil, že se nechala vysadit na koně a odjela s ním na losinský zámek. Byla to zvláštní dívka, plachá a tichá. I jméno měla nezvyklé: jmenovala se Meluzína. Neřekla mu, kdo je a odkud přišla, ale to on stejné nepotřeboval vědět. Neminuly tři dny, poklekl před ní a žádal ji, aby se za něj provdala.
Meluzína se usmála a řekla mu:
„Než ti odpovím, musíš mi něco slíbit. Každý sedmý den chci strávit ve své komnatě a nikdo nesmí vědět, co tam dělám. Ani ty ne, můj milý. Slíbíš, že po tom nikdy nebudeš pátrat?"
Zámecký pán jí to slíbil.
Brzy se rozneslo po okolí, že se na Losinách bude konat svatba. A jaká! Cizí hosté, páni a paní v drahých šatech se sjížděli na zámek, kuchaři a pekaři chystali velkou hostinu v zahradách a muzika pilně cvičila svatební pochod i písničky k tanci. Ve svatební den si losinský pán Meluzínu v nádherných šatech odvedl k oltáři. Slíbili si věrnost a stali se manželi.
Žili spolu šťastně.
Rok po svatbě se jim narodil krásný synáček, po matce měl rezavé vlasy a zelené oči. Ani tehdy manžel nezapomněl na svůj slib: každého sedmého dne se o synka staral sám a dbal na to, aby Meluzínu v její komnatě nikdo nerušil.
Ale lidská zvědavost bývá silnější, než všechny sliby světa.
Za nějaký čas začalo losinskému pánovi vrtat hlavou, co tajemného jeho žena celý den dělá, že mu o tom nemůže povědět. A vymyslel důmyslnou lest. Všiml si, že v dubových dveřích komnaty zeje malý otvor po vypadlém suku, potají jej zalepil trochou vosku a čekal na svůj čas.
Sedmého dne se přikradl ke dveřím, vyjmul vosk a dírkou ve dřevě nahlédl dovnitř.
A co vidí! Uprostřed komnaty stojí veliká káď s vodou, v ní se jeho žena koupe, tělo od pasu dolů pokryté stříbrnými šupinami a zakončené velkým ocasem.
Zámecký pán to nikomu neřekl, ale trápil se tím hrozným tajemstvím celý den í následující noc.
Druhý den ráno za ním Meluzína přišla s chlapečkem v náručí, krásná a usměvavá. Nešťastný manžel se neudržel a pověděl jí, co viděl.
„Nic se neboj, drahá, i tak tě budu milovat až do konce života!" ujišťoval ji svou láskou.
Ale Meluzína zesmutněla. Políbila chlapce, položila ho do kolébky a řekla:
„Můj milý, porušil jsi svůj slib. Musíme se rozloučit a už mne nikdy neuvidíš, ty ani náš synáček."
Oči plné slz, otevřela okno a s nešťastným nářkem se vznesla do povětří.
Marně manžel volal do větru, aby se vrátila, marně ji zapřísahal láskou k dítěti. Meluzínu už nikdy nespatřil. A za větrných nocí je z oblohy stále slyšet její zoufalý pláč a volání, jak se jí stýská po synáčkovi.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
1) Napiš text, bez mezer a diakritiky, který se nachází na historickém fragmentu legendy do
checkeru 1, podle fragmentu 1.
Checker 1: Můžeš ověřit své řešení s
certitude.
Fragment 1
2) Napiš text, bez mezer a diakritiky, který se nachází na historickém fragmentu legendy do
checkeru 2, podle fragmentu 2.
Checker 2: Můžeš ověřit své řešení s
certitude.
Fragment 2
3) Napiš text, bez mezer a diakritiky, který se nachází na historickém fragmentu legendy do
checkeru 3, podle fragmentu 3.
Checker 3: Můžeš ověřit své řešení s
certitude.
4) Napiš text, bez mezer a diakritiky, který se nachází na historickém fragmentu legendy do
checkeru 4, podle fragmentu 4.
Checker 4: Můžeš ověřit své řešení s
certitude.
Fragment 4
Hint pro luštění:
Otoč se má milá dozadu sedí tam CH a Q.
Když se luštění vyjasňuje CH a Q se v dáli naparuje.
Jedno mi do hlavy nejde jen ,jak se mohli dostat z té abecedy ven.
Hint pro odlov:
Byla to hra a nebo past
A venku trochu padal déšť
Tys řekla že chceš ji odlovit
A já jsem nechtěl zůstat sám
V tý noci sám
Teď hledám tady jenom já
Už svítat začíná
A venku znovu padá déšť
Já chtěl bych jít, zapomenout, že jsem ji chtěl odlovit
Akorát
V duchu si přemítám, jak se to mohlo
stát a hledám Nějakej důvod proč
Proč zrovna já
Tu tíhu neunesu
Zrcadlo, UV a baterka
Tak to je pár mejch pomůcek
Dotek UV a světla
Tak to je důvod, že jsi tu
Zrcadlo, UV a baterka
Asi je na nebi tmavá obloha
Dotek UV a světla
Tak to je důvod, že tu jsem
Že tu jsem
Špinavej prach polykám
Asi bych zmizet měl, nevím kam
Přemejšlím proč jsem tady byl
Proč jsem Tě chtěl odlovit
Modlím se ať se mi to zdá
Slunce už zase zapadá, chtěl bych se
někam hnout
Různý věci mě napadaj, špinavej kout
Proč nejde vzdát a odejít, zapomenout
Tak to bych rád
Myslím, že bejvalo líp
Bejvalo i líp
Zrcadlo, UV a baterka
Tak to je pár mejch pomůcek
Dotek UV a světla
Tak to je důvod, že jsi tu
Zrcadlo, UV a baterka
Asi je na nebi tmavá obloha
Dotek UV a světla
Tak to je důvod, že tu jsem
Že tu jsem
Zrcadlo, UV a baterka
Tak to je pár mejch pomůcek
Dotek UV a světla
Tak to je důvod, že jsi tu
Zrcadlo, UV a baterka
Asi je na nebi tmavá obloha
Dotek UV a světla
Tak to je důvod, že tu jsem
Že tu jsem