Vítejte! 🙂
DSP neboli drobné sakrální památky – to jsou kapličky, kříže, boží muka, sochy a svaté obrázky, tedy všechny ty malé stavbičky a skulptury, které tak často potkáváme jak v otevřené krajině, v náruči Matky přírody, tak u lidských obydlí, obklopené skromnými chaloupkami s doškovou střechou v tom romantičtějším případě, či pravou a nefalšovanou betonovou džunglí, jak to v dnešní době máme rádi... 😏 Žádný sociální komentář se nekoná, nebojte 😏 My... se budeme věnovat něčemu diametrálně zajímavějšímu...
Kde se vzala tradice stavění DSP? Je stará – lidé měli už odpradávna tendence vyhrazovat určitá místa na planetě Zemi nejrůznějším božstvům, bohům a bohyním, v jejichž existenci upřímně věřili. Starobylé přírodní svatyňky do harmonie zeleného království zapadaly pravda asi o dost více, než modernější, třeba právě křesťanské DSP. Myšlenka byla a je ale stále skoro identická – vytvořit posvátný koutek, kde lze být v lepším kontaktu s tím, co je nad námi, mezi námi i pod námi, vzdát díky za všechno, čeho se nám dostává, nebo naopak vyprosit to, čeho sami bez pomoci nejsme schopni dosáhnout. A samozřejmě také uctít – to byl základ.
Pohanům a křesťanům šlo v podstatě o to samé, tedy vzývat bytosti nadpozemské. Jenže jak a jaké? Křesťanští misionáři, šiřitelé nové víry, si byli velmi dobře vědomi prosté skutečnosti, že v pomyslném závodu o dobytí duší celých národů měl starší polyteismus skrze svou letitou tradici drtivý náskok. Usoudili, že pokud má nové, avšak jediné pravdivé náboženství zapustit své kořeny skutečně pevně, bude třeba ze všeho nejdříve vytrhat plevel. Což se taky stalo, doslova a do písmene. Padlo mnoho posvátných stromů, vzplanuly hájky, jiné přírodní svatyně byly vypleněny a srovnány se zemí a z pohanských božstev se lusknutím prstu staly světice a světci. Ač mnoho národů nastoupilo na víru novou, na starou se nezapomnělo. Jen se z velké části přesunula do skrytu lidských příbytků. Odešla do stínů podobných těm, ve kterých se kdysi dávno zrodili první křesťané.
Nejlépe v přírodě, ale nejenom tam, dnes můžeme spatřit situaci, kdy nejbližšími společníky DSP bývají rostliny – nejčastěji stromy. Proč zrovna tenhle detail vypichuji... 🙂 Protože jej kdysi ve své Velké knize stromů vypíchl Fred Hageneder. Od té doby stejně jako on vnímám bezprostřední blízkost DSP a zástupců zelené říše jako beze slov promlouvající symbol finální, poklidné koexistence dvou velkých vír – starší pohanské a mladší křesťanské. Ač si napříč lidskými dějinami nemohly minimálně tisíckrát přijít na jméno (a vězte, že jak křesťané, tak i pohané byli pěkně prohnaní zmetci... 😏), člověk dal postavením kamenného kříže do stínu posvátné slovanské lípy na konci toho všeho jasně najevo, že co bylo, bylo.
Kapličky
O trochu většími architektonickými díly jsou oproti třeba takovým kamenným křížům kapličky. Jedná se o ony drobné domečky, jež dost často ve vnitřním prostoru, do kterého lze za určitých okolností fyzicky vstoupit, ukrývají sochu nebo obraz nějakého světce. Tento typ označujeme jako kapličku s vnitřním prostorem. Pak existuje typ druhý, a sice kaplička výklenková, do které se skrze její menší parametry žádný vnitřní prostor nevleze. Obsahuje pouze onen výklenek (odborně niku – 1. pád nika), ve kterém je vystavena nějaká menší soška nebo umístěna malba. Toť základ 🙂
Výstavním exemplářem tohoto rozměrnějšího typu DSP na území Pouzdřan je kaplička s vnitřním prostorem sv. Rozálie. Samozřejmě nikoliv s vnitřním prostorem přímo sv. Rozálie ve smyslu jejích tělních dutin a orgánů... ne, nechceme ji pitvat 😏 Tato kaplička jí zasvěcená za zamřížovanou brankou skrývá malou místnůstku.
No...
Víte vy co...
Zcela výjimečně si s výkladem nechám malinko vypomoct... 😉
Kaple sv. Rozálie • kulturní památka rejst. č. ÚSKP 15152/7-1688
ANOTACE
Drobná kaple půvabných tvarů postavená kolem roku 1800 je hodnotnou umělecko-historickou památkou stylově čerpající z vrcholného baroka a důležitým orientačním bodem v krajině.
DĚJINY
Kaple k poctě protimorové patronce sv. Rozálii byla postavena patrně kolem roku 1800 lokálním stavitelem ovlivněným barokním tvaroslovím. Větší opravy kaple proběhly r. 1994 po devastaci ve 2. polovině 20. století, a naposledy r. 2017.
POPIS
Kaple stojí u silnice z Pouzdřan do Popic, na úpatí svahu Uherčických nových hor pokrytých vinicemi a ve vrcholových partiích stepí. Orientována je směrem na sever, aby průčelím směřovala k silnici. Drobnou hranolovou stavbu zakončuje půlkruhový závěr prolomený dvěma okny. Průčelí se otevírá půlkruhovým vchodem krytým mříží. Průčelí završuje oblý štít s boky opatřenými výraznými volutami, uprostřed štítu je plastický trojúhelník. Fasády člení lizénové rámy, profilovaná korunní římsa nese sedlovou střechu, nad závěrem zvalbenou. Kaple klenuta valeně s kruhovým zrcadlem, závěr konchou.
POPIS PAMÁTKOVÉ HODNOTY
Kaple umístěná pod vinohrady u historické cesty mezi Pouzdřany a Popicemi patří mezi cenné doklady zbožnosti moravského venkova. Zasvěcení kaple sv. Rozálii jistě souvisí s odvrácením nakažlivých onemocnění (mor, cholera, apod.). Stylově barokní podoba kaple, postavené však patrně až na samém sklonku 18. století, odkazuje na dlouho přetrvávající stavební tradici sakrálních staveb na venkově.
– Národní památkový ústav 🙂
K MÍSTU A KEŠCE
Já osobně mám ke kapličce a k Pouzdřanům vztah prozatím čistě kolemjedoucí, tranzitní...
Letos... jsem však Pouzdřany vybral coby dějiště v pořadí již druhé lehce střelené multimysterky, kterou jsem vyrobil pro mou nejmilovanější 007💙B... 😉
Celkově cítím potřebu se o tuto vísku zajímat víc... Nevím proč, ale je to tak 🙂
I proto bych chtěl koncept mé původně dolnobojanovické série DSP v DB, skrze kterou se snažím hráče zaujaté zavádět na zajímavá místa a na nich je v přítomnosti exempláře z řad drobných sakrálních památek nenásilně, nedejbože s humorem přivzdělat 😉, přenést i sem 🙂
Snad neurazí...
Přeji hezkou návštěvu, ať se daří a ať jste zdrávi! 🙂
A kdyby vás čirou náhodou zajímalo, jak mé krabičky vznikají, proč je strkám tam, kam je strkám nebo kde se dost možná objeví další... 😉👉 https://www.instagram.com/mapperdb/