Tatra 602 Tatraplan Sport
Tato keška je z volné série Příběhy Masarykova okruhu, která nemá přesně daný počet krabek a ani ambice být zatěžována bonusem.
Závodní speciál Tatra 602 Tatraplan Sport vznikl ve dvou kusech a byl určený pro silniční okruhové závodění. Měl svařovanou příhradovou konstrukci z ocelových trubek zakrytou lehkou duralovou karoserií. Otevřený prostor posádky měl i místo pro spolujezdce, které mohlo být zakrytováno. K pohonu sloužil upravený čtyřválec používaný v sériových Tatraplanech, který konstruktéři umístili před zadní nápravu a dostal čtyři karburátory. Brzdy na obou nápravách byly bubnové, to byl tehdy standard. Přední náprava spočívala na dvou příčných listových perech, zadní, tvořená nezávislými kyvnými polonápravami byla odpružena dvěma podélnými torzními tyčemi. Později došlo k úpravě motoru, zvýšila se komprese a tím i jeho výkon.
Stavba prvního kusu pod vedením inženýra Julia Mackerleho netrvala ani dva měsíce, aby stihl účast na dvou prestižních závodech na brněnském Masarykově okruhu v Brně dne 25. září 1949. Tovární jezdec Bruno Sojka (viz GCARH0W) zde zvítězil v Ceně města Brna ve třídě do 2000 ccm.
Poté s tímto vozem odstartoval do Velké ceny Československa, kde v konkurenci takových jezdců, jakými byli například Chiron, Farina a Bira na Maserati, Cortese na Ferrari a další, skončil Bruno Sojka s Tatrou 602 na devátém místě, když z více než dvaceti startujících jich závod dokončilo jedenáct.
Rok 1949 byl tzv. zkušebním či nultým ročníkem seriálu Formule 1. Bylo již dříve rozhodnuto, že tento šampionát započne v květnu 1950 v Silverstone. Do tohoto prvního závodu nastoupili stejní závodníci se stejnými vozy jako například na této Velké ceně v Brně. Takže s velkou nadsázkou a s přimhouřením obou očí se dá říct, že tato památná Velká cena v roce 1949 byla jediným závodem Formule 1 u nás. A jediná účast českého vozu - značky Tatra - v tomto šampionátu.
První z vozů se stal nakonec jezdci Sojkovi osudným, když v něm tragicky zahynul v červnu 1951 při nehodě během tréninkové jízdy na trati Ecce Homo u Šternberku.
Druhý vůz, již osazený motorem Tatra 603A, havaroval a shořel v roce 1953 při druhém pokusu o překonání rychlostního rekordu (v první jízdě dosáhl rychlosti 210 km/h). Tato jízda se konala na rovném úseku silnice mezi Hranicemi a Valašským Meziříčí. Řidiči Josefu Chovancovi praskla přední pneumatika a vůz havaroval. Chovanec z vozu vylétl a jako zázrakem nezraněn přežil, přišel pouze o boty. Tatrovák tělem i duší pan Lacina mi poskytl vlastní snímek, který vyfotografoval při rekordním pokusu a na kterém je zachycen vůz ve své poslední jízdě. Další kus už v Kopřivnici nepostavili.
Závodní kariéra obou vozů nebyla dlouhá, na druhou stranu byla rozhodně bohatá na úspěchy.
Některé díly z Chovancova vraku získal po mnoha letech herec Luděk Munzar a pokusil se dát vůz znovu dohromady. Projektu se účastnil také automobilový designér a konstruktér Václav Král a byla vyrobena replika tohoto vozu, která byla dokončena v roce 1987. O spolupráci požádal Munzar také přímo kopřivnickou automobilku. Na rozdíl od originálu měla Munzarova replika karoserii z ocelového plechu a motor z Tatry 603.
Luděk Munzar se s tímto vozem zúčastnil mnoha historických závodů a ve své kategorii automobilových veteránů stal v roce 1989 mistrem Evropy.
„Přes 200 mně naměřili na Monze v jednom úseku. Ale to nejde furt. Zvlášť na těch gumách, co jsem měl. Ono jako tohle auto je přetáčivé. Zatáčka doprava, já volantem doleva. Pořád jsem jezdil ve smyku,“ vzpomínal Luděk Munzar pro Český rozhlas. Později se replika ocitla v Muzeu sportovních vozů v Lánech.
Zdroje: idnes.cz, wikipedia, velké poděkování panu Augustinu Lacinovi z Tatry za sdělení mnoha zajímavostí
Stupně vítězů: 1.DrabekCZ , 2.parvus71 + Sinuhet + pts14 , 3.SAKULPOL