Keš se nachází v místech, kde se začala psát historie brumovského fotbalu. Jemu je i věnována.
Prvopočátky sportu v Brumově
V období do 1. světové války se sportovci organizovali do jednotlivých spolků a klubů dle svých sportovních zájmů. Nejčastěji se jednalo o cyklistické, veslařské, bruslařské a různé cvičitelské a turistické kluby, které většinou vznikaly ve větších městech. Na vesnicích se zase často zakládaly místní organizace Sokola a Orla.
O tom, že by se do 1.světové války v Brumově organizovaně cvičilo ale nejsou žádné záznamy. Snaha o založení tělocvičné jednoty v roce 1902 sice byla, ale sportovním nadšencům to ještě nevyšlo. Důvodem bylo i to, že v tu dobu každý, kdo chtěl cvičit, byl přinejmenším divný, i když se cvičení všeobecně doporučovalo. Míčové hry, a hlavně fotbal, pak byly ve škole zakázány. Měla to být, dle mínění kantorů, surová a nebezpečná hra. Navíc odváděla myšlenky od učení a taky místo do kostela chodila mládež na hřiště. Ale venkovský člověk měl pohybu i bez cvičení dost. Znáte to možná sami ještě ze svého dětství – jak se začalo u baráku kopat do balónu nebo provozovat nějaký „sport“, hned od otce zaznělo: „Nemáš co dělat? Hybaj…“ a následoval rozkaz, co je třeba udělat.
Po rozpadu Rakouska-Uherska zavládlo v novém Československu velké nadšení, které se přeneslo i do sportovního dění. I v Brumově po I. světové válce mladí muži založili v roce 1919 pobočku tělocvičné jednoty Sokol ve Valašských Kloboukách, která se pak dne 1. května 1921 osamostatnila jako Tělocvičná jednota Sokol Brumov. V témže roce vznikla i katolická sportovní organizace Orel. Činnost obou sportovních organizací byla nejvíce zaměřena na společné tělesné cvičení a na cvičení na nářadí. Obě organizace se mimo sportu a hromadných veřejných cvičení hodně věnovaly, jak tomu bylo v té době zvykem, i kultuře a pořádaly divadelní představení a plesy, čímž si vydělávaly na svou činnost.
Míčové hry se rozvíjely jen pomalu, ale díky své dynamice a soutěživosti se více a více začala hrát odbíjená a do popředí se dostával hlavně fotbal. Ten se svou popularitou a nenáročností na „vybavení“ začal provozovat doslova všude. Hodně k popularitě tohoto sportu přinesl rozhlas a tisk.
S blížící se válkou však šel sport logicky trochu stranou. Byly jinší starosti. Okleštění Československa v roce 1938 a obsazení německými okupanty 15. 3. 1939 nevěstilo, nejen pro sport, nic dobrého. A následné vypuknutí 2. světové války znamenalo obrovský zásah do života lidí. Od té předchozí války uplynulo jen dvacet jedna let a byla jedna s prvních, která přinesla několikanásobně více obětí než ty předešlé války. A oběťmi nebyli jen vojáci, ale oproti předchozím válkám i velmi mnoho civilistů. A tato měla být a byla ještě horší. Okupanti postupně obsadili celou správu i moc nad vším důležitým ve státě. Sport nebyl výjimkou. 12. dubna 1941 přišel ze strany okupantů zákaz činnosti Sokola i Orla, což mělo znamenat konec organizovaného sportu a tím i nežádoucího srocování lidu spojeného s projevy vlastenectví.
Ovšem český člověk si opět uměl poradit. Jako vždycky…
Založení fotbalového klubu v Brumově, první zápasy a sezóny
S organizovaným fotbalem se v Brumově začínalo vlastně dost pozdě. Když se podíváme po okolí, tak je hodně oddílů i na menších vesnicích, které byly založeny dřív. Brumov ostatně v čtyřicátých letech byl vlastně taky, sice trochu větší, ale pořád vesnicí, která patřila pod soudní okres Valašské Klobouky a politický okres Uherský Brod. Statisticky měl kolem 300 čísel popisných a necelých 1 500 obyvatel. Starostou obce byl v tu dobu p. František Fojtík. Určitě se tu ale hrálo a kopalo do míče už dřív – vždyť fotbal byl v předválečném období skoro jediným masovým sportem a zajímala se o něj celá veřejnost. Ale nejednalo se zatím o oficiálně organizovanou kopanou pod hlavičkou klubu. Klub byl založen i jako reakce na připravovaný zákaz činnosti Sokola i Orla i všech předchozích tělovýchovných jednot ze strany německých okupačních úřadů v dubnu 1941. Fotbal se v té době mohl organizovaně hrát, ten nikdo nezakazoval, a tak „sportuchtiví“ mladí muži založili aspoň fotbalový klub s názvem Sportovní klub Brumov.
Stalo se tak 25. února 1941 v hotelu Cobl v Brumově
na společenském večeru, který sezval výbor ustavujícího sportovního klubu. Společenský večer byl jen pro zvané, a jak se na pozvánce uvádí, i pro jimi uvedené hosty. K tanci hrál Fojtův jazz a byla i tombola. Úbor večerní, vstupné 10 K, takže na tu dobu to byla určitě dost významná společenská událost.
Pozvánka na ustavující schůzi SK Brumov do hotelu Cobl na 25. února 1941.
`Pozvánka p. Josefa Ivaniše.
Prvním předsedou klubu se stal Vilém Zbytek. Tajemníkem byl zvolen Emil Forman. Členové výboru byli Karel Matějíček, Josef Ivaniš, Karel Holba, Mgr. Miroslav Werner, Vincent Holba a Bařinka.
Po svém založení se mužstvo hned přihlásilo do organizovaných soutěží a začínalo logicky v té nejnižší – v II. třídě Hameleho hanácké župy fotbalové se sídlem v Přerově. Název župy byl podle jejího prvního předsedy p. Hameleho.
Brumov byl zařazen do tzv. Okresu bojkovického. Našimi prvními „soutěžními“ soupeři byly týmy: SK Komňa, SK Slavičín - Mladotice, SK Vlára Bylnice, SK Štítná, AC Sparta Krhov, SK Nezdenice a SK Bojkovice.
Přihlášením do soutěže se oddíl musel zavázat, že bude hrát podle pravidel a že zajistí i vhodnou plochu. Stanovy sportovního klubu SK Brumov pak byly schváleny německými okupačními okresními úřady pod č.j. 44728/41 III/13.
Současně stejným způsobem vzniklo i v okolních obcích více klubů a tak za prvními soupeři na přátelské zápasy to nebylo až tak daleko. I když v tuto dobu, kdy se i do Valašských Klobouk chodilo převážně pěšky nebo na kole, je to asi nadsazené tvrzení.
Prvními registrovanými hráči Brumova byli učitel František Buráň, Oldřich Drbal, Karel Holba, Josef Ivaniš, Ladislav Loucký, Alois Strnka, Jan Slabík, Jiří Štadler, Václav Benešovský, Miloš Blahůšek, Rybníkář a další, kteří na jaře 1941 v krátké době odehráli několik přátelských zápasů a na podzim už i první mistrovské.
Domácí zápasy se hrály na hřišti na Ohradě. Je to v místech současného sídliště Rozkvět, přesněji v místech kde teď stojí činžovní domy č.p. 707, 708 a 715, 716, 717 až k místní cestě.
Hřiště na Ohradě v padesátých letech 20. století - pohled ze sv. Anny na již rozestavěné bytovky na sídlišti Rozkvět.
Úplně první oficiální zápas v historii se v Brumově sehrál dne 13. 4. 1941.
V přátelském utkání nám byl na našem novém hřišti na Ohradě soupeřem tým Horní Lidče a prohrálo se 3:5.
První foto hráčů SK Brumov z roku 1941. Zleva: Jiří Štadler, brankář Miloš Blahůšek, Václav Benešovský,
Alois Strnka, Karel Holba, Ladislav Loucký, Rybníkář, Josef Ivaniš, František Buráň, Jan Slabík, Oldřich Drbal.
A pak už se hrálo každou neděli! Dne 20. 4. s SK Štítná 1:1 a 27. 4. s SK Vlára Bylnice 5:3. Jen do 17. srpna mužstvo odehrálo devatenáct přátelských zápasů – a to doma i na cizích hřištích! Soupeřem nám byly hlavně týmy z okolí – Bylnice, Štítná, Valašské Klobouky, Slavičín, ale i Leskovec, Vsetín a Valašské Meziříčí. Že se moc nebránilo dokumentují tehdejší výsledky našeho mužstva: 4:7, 3:13, 7:0, 9:3, 8:2, 3:8.
Diváci se určitě na zápasech nenudili jako teď a gól zaznělo z jejich hrdel vždy víckrát. Důvod to mělo i v tehdejším rozestavení hráčů. To bylo 2-3-5. Hrálo se na pět útočníků! Takové rozestavení vypadá trochu nelogicky, protože i druhý tým to měl „postavené“ stejně a pak by pět útočníků vlastně bránili jen dva obránci. Ve skutečnosti měl pětičlenný útok dvě tzv. spojky, které sice více podporovaly útok, ale jejich úkolem bylo se i vracet vypomáhat dozadu – takže vlastně napůl záložníci. A tito záložníci měli v „popisu práce“ taky více bránit. A úkol dvou obránců? Popsal mi ho kdysi dávno jeden z mých mládežnických trenérů: „Odkopl jsem balón dopředu, opřel se o tyčku a čekal až se zase hra přesune na naši půlku!“
Faktem je, že hra byla méně svázána taktikou a i díky tomu padalo více branek než teď. V současnosti není výjimkou rozestavení 5-4-1 nebo dokonce nedávno při kvalifikaci s ČR byl od Skotska k vidění styl 4-6-0 - bez útočníka! Prostě dřív měli kanonýři, ale i diváci, větší brankové hody.
Hned v prvním soutěžním mistrovském utkání ročníku 1941/42 dne 24. srpna 1941 se odehrálo derby s Bylnicí. Brumov na domácím hřišti zvítězil 5:4.
To bylo slávy! Ale jen do další neděle, kdy jsme v Bojkovicích inkasovali „šišku“ 8:1! Další neděli si ale hráči udobřili diváky po domácí výhře nad Štítnou 6:3.
A tak šel zápas za zápasem. Zápasy i těch nejnižších tříd byly hojně navštěvované, vždyť šlo většinou i o derby a v té době skoro jedinou „kulturu“ v obci. Dne 12. 7. 1942 jsme pak první mistrovský ročník zakončili výhrou 7:2 nad Bylnicí. Pokud se vám 12. 7. zdá na mistrák pozdě, tak máte pravdu.
Všechny soutěže byly totiž přerušeny po atentátu na Hendricha, který spáchali naši parašutisti vyslaní z Británie. Hned v den atentátu, tj. 27. 5. 1942 večer, byl vyhlášený výjimečný stav na celém území protektorátu Čechy a Morava. Po úmrtí Hendricha rozpoutali němci krutý teror vůči českému obyvatelstvu. Nejvíce to odnesli Lidice a Ležáky. A logicky se v tu dobu nesměl hrát ani fotbal. Veškeré radovánky byly zakázány…
Celkově jsme v naší první sezóně obsadili třetí, a první nepostupové místo se 17 body a skóre 59:42. To vše na celkem 14 zápasů. Tedy průměr více než 4 vstřelené góly na zápas! V tu dobu ale nic neobvyklého. SK Štítná obsadila 5. místo s 11 body a SK Vlára Bylnice 7. místo s 8 body. Postoupily SK Bojkovice a SK Slavičín-Mladotice. Pro ty mladší, kterým se zdá, že těch bodů je nějak málo, upozornění hned na začátku. Až do roku 1994/95 se bodovalo jinak – za výhru 2 body a za remízu 1 bod.
Protože byla válka, tak se určitě jednalo o složité začátky. Na vybavení se hráči buď skládali sami nebo pořádali kvůli výdělku různé akce jako taneční večery apod. Na vybudování a úpravě hřiště, které bylo podmínkou pro soutěž, se pak podíleli všichni hráči i nadšení fandové, kteří se těšili na domácí zápasy vlastního týmu.
Fotbal byl v tuto dobu velmi populární a vůbec zájem o sport byl velký. Určitě větší než v dnešní době fotbalových televizních přenosů z celého světa, počítačů a adrenalinových sportů. Vždyť co jiného se na dědině v těchto letech dalo, ještě snad kromě hokeje, dělat, než hrát fotbal a vybouřit tak válkou potlačené emoce?
Na venkovní zápasy se jezdilo po okolních obcích povětšinou na kole, vozem nebo pěšky. Na vzdálenější trasy taky vlakem nebo na korbě nákladního auta nebo autobusem od nějakého dopravce – fandy.
V sezóně 1942/43 tak Brumov pokračoval v II. třídě Hameleho hanácké župy fotbalové. Tentokrát ale v okrsku Slovácko „C“, kterou hrálo osm klubů. Do soutěže byly v tomto roce zařazeny nově vzniklé týmy Záhorovic a Nezdenic. Stoupající zájem o kopanou byl příčinou založení béčka mužů – přesný název byl SK Brumov II. Tento tým hrál soutěž, která byla nazvána „Okolo Slavičína“. Po šesti kolech ale byla ukončena a nedohrána. O dalším osudu béčka se již nalezená kronika nezmiňuje. První mužstvo skončilo v tomto ročníku na krásném druhém místě za postupující SK Komňa, když získalo 20 bodů a skóre 63:38. Na podzim 1942 ztratil Brumov jen jeden bod za remizu v Komni a zbylých šest zápasů vyhrál! Do sestav mužstev hodně začaly zasahovat i odchody mladých mužů na tzv. nucené práce a to často i do Reichu. První – v září 1942 – začaly odcházet ročníky 1921 a 1922. Dalšími byly koncem roku 1942 ročníky 1918, 1919, 1920 a v roce 1943 i ročník 1924. Tedy vše v aktivním fotbalovém věku.
SK Brumov v roce 1942 – v pozadí cesta na Návojnou a nádraží v Brumově.
Za povšimnutí stojí určitě i kopačky těchto borců.
Stojící zleva: Ladislav Loucký, Jiří Štádler, Karel Holba, Mgr. Werner,
Václav Benešovský, Rybníkář, František Buráň, Jan Slabík
Klečící zleva: Josef Ivaniš, Miloš Blahůšek, Oldřich Drbal
V sezóně 1943/44 jsme pokračovali ve stejné soutěži. Hrálo ji ale již 12 týmů a tak se mistrovsky odehrálo celých 22 zápasů! Soutěž vyhrál tým z Nezdenic a vybojoval si tak postup do vyšší soutěže – do I.B třídy. Náš mančaft obsadil 4. místo s 24 body a skóre 74:57.
Do ročníku 1944/45 se soutěže, kvůli stále většímu zájmu nových klubů, rozšířily i o III. třídu, do které z naší soutěže sestoupily poslední čtyři týmy – SK Starý Hrozenkov, SK Pitín, SK Rudimov a SK Vlachovice. Z I.B třídy se vrátila SK Komňa a tak se soutěž odehrála za účasti osmi mužstev. V kalendářním roce 1944 SK Brumov proto odehrál jen 26 zápasů. V těchto zápasech bylo vstřeleno 72 branek o které se podělili: Loucký Ladislav 21, Buráň a Štádler 11, Zvoníček 6, Holba Karel 4, Mucha 3, Jurů, Bařinka A., Mgr.Verner 2 a Ivaniš, Loucký Lad.ml., Drbal, Světínský, Kalužík a Nevařil po 1. Zbytek byly vlastní….
Na jaro 1945 se blížil konec války a celková situace byla značně chaotická a nervózní. Přesto se fotbal hrál, po zrušení mistrovské soutěže, aspoň přátelsky. SK Brumov sehrál ještě před osvobozením dne 15. dubna 1945 doma zápas s Valašskými Kloboukami (prohrál 2:6) a hned 13. května 1945 hrál v Kloboukách odvetu (drtivá prohra 12:3).
Jestli ve válku bylo zle, tak po válce snad ještě hůř a to hlavně hospodářsky. Na fotbal na vesnicích nebyly peníze, problémem byla hlavně úhrada dopravy na utkání. Hráči si tak vybavení a dresy pořizovali většinou sami. Často to bylo na úkor jiných věcí…
I to bylo určitě důvodem odstoupení některých klubů ze soutěží. Navíc se v tu dobu začalo osidlovat pohraničí a z chudého Valašska odešlo za půdou a bydlením hodně lidí, často i polovina dědiny. A mezi nimi bylo logicky i dost hráčů a funkcionářů.
Fotbal se ale v osvobozené republice hrál i nadále a to skoro v každé vesnici. Nadšenců bylo vždycky dost, hlavně z řad mládeže. Ogaři „křápali do balóna“ na každém rovnějším plácku, který se vždy našel. Za branky byly často stromy nebo jen kameny a hrálo se povětšinou bosky. Na kopačky nebylo a zničit boty nepřicházelo do úvahy! A tak to často odnesl skopnutý palec, ale pořád lepší než „virgajs“ doma za odřené boty, i když to většinou byly jen tzv. komisňáky nebo křapáky. A tak to šlo dlouhé roky.
Se svolením autora převzato z knihy Historie brumovské kopané 1941-2013.
Jak na keš?
Odlov by neměl být problém, ale POZOR - ať se to nemusí zdát, v lokalitě je velmi přemudleno.
Dávejte prosím krabičku zpátky na své místo, ať nám dlouho vydrží.
V krabičce byl při založení logbook, tužka a mudlokarta. Do krabičky se pohodlně vejde i nějaký ten TB nebo GC.