(VK-17083) Vesmírná tělesa - planety Traditional Cache

Tato keš patří do série Vesmírná tělesa, která byla založena pro 17. ročník geomaratonu Valašské keškobraní 2024. Jeho hlavním tématem byl Vesmír a jeho nekonečné prostory, jako zdroj inspirace a touhy po poznání celých generací vědců, ale i snílků, spisovatelů, básníků a filmařů. 

Planety (z řeckého πλανήτης, planétés – „tulák“) nebo oběžnice (což je však širší pojem, oběžnicemi jsou i měsíce ve vztahu k planetám), je v obecném pojetí vesmírné těleso víceméně kulového tvaru, které obíhá centrální hvězdu své soustavy (pokud obíhá jinou planetu, jde o měsíc). Definice pojmu planeta není ustálená. Zkoumáním planet se zabývá planetologie.

V minulosti byla situace jednodušší, řecké označení planétés se vztahovalo na všechny objekty, které se pohybovaly vzhledem ke hvězdnému pozadí, kromě tehdy známých planet tedy i na Slunce a Měsíc, naopak Země planetou nebyla. Intuitivní chápání pojmu planeta bylo postačující i po objevení Uranu, Neptuna a posléze Pluta, protože šlo o tělesa, která byla výrazně větší, než jiné tehdy známé objekty sluneční soustavy (u Pluta se předpokládalo, že je větší než Merkur).

Potřeba formální definice vyvstala až kolem roku 2000 v souvislosti rostoucím počtem objevů transneptunických těles, z nichž některé (zejména Eris) měly hmotnost srovnatelnou s Plutem. Jedním z důvodů byla i obava, že by planet mohlo být časem mnoho.

Nová definice planet z roku 2006: Ve Sluneční soustavě je dle definice schválené IAU (Mezinárodná astronomické unie) planeta takové těleso, které obíhá kolem Slunce a splňuje následující podmínky:

• má dostatečnou hmotnost, aby ji její gravitační síly zformovaly do přibližně kulového tvaru (tj. nachází se v hydrostatické rovnováze),
• je dominantní v zóně své oběžné dráhy (tj. vyčistila svou gravitací okolí vlastní oběžné dráhy od jiných těles),
• není družicí (měsícem) jiného tělesa.

Tato definice se nevztahuje na objekty mimo Sluneční soustavu.

Pro planety mimo sluneční soustavu se používá pojem exoplaneta. Podle pracovní definice IAU z roku 2018 je exoplaneta:

• objekt (bez ohledu na to, jak vznikl), jehož hmotnost je nižší než mezní hmotnost pro fúzi deuteria (podle aktuálních poznatků 13násobek hmotnosti Jupiteru neboli 13 M_J), který obíhá kolem hvězdy, hnědého trpaslíka nebo zbytku hvězdy a má v poměru k centrálnímu tělesu dostatečně nízkou hmotnost, aby Lagrangeovy body L4 a L5 byly stabilní (asi 1/25 hmotnosti centrálního tělesa); minimální hmotnost by měla odpovídat planetám naší Sluneční soustavy
• objekty s větší hmotností jsou považovány za hnědé trpaslíky
• objekty, které neobíhají jiné hmotnější těleso jsou považovány za hnědé podtrpaslíky

IAU počítá s aktualizací této definice v návaznosti na vývoj poznání. Hranice 13 M_J není obecně akceptována, někdy jsou mezi exoplanety zahrnovány i objekty s hmotností až 60 M_J (limit pro fúzi protonů je asi 80 M_J). Namísto pojmu hnědý podtrpaslík je nověji navrhován pojem toulavá planeta (nebo obdobný).

Planety ve Sluneční soustavě

Kromě Země (která ve starověku nebyla považována za planetu) jsou všechny planety ve Sluneční soustavě pojmenované podle řeckých a římských bohů; některé neevropské jazyky, jako například čínština, však používají odlišné názvy.

Měsíce jsou také pojmenované podle bohů a postav z mytologie (převážně klasické) nebo podle postav z Shakespearových her (měsíce Uranu). Asteroidy mohou být nazvané podle uvážení svých objevitelů, podle téměř kohokoliv nebo čehokoliv (zakázaní jsou např. politici, názvy podléhají schválení terminologické komise Mezinárodná astronomické unie). O pojmenování planet a jevů na nich se stará planetární terminologie.

Uznané planety:

Podle definice z roku 2006, přijaté valným shromáždění IUA, je ve Sluneční soustavě osm planet, tedy „dominantních“ těles obíhajících kolem Slunce. Jsou to (vzestupně podle vzdálenosti od Slunce):

1. Merkur
2. Venuše
3. Země
4. Mars
5. Jupiter
6. Saturn
7. Uran
8. Neptun

Klasifikace: Astronomové rozlišují mezi malými tělesy Sluneční soustavy, jako jsou planetky, komety a transneptunická tělesa,  a mezi skutečnými planetami.

Planety ve Sluneční soustavě lze rozdělit podle složení do více kategorií:

• terestrické nebo též kamenné — planety podobné Zemi, složené převážně z hornin: Merkur, Venuše, Země, Mars
• plynní obři nebo též joviální planety — planety podobné Jupiteru, jejichž materiál je tvořen převážně z plynů: Jupiter, Saturn, Uran, Neptun
• uranské nebo též ledoví obři — podkategorie plynných obrů lišící se vyčerpáním vodíku a hélia a významným podílem hornin a ledu: Uran, Neptun

Trpasličí planety splňují většinu charakteristik planety, ale nejsou dominantní v zóně své oběžné dráhy. Tuto podmínku by údajně nesplnila ani Země, pokud by se pohybovala v Kuiperově pásu.

Ceres byla po svém objevení označena jako planeta, ale poté, co bylo nalezeno více podobných objektů, byla překlasifikována na planetku.

Pluto byl do roku 2006 řazen též mezi planety. Jeho velikost je však podstatně menší než velikost kterékoliv jiné planety. Také jeho složení se mnohem více podobá ledovým měsícům Saturnu, než planetám (průměrná hustota Pluta je 2 g/cm³, Marsu 4 g/cm³). Předpokládá se, že všechna další tělesa za drahou Neptunu (TNO, transneptunická tělesa) jsou rovněž složením podobná Plutu, čili hrouda kamení a ledu (viz ledové planety).

V roce 2003 bylo objeveno těleso 2003 UB313, které v roce 2006 dostalo definitivní jméno Eris a které se zdálo být větší než Pluto. Později bylo prokázáno, že Eris je nepatrně menší než Pluto, má však asi o 30 % vyšší hmotnost. V roce 2005 po objevu dalších velkých těles za drahou Neptuna se opět začalo diskutovat na téma definice planety. Na základě těchto objevů těles za oběžnou dráhou Neptunu, které se podobají Plutu svou oběžnou dráhou, velikostí a složením, se usoudilo, že Pluto není planeta.

Na XXVI valném shromáždění IAU v srpnu 2006 v Praze, byla přijata nová definice planety a z ní vyplynulo, že planet je pouze 8 a současně byla vytvořena nová kategorie těles, trpasličí planety. Ty jsou vedeny i nadále v katalogu planetek a jsou jim přidělována i katalogová čísla.

Mezi trpasličí planety jsou obvykle počítány (podle vzestupné vzdálenosti od Slunce):

1. Ceres
2. Orcus
3. Pluto
4. Haumea
5. Quaoar
6. Makemake
7. Gonggong
8. Eris
9. Sedna

IAU na svých stránkách uvádí pouze Ceres, Pluto a Eris jako potvrzené a Haumea a Makemake jako pravděpodobné trpasličí planety (pokud se potvrdí, že dosáhly hydrostatického ekvilibria).

Další možné planetární objekty: V různých obdobích historie se uvažovalo o několika hypotetických planetách, jako například Planeta X, "devátá planeta" (předpokládaný výskyt za oběžnou dráhou Pluta) nebo Vulcan (s možnou oběžnou dráhou mezi Merkurem a Sluncem), které byly předměty intenzívního, avšak neúspěšného hledání. V současnosti je však považováno za téměř vyloučené, že by mohlo být objeveno těleso, jehož velikost by byla srovnatelná nebo větší než např. Mars nebo Merkur.

(Další informace o planetách najdete na wikipedii a astronomických webech)

Až keš najdete, nezapomeňte si opsat bonusové číslo G.