Sedlecké skály
Mohutné odhalené skály střídané roklemi s hlinitou sutí jsou tvořeny břidlicemi starohorní kralupsko-zbraslavské skupiny. Střídání mikroklimatických podmínek umožňuje výskyt řady rozmanitých druhů rostlin.
Vrcholy skal se suchými a kamenitými místy se zjara barví žlutými květy tařice skalní, kterou doplňují trsnatá tráva kostřava sivá, bíle kvetoucí řebříček štětinolistý nebo chmerek vytrvalý. Později rozkvétá několik druhů rozchodníků - suchomilné rostliny se silně dužnatými listy.
Z živočichů spatříte poletovat otakárky fenyklového nebo ovocného nebo také babočky, střevlíky, dřepčíky, z obratlovců ještěrku obecnou či několik druhů ptáků.
Lokalita
Sedlecké skály se nacházejí na severu Prahy, ohraničené z východu tokem Vltavy, ze severu přírodní rezervací Roztockým hájem-Tiché údolí a ze západu obcí Suchdol. Jižní část území je mírně svažitá a lesnatá s převahou javorů, dubů a druhotného akátu. Severní část je specifická ostrými skalními ochozy, které na svých horních plošinách mají stepní charakter. Nepřístupné rokle ve spodních částech území jsou silně zarostlé křovinami.
Historie
První souvislé důkazy historického osídlení lze vystopovat až do starší doby kamenné. Obec Sedlec (bývalá cihelna) patří mezi nejvýznamnější pražské lokality nálezu paleoantropů (Homo sapiens sapiens neandertalensis) a to z data 250 000 let př. n. l. Zároveň paleontologické nálezy Sedleckých skal dokazují oblast jako významný koridor tahu zvířat a výskyt ohnišť důležitý v mnohonásobném osídlení tohoto vltavského břehu.
Trvalé osídlení se zemědělským hospodařením lze sledovat od počátku 5. stol. př. n. l. Díky dobrým podmínkám způsobilo rychle se rozvíjející zemědělství zánik původního lesa a to podmínilo nástup druhotného šíření xenotermních společenstvech. Do 50. let 20. století přetrvávaly v okolí PP Sedlecké skály převážně menší usedlosti se sady a pastvinami. Odchod obyvatel tak způsobil rychlé zarůstání teplomilných bylinných společenstev a dochází k transformaci teplomilných skupin keřů na teplomilnou doubravu.
Klima je typické pro celé území Prahy, průměrná roční teplota je cca 9 °C. Roční úhrn srážek je 500 mm. 130 metrů nad chráněným územím v severní části pramení malý potůček, který tvoří průtokem v chráněném území množství tůněk smlokem skvrnitým (Salamandra salamandra).
Fauna
Nejdůležitějším výskytem je teplomilná fauna bezobratlých živočichů. Na místní sutě je vázán plž Oxychilus glaber a řada dalších (Granaria frumentum, Pupilla triplicata). Na teplomilných stepích nalezneme zástupce střevlíkovitých brouků Panageus bipustulatus a Cymindis axillaris, . Mezi nejznámější patří teplomilní krasci Cylindromorphus bifrons a Cylindromorphus bohemicus (endemit z Čech).Druhý druh je endemický český brouk, jenž popsal roku 1933 prof. I. Obenberger v Troji. Vyjma pražské Troji byl tento endemit nalezen ještě na Kadaňsku a Žatecku. Dá se tu nalézt i vzácný hrotař Mordellistena dvoraki.
Blanokřídlé zastupuje samotářská včela Andrena nana a bodruška Cephus pulcher. Z motýlů je třeba zmínit vymírající druh okáče skalního (Chazara briseis),. Na pelyňku žije Coleophora artemisiella, který je v Čechách znám až od roku 1992. Na Sedleckých skalách potkáme i zástupce pavouků a to konkrétně stepníka rudého (Eresus cinnaberinus) či běžníka Xysticus ninnii. Zároveň byl nalezen i nový druh pro Čechy - pavouk Mecopisthes dahli.
Z ptactva nalezneme na lokalitě mnoho hnízdišť těchto druhů - převážně pěnice černohlavé (Sylvia atricapilla), pěnice pokřovní (Sylvia curruca), budníčka většího (Phylloscopus trochilus), budníčka menšího (Phylloscopus collybita), apod. Savce zastupuje neobvyklý výskyt myšky drobné (Micromys minutus).
 |
 |
 |
 |
| Oxychilus glaber |
Cylindromorphus bohemicus |
stepníka rudého |
Micromys minutus |
Flora
Za nejpůvodnější vegetaci lze považovat společenstvo skalních ostrohů, které díky špatnému přístupu mohly v minulosti sloužit jen jako občasná pastva pro kozy a ovce. Okolní vegetace byla jak v minulosti tak přítomnosti silně ovlivněna lidskou činností. Ve 20. stol. byla dolní část skal negativně ovlivněna výstavbou železničního koridoru.
V dubnu a květnu se skalní ostrohy zbarví do žluta tařicí skalní (Aurinia saxatilis), která spolu s kostřavou sivou (Festuca pallens) a chmerkem vytrvalým (Scleranthus perennis) tvoří nejcennější společenstvo skalních stepí.
Na horních částech plošiny je v závětrných sprašových závějích přítomna v převaze kostřava walliská (Festuca valesiaca) a kavyly (Stipa capillata, S. joannis aj.). Toto společenstvo je však zachováno jen fragmentárně.
Dále se zde vyskytují chráněné druhy rostlin, mezi nejdůležitější patří křivatec český (Gagea bohemica) a koniklec luční český (Pulsatilla pratensis ssp. bohemica). Višeň křovitá (Cerasus fruticosa) je považována za nejvzácnější druh vyskytující se v této oblasti.
Z průzkumu v letech 2002 a 2003 bylo zjištěno 66 druhů lišejníků a lichenózních hub včetně ještě 4 nových nepopsaných a 231 druhů cévnatých rostlin.
 |
 |
 |
 |
| tařice skalní |
kostřava sivá |
křivatec český |
koniklec luční |
Ke keši
Hledej na dubu kousek od pěšiny na kraji lesa, ve výšce cca 10 metrů. Není třeba chodit do lesa a už vůbec ne na kraj skal. Prosím, vrať dostatečně vysoko, ať je to mudlovzdorné. 🌳