Bloumám večerním Nymburkem, je po deštích, kalný Labe se rozlejvá u Šafaříkova mlýna na cyklostezku. Nechutná mi pivo, po dvou kouskách ve Mlejně mám roztřesenej žaludek. Nechce se mi domů, nechce se mi nikomu zavolat. Padla chandra. Co to žiju ve svejch dvaapadesáti za život?
Od Turecký věže přichází chlap. Nemá moc jistej krok, ale něco v jeho chůzi mě zaujme. Ten člověk bude osobnost. Únava a zmar je mávnutím čarovného proutku v čudu.
Chlap už je skoro u mě. Ne, to přece není možný! Ten obrovskej frňák, hrubě a přesto dokonale formované rysy tváří, potměšilé obočí a chytré, pichlavé oči. Ale to…to nejde. Gustáv Setěr přece zemřel v padesátejch letech v bolševickým lágru. Co to ten Salát u Mlejna ubalil do toho cigára, co mi poslal – LSD?
„Nazdar, Pahouši!“ zahlaholí ten chlápek a než stihnu udělat cokoli, už ho mám kolem krku. Voní kořalkou, tabákem a starejma, ztracenejma časama.
„No snad se nám tu nevsákneš do chodníku! Jasně, že jsem Setěr. Ňák mě to k tobě táhlo… Přece jen, ty tvý listingy…“
Musím si sednout, lavička tu není, tak si kecnu do mokrý trávy. Gustáv Setěr přisedne. „Jak, táhlo?“ znejistím. „Je rok 2024 a ty jsi sedmdesát let v Pánu.“
„Jak se to veme. Hele, čet ´s Výlety pana Broučka, žejo… Mě ta kniha úplně rozbila. Cestování časem. No tak jsem se trochu pídil, trochu se zařídil a ejhle!“ Sáhne do kapsy haveloku a vyndá malou lékovku s tyrkysovou tekutinou: „Dobrej šnaps! A hlavně to funguje… Přilil jsem si to dneska do rumu a hele… Z října 1937 jsem záhy u tebe. Nauč mě kešovat, když už jsem tady.“
A tak jsme šli na kešky. Huby jsme u toho nezavřeli, no a nakonec, kousek za Kostomlaty, se řeč stočila na vztahy.
„Já ti Gustáve nevim. Nějak v tomhle oboru... neexceluju. Spíš mi to teda poznamenalo život…Jsem chudák.“ (Dlužno dodat, že normálně takhle sebelítostivej nejsem, ale po třech deci rumu se smí všechno.)
„Jsi hlavně hlupák“, poučí mě Gustáv Setěr. „Děláš geocaching. Komunitní hra, děláte srazy, můžeš jít lovit s různejma ženskejma – co by za to jinej dal? Můžeš bejt každej den a občas i noc s nějakou jinou holkou! Pořádáte eventy, máte na webu message centrum, tak kde je problém?“
Poposednu si. „Inu, z tohoto úhlu jsem se na geocaching ještě nedíval“, hlesnu.
Setěr zavrtí hlavou. „Ty jsi opravdu exot, Pahouši. Chceš mi říct, že´s nikdy neměl nic s žádnou kačerkou?“
Neznatelně pokrčím rameny.
„Dobře, je asi jiná doba. Nebyl ´s třeba do žádný kačerky zamilovanej? Nebo k ní aspoň nevzhlížel? nesnil o tom, že se poznáte osobnějc, že třeba zajdete na společnej odlov a pak se vytratíte do lesů jakože víc?“
To už přikývnu. „Vobčas jo.. Teda… skoro furt… Ale…já na to ňák nejsem…“
„Myslíš to vážně“, vezme to za hotovou věc Setěr. Opět přitakám.
„Mám nápad. Řekni mi, o jaký ženský jde, já je navštívim, poznám se s nima, nabídnu lásku. O to se ty nestarej. To je moje dílo. Tvoje dílo bude nás lehce šmírovat a založit v našich stopách multinu. Dobrý, co? A víš, co je nejlepší? Bude to pouť lásky. A ty, až ji vykonáš, budeš mít jinej život. Kdo tu keš odloví, ten bude mít onen problém navždy pořešenej… Dvě srdce nakonec vždycky splynou…“
Nechávám ho mluvit a smutně se usmívám. Starej génius, Casanova a snílek Setěr. Nedošla mu jedna věc. Takhle se geocaching nehraje. Já, jako ouner, jsem přece na celým světě jedinej, kdo tu pouť lásky nesmí vykonat. Svou keš neodlovíš…
A tak… (přihnu si rumu) … zas zůstanu sám, na obtíž nepřející společnosti. Jsem chudák…
Zato vy se máte! Chcete se zamilovat? Notabene do osob, které mi tak trochu a jistým způsobem v jistých časech zamotaly hlavu? Nebo jste to dokonce Vy samy…?? Nebo jste okouzlené vy mnou a já vám nevěnoval stage? Jauvajz… No dobře, dobře… chcete se zamilovat do geocachingu? Nebo… já už nevim, jak z toho ven, to je tak cringe …
Není nic snazšího… Dostavte se po setmění na úvodní souřadnice, popovylezte si snadno pro gamebook (kterej po odlovu zase v ideálním případě prosím vraťte) a vyražte na svou životní cestu, na pouť lásky…
DOPORUČENÉ VYBÁVKO NA CESTU:
Je nutné, abyste byli vybaveni vydatným zdrojem světla, dále UV lampou, GPS navigací, kusem papíru a propiskou. Vzhledem k tomu, že se částečně budete pohybovat divokým, necivilizovaným terénem lužních lesů a mokřadních lučin dále doporučuju pevné boty, repelent proti klíšťatům a jiným mrchám, dlouhé kalhoty a rukávy a základní odolnost proti žahání kopřiv!
CHALLENGE: ZAUJAL-LI TĚ PŘÍBĚH A SKUTKY DR. GUSTÁVA SETĚRA, NESTYĎ SE ANI TY JEHO ODKAZU VĚNOVAT VLASTNÍ ZALOŽENOU KEŠ!
PUBLIKOVÁNO S BETATESTEM – PUBLIKOVÁNO ZODPOVĚDNĚ!
BETATEST PROVEDL FoxyfoxCz a tříokékotě, DĚKUJI.
PODĚKOVÁNÍ ROVNĚŽ RICO REVIEWEROVI ZA PUBLIKACI!