5. Teplé pivo je horší než studená Němka
Cimrmanovy nápisy v hospodě u Sirotků
V keši už nemusí být tužka! Nezapomeň si opsat bonusové číslo!
Milí přátelé,
předem hlásím, že proti Němkám vůbec nikdo nic nemá, ať jsou teploty jaké chtějí ! Berme vše s nadhledem a humorem, poněvadž jinak to ani NEJDE! 
A když jsme u té teploty, tady na tom železničním baru si v našich podnebných pásech dáte již téměř celoročně pivo pouze teplé. Pro první 3 nálezce zde tato pochoutka v plechu bude u krabičky připravena. Odpadky prosím odneste s sebou.... kdo to má furt sbírat 
A když jsme zde u té železniční tématiky.: na obrázcích níže můžete vidět vlakovou zastávku Kaproun u Kunžaku na Jindřichohradecku. Ta získala zvláštní cenu v soutěži o Nejkrásnější nádraží České republiky 2011. Porota ocenila vtip a eleganci stanice, kterou si oblíbili zejména cimrmanologové. Přesně před 124 lety tu totiž z vlaku vyhodili všeuměla Járu Cimrmana, který cestoval bez jízdenky.
Citace ze semináře ke hře Posel z Liptákova:
"Pokud jde o liptákovský SUP, Cimrman prosazoval zásadu , "aby to bylo jako ze života". Proto odmítal, aby se pro sport na vsi vytvářely nějaké zvláštní podmínky: běžecké dráhy, cvičební úbory, speciální obuv. Říkával: " Bude-li vás honit četník nebo budete-li spěchat na vlak, také neodložíte zavazadla a nepřevléknete se do trenýrek s lampasy." A tak organizoval závody vesnické mládeže s kufry a v zimnících. Sám naběhal takto desítky kilometrů a často svým tréninkem uvedl obec v omyl. Když ho lidé viděli, jak se všemi svými zavazadly pádí ze vsi, mnozí si již mnuli ruce, že se světoběžník konečně odhodlal k odchodu a že chytá vlak. Zklamaně pak sledovali, jak u božích muk otáčí, chytá druhý dech a uhání zpět. Zakončeme malý exkurs do Cimrmanovy činnosti sportovní vzpomínkou paní Žaludové ze SUP ( sport - umění - peří ):
- A jednou jsme zase takhle stály u topolu, všechny děti ze Supu, on krásně běžel, vidím to živě před sebou, měl v levé ruce kufr, v pravé takovou odřenou kabelu a na zádech ranec. Běžel rychle, děti říkaly, to bude dneska rekord, už byl na kopci a my napočítali teprve do padesáti, pak nám zmizel z očí, a Růža mi říkala, počítej poctivě. A počítali jsme a už se stmívalo a on se pořád nevracel. A když už byla tma, povídá Frantík Hlavsů, to už nemá cenu, pojďte domů. A tak jsme šly, to víte, byly jsme ještě děti, všechno jsme taky ještě nechápaly, ale mě už tenkrát něco říkalo, že to asi nebylo závodění, ale na vlak. - "
Veselý lov