V naší zemi se tu a tam na nenápadných místech nacházejí kamenné kříže. Jsou různě staré, různě utvářené, některé z nich pečlivě opracované, jiné pouze nahrubo otesané. Potkáte je hrdě se tyčící v krajině nebo až po ramena zapadlé do hlíny, vyvrácené či ležící na zemi, zasazené do zdí. Každý je jiný, liší se tvary, nápisy či znaky, kterými bývají často opatřeny, ale jedno mají společné - skrývají v sobě něco tajemného a přitažlivého.
V Masarykových sadech v Josefově nalezneme další z mnoha smírčích křížů Podkrkonoší. Jedná se o pískovcový kříž výšky 128 cm, šířky 77 cm a tloušťky 17 cm. Na noze nalezneme negativní reliéf sekery a na hlavě pak negativní reliéf kopí. Původně se nacházel na jiném místě, a to více k břehu Labe a směrem k městu. Na toto místo byl přemístěn až v souvislosti se sadovými úpravami tohoto místa a jeho přerodu v důstojnický park. Podle všech zmínek v tehdejších periodicích a kronikách byl dokonce přemístěn několikrát a je možné, že i do Josefova byl přemístěn z jeho blízkého okolí, aby byl zachráněn a neskončil např. jako stavební materiál, což se dělo po celém okolí dost často.
Dlouho jsem hledal nějaký příběh vážící se k tomuto kříži, až se mi podřilo na stránkách turistika.cz nalézt článek Borise Jelínka, se kterým bych Vás chtěl seznámit:
O tomto kříži, jehož vznik si volně spojil s popravou za velezradu odsouzeného tesařského políra Ignáce Pabila z Pardubic 3. prosince 1783, napsal zdejší publicista a novinář Pavel Albieri (vlastním jménem Jan Mucek) dojemnou novelu „O zapadlém kříži“, jež poprvé vyšla v „Lumíru“ v roce 1882. Podle ní byl na tomto místě roku 1786 zastřelen setník Rödl z Rodewaldu, protože se ocitl v podezření, že prozradil plány pevnosti. V roce 1883 pak jeden z dělostřelců 4. pluku vytesal na kříž jméno hrdiny novely „Röedl z Rodewaldu“ s letopočtem 1786. Později byl nápis z kříže odstraněn a sám Albieri přiznal, že si rovněž on sám vše vymyslel, když se volně inspiroval Pabilovým případem, který nebyl tak úplně jednoznačný, protože císař Josef II. vykázal jeho vdově a dětem určitou sumu peněz na jejich obživu a vychování, což by v případě jasné velezrady asi sotva panovník udělal, neboť se zrádci a jejich příbuznými nebylo nikdy jednáno „v rukavičkách“, ba právě naopak. Obšírně se tomuto kříži věnuje Josef Duška ve svých „Pamětech“:
„Smutná událosť tato zaznamenána jest v pamětní knize fary Josefovské od ctihodného vojenského faráře a tit. děkana Vincence Seicherta, avšak neudáno ani datum ani křestní jméno popravence a místo Pabil psáno chybně Pabel; dále se tam praví, že prý jemu ku památce zasazen kamenný kříž, který se potud na okraji sadů důstojnických blíže dřevěného mostu labského spatřuje, s čím však naprosto se nesrovnávám a za mylné domnění to prohlašuji, protože onen kamenný kříž nic jiného není nežli prastarý mezník, který již století dříve zde stával, nežli pevnosť stavěti se počala.
Sám autor přiznává, že že může být jakási souvislost tohoto kříže s popravou tesařského políra odsouzeného za velezradu a to taková, že někdo jako upomínku na tuto smutnou událost na místopopravy přenesl kříž aniž by to vzbudilo pozornost tehdejší velení pevnosti. Ale i kdyby vše kolem něj bylo vymyšlené, tak si tento kamenný svědek středověku či raného novověku zaslouží naši pozornost a ochranu.
Jak na keš: Poblíž kříže, ke kterému Vás přivedly výchozí souřadnice, se u čestičky nachází lampa veřejného osvětlení. Její sloup je označen štítkem s nápisem JR0ABCD/EF. Získaná čísla pak dosaďte do vzorce:
N 50°20.(A)(ExF+C)(B) E 15°54.(BxE+B)(C+D)(BxF-B)
Zdroj: turistika.cz, foto vlastní