33 Moravských legend - 31 : O zazděné panně
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na svou druhou, dlouho připravovanou sérii 33 keší, která vznikla na motivy knihy Aleny Ježkové „33 Moravských legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z hradů, zámků a měst.
Celá série je provázená 33 mystery kešemi a její délka je kolem 14 kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou jednu část České republiky, přesněji tedy Moravu, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 33 zajímavých legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O zazděné panně
Neví se, kdo dal vystavět nad řekou Svratkou hrad Veveří. Už ve 13. století však náležel královskému rodu Přemyslovců. A tak je možná něco pravdy na pověsti o knížeti Konrádovi, bratru českého krále Vratislava, který ve zdejších lesích zabloudil na místo obydlené množstvím veverek. Prý se mu tak zalíbilo, že tam vystavěl hrad a nazval jej po neposedných lesních potvůrkách. Plynula staletí, původní malý hrad byl mnohokrát přestavěn a rozšířen. Dnes se mohutný hrad Veveří shlíží v hladině novodobé Brněnské přehrady, které tu přezdívají „brněnské moře".
A jedna z jeho pověstí vypráví o nešťastném osudu nevinné dívky, který nečekaně dospěl ke šťastnému konci.
Stalo se to v dávných dobách. Město Brno bohatlo a rostlo do krásy, všude se stavělo a přestavovalo. U jednoho takového staveniště zastavil černý kočár. Pán s tváří stíněnou černým kloboukem se vyklonil z okénka a kývnutím ruky přivolal zednického mistra.
„Copak ráčíte, pane?"
„Dej mi jednoho ze svých tovaryšů, večer ti ho přivezu zpět. Musí umět dávat cihly na sebe a maltou je prokládat. Ten nejhloupější bude stačit," ušklíbl se pán.
Copak o to, takových pomocníků mám dost. Ale to víte, pane, stavba potřebuje každou ruku...," škrábal se mistr za ušima.
„Škodný na tom nebudeš," povídá pán a vtiskne mistrovi do dlaně pár zlaťáků.
To byly nějaké peníze! Za zlato přece nepošlu nejhloupějšího, pomyslel si mistr. A tak šel a zavolal Vincka, aby jel tuhle s pánem. Vincek vůbec nebyl hloupý, ba naopak. Chytrý byl jako liška a navíc měl srdce ze zlata.
Tovaryš sedl do kočáru a vyjeli. Jemu taky pán strčil do dlaně dukát, a tak mu nevadilo, když mu zavázal oči černým šátkem, aby neviděl, kudy jedou. Uši mu ale nezacpal. Tak Vincek slyšel, jak kola kočáru hrčí po prašné cestě ven z města, jak kodrcají po kamenech a potom přes kořeny. To jedeme asi lesem, domyslel si.
Za chvíli byli na místě. Pán pomohl Vinckovi z kočáru, vedl ho kamsi strmě vzhůru. Potom po kamenné dlažbě, po jedněch schodech, druhých, třetích, až se zastavili. Když mu sňal šátek z očí, Vincek se rozhlédl.¨
Byli ve velké komnatě s kamennými zdmi. V nejzazším koutku tam stála dívka s pouty na rukou a nohou, šátek přes ústa. Vyděšené oči jí těkaly sem a tam.
„Tenhle výklenek rychle zazdi!" přikázal pán.
Vincek nevěřícně zvedl obočí.
„Ona tam zůstane, rozumíš...? Tu máš maltu a tady cihly."
Vincek se dal váhavé do díla. Tahle práce mu byla proti srsti, ale co měl dělat? Pán stál nad ním a sledoval každý jeho pohyb.
Cihlová zeď rychle rostla. Nejdřív sahala dívce po pás, brzy k ramenům. Když se pán na okamžik odvrátil, Vincek položil cihlu tak, aby se dala lehce vysunout, a významně na ni ukázal prstem. Dívka pochopila - když cihlu vysune ven, bude moci dýchat. Pak jí řada cihel překryla tvář a nakonec se zeď spojila se stropem.
Strašné dílo bylo dokonáno.
„Jedeme," přikázal pán Vinckovi. Znovu mu zavázal oči a vedl ho ven.
To už si Vincek dával dobrý pozor, aby si pamatoval, kudy jdou. Jedny schody, druhé, doleva a doprava, třetí schody a už jsou venku. Strmě dolů, pak do kočáru a po lesní cestě. V jednu chvíli, když kolo kříslo o kámen a kočár vysoko poskočil, podařilo se Vinckovi zpod šátku zahlédnout kus lesa a řeku pod nimi. To budou jisté veverské lesy, pomyslel si.
Brzy už kola kočáru hrčela po prašné silnici a za chvíli byli na staveništi. Než se Vincek vzpamatoval, byl venku a pán i kočár byli pryč.
„Honem, pane mistře! Děje se strašná věc, musíme tomu zabránit," volal na překvapeného mistra a všechno mu vypověděl.
„A ty bys, Vincku, dokázal najít to místo?" ptal se vylekaný mistr.
„Ale ano! To jistě byl hrad Veveří. Pojďme, snad tu dívku ještě zachráníme!"
Tak se Vincek s mistrem a několika tovaryši hned vydali na cestu. Pospíchali po prašné silnici, potom lesem a strmě k hradu. Hrad byl pustý, a když vešli dovnitř, Vincek vzpomínal:
„Jedny schody, doleva a doprava ne, obráceně! Doprava a doleva!"
Běželi po chodbách. Vystoupali ještě po dvojích schodech a byli v komnatě, kde v rohu svítila čerstvá zeď s jedinou vypadlou cihlou.
Zeď rozebrali a dívku vysvobodili. Chudák, celá se chvěla strachy a plakala. Padla Vinckovi kolem krku a děkovala mu za život, a Vincek se jí hned ujal. Z hradu, kam přišel každý sám, kráčeli už dva.
Vypráví se, že se do sebe zamilovali a Vincek si zachráněnou dívku vzal za ženu. Tak z toho velkého neštěstí nakonec povstalo štěstí.
A pan mistr? Do smrti byl rád, že na tu práci vyslal svého nejchytřejšího pomocníka.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
1) 1/3 4/4 5/3 1/1 4/4 4/2 4/3 5/1 3/1 3/2 1/1 2/3 1/4 5/3 4/4 5/4 1/1 2/5 4/2 5/4
3/2 3/4 1/1 4/1 2/5 5/1 2/5 5/1 3/4 4/2?
4/1 1/1 3/4 4/3 5/3 1/3 2/3 4/4 4/5 3/3 5/1 3/4 1/4
Odpověď je indicie ABC =
2) 5/2 3/3 5/1 4/3 5/3 3/1 3/2 4/5 3/4 5/1 3/2 5/3 5/4 5/3 2/5 1/1 3/4 4/5 4/4 5/1?
1/3 5/1 3/1 4/3 4/2 2/5
Odpověď je indicie DEF =
3) 1/3 5/3 2/3 4/2 1/3 3/1 4/2 3/2 5/1 2/3 5/2 5/1 4/3 1/1
5/3 2/1 3/4 1/1 5/5 1/3 1/5?
Odpověď je indicie GH =
4) 2/5 4/5 3/2 2/3 1/1 4/4 5/1 4/3 4/2 3/2 3/4 1/1 4/1 1/5 4/3 1/1 3/4 5/3 4/1 4/3 4/2
1/3 1/5 2/3 5/4 1/5 3/4 4/3 4/2 1/4 1/1 3/3 1/1 5/4 1/3 5/3 1/5 2/5 5/1
5/4 2/5 1/1 3/4 1/5
Odpověď je indicie IJKLMN =
Finální souřadnice: N50°05,( ABC – DEF - 184 )
E014°38,( KLMN – I – J – GH – CBA – FED +15 )
N50°05,
E014°38,
Hint pro odlov:
Pokoj ti na posedu dej,
je mnoho dnů, kdy křivdy nás pálí
Pokoj petko měj,
očistná koupel, sílu nám vrátí, do našich rukou
Jisrael, s nadějí hledím po cestách Tvých
srdce všech, když otvírá se, je pátek, cítím Tě blíž
Jisrael, s nadějí nocí procházím,
pak nás geocaching všechny spoutá, svit Luny, z očí Tvých
Pokoj nám dej
ať klid Tvůj, na nás přechází
Pokoj měj
ať klid tvůj, v pokoře sdílím, na kolenou
Jisrael, noční běs s ránem odchází
mojí představou se stáváš, je ráno, chci Ti být blíž
Jisrael, tělo mé svírá z větru velký vír
tahle cesta vede z boku do nebe, má Sinaj, a v duši mír.
Jisrael, noční běs s ránem odchází
mojí představou se stáváš, je ráno, chci Ti být blíž
Jisrael, tělo mé svírá z větru velký vír
tahle cesta vede z boku do nebe, má Sinaj, a v duši mír.
Jisrael.