Vrch Šibenice v blízkosti Stráže pod Ralskem leží téměř na hranici Národního geoparku Rálsko.

Národní geopark Rálsko leží mezi třemi středověkými hrady – Ralsko, Bezděz a Děvín. Z území bývalého vojenského prostoru vznikl jedinečný zelený ostrov s bohatým geologickým dědictvím, který nabízí výjimečné scenerie nedotčené přírody. Geopark Ralsko tvoří geologicky cenné území o rozloze 294 km² v někdejším vojenském výcvikovém prostoru Ralsko a v okolních partiích krajiny v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji.
Geopark se nachází v geomorfologickém celku Ralská pahorkatina. Kromě bývalého území Vojenského výcvikového prostoru Ralsko zahrnuje též oblasti kolem Břehyňského rybníka a Máchova jezera na severozápadě téměř až k obci Provodín a na jihu katastr města Doksy i s jeho místními částmi Starými Splavy a vesnicí Oborou. Na jihovýchodě se hranice geoparku za Horní Krupou obracejí a kolem zaniklé obce Jabloneček pokračují údolím Zábrdky k severu. Nejsevernější úsek hranice geoparku se dotýká jižního břehu Hamerského rybníka u Hamru na Jezeře.

Samotný Národní geopark Ralsko je ovšem příliš velký pro naše podrobnější zkoumání. Věnujme se tedy části Podještědí, jak vymezuje tuto oblast následující mapa a vzhledem ke skutečnosti, že i toto je poměrně velké rozsahlé území, provedeme ještě další redukci na Děvínské polesí, neboť právě v této oblasti je předmět našeho podrobného zkoumání - vrch Šibenice.

V oblasti můžeme pozorovat stopy geologické minulosti již od prvohor. Během variského vrásnění byl formován Ještědský hřeben. Na konci karbonu a počátkem permu nastává první bouřlivá sopečná činnost, z tohoto období pocházejí např. ryolity u Hodkovic na Mohelkou.
V druhohorách byla celá oblast zalita mořem, což dalo vznik mohutným vrstvám pískovce, např. právě v okolí Stráže pod Ralskem je odhadovaná mocnost od 150 m do 200 m. V křídových pískovcích můžeme nalézt i množství zkamenělin.
V konci druhohor a na počátku třetihor probíhá druhá vlna vulkanické činnosti, její stopy jsou dnes viditelné obnažené vulkanické vrchy např.Děvín, Velký a Malý Jelení vrch či Kozí hřbet.
Souvislá pískovcová tabule, který vznikla na dně moře v druhohorách, se v průběhu třetihor a čtvrtohor rozlámala na jednotlivé fragmenty.
V průběhu čtvrtohor dochazí též k formování říční sítě a neopominutelný je i vstup člověka na scénu, kdy přetváří přírodní krajinu, formuje ji a v mnohých případech i ničí.

Pěknou charakteristiku této oblasti naleznete třeba v knize Dominika Rubáše - Přírodní klenoty Podještědí:
"Děvínské Polesí kraj je oblast pískovcových skal, polzenitu a železné rudy. Málokterá oblast toho zažila tolik jako kraj kolem Hamru na Jezeře. Středověké vřavy při bitvách o královských hrad Děvín, intenzivní a velmi namáhavé dobývání železné rudy, vysídlování zdejších vesnic, tanky sovětské armády, těžba uranu a bezohledný zásah do podzemních vod...
Jakoby nám dnes tato krajina chtěla dát vše, co mnoha desetiletí nemohla. Překrásné přírodní scenérie, nad nimiž srdce soudní poutníka zaplesá. A co teprve je-li tím poutníkem geolog. Z hornin tu má výsadní postavení pískovec. Měkká sedimentální hornina, kterou zde však na mnohých místech prostupují tvrdší horniny vulkanické. Mezi ty nejstarší patří takzvané polzenity, které pronikly z útrob zemských do puklin v místních usazených horninách jako žhavé magna před cca 80 až 60 miliony let a utuhly v nich především v podobě pravých žil o mocnosti většinou do 3 m. Na kontaktu vulkanických hornin se staršími sedimentálními horninami došlo k zpevnění sedimentů (proželeznění a silifikace). Následnou erozí okolních měkčích vrstev sedimentů byly vulkanické žíly se zpevněným pískovcem vypreparovány až na povrch a v dnešní době tvoří vyvýšené tvary (vrchy a protažené hřbety).
V kraji v minulosti probíhala intenzivní těžba železné rudy. Onou železnou rudou byl takzvaný toneisenstein (německy ton = jíl, eisen = železo a stein = kámen). Němečtí horníci takto označovali jílovitou železnou rudu, vzniknou tzv. hydrotermální alterací (zjílověním a proželezněním) polzenitových žil. Bohužel se tato ruda ve zdejších výchozích nedochovala. Dobývky, ve kterých byla ruda těžena mají liniový charakter. Největší dobývkou je pinka na Schachtensteinu. Dobývky vždy sledují okrajové rozpadové a zjílovělé části polzenitových žil. Okolní železitý pískovec pokrytý oxidhydroxidy železa s největší pravděpodobností nebyl předmětem těžby.
Etap těžby železné rudy ve vzdějším kraji bylo několik o té nejstarší (trvala asi do roku 1500) v dnešní době nemáme v nejbližší informace. Další nastala po roce 1500 zahrnovala období vlády Albrechta z Valdštejna a trvala zhruba do konce třicetileté války. Největší rozvoj těžby byl zaznamenán v 18. století. Těžba byla řízena rodem Hartigů (majitelé mimoňského panství) a rodem Valdštejnů (majitelé dokeského panství)".

V úvodní časti naleznete i zmínku o těžbě uranu v této oblasti, bylo by neodpustitelnou chybou, kdybych toto opomenul.
"Na počátku 60 let minulého století byl v oblasti Ralské pahorkatiny prováděn aeromagnetický (letecký průzkum). Při přeletu nad vrchem Děvín při něm byla zjištěna výrazná magnetická anomálie. Významná zdejší ložiska uranu byla tímto prozrazena. Roku 1962 to byl proveden kontrolní vrt, pomocí kterého byly zjištěny dvě významné uranové polohy hloubce cca 200 m - viz též GC525DD Vrt, ktery objevil nejvetsi ceske lozisko uranu Během geologického průzkumu byla v následujících letech objevena tři velká uranová ložiska (Hamr, Osečná-Kotel a Stráž), čtyři střední ložiska (Holičky, Břevniště, Mimoň a Hvězdov) a menší ložisko Křižany. Uranová mineralizace je zde vázána na sedimenty perucko-korycanského souvrství, které tvoří nejnižší jednotku vrstevního sledu třídy. Velikost uranových minerálů se ve většině případů pohybuje v několika milimetrech.
První jáma v oblasti byla vyhloubena v roce 1965 mezi Širokým kamenem a Hamerským Špičákem. Byla pojmenována Stará Lužice. Později byly hloubeny jámy další. Dosahovali hloubky více než 200 m, některé dokonce přes 300 m. Během hlubinné těžby muselo samozřejmě dojít ke snížení hladiny podzemní vody pod úroveň těžby. Tato tzv. hlubinná metoda těžby však měla být za krátkou dobu doplněná metodou efektivnější - chemickou těžbou. Výstavba dolů chemické těžby začala kolem šedesátých let minulého století. Chemická těžba spočívala v tom že do země se pumpoval loužící roztok kyseliny sírové a kyseliny dusičné, poté se výluh s obsahem uranu čerpal na povrch a byl dopraven do chemické stanice. V ní se získával samotný uran. Tímto způsobem se zde těžilo až do roku 1996. Chemická těžba probíhala v okolí Stráže pod Ralskem. Za období těžby uranu v okolí Stráže pod Ralskem bylo chemickou metodou získáno téměř 16 000 tun uranu, došlo však výraznému ovlivnění podzemních vod. V období chemické těžby bylo do země vtlačilo více než 4,5 milionu tun chemikálií převážně kyseliny sírové. Podle některých pramenů bylo ovlivněno cca 28 km². Objem kontamminovaných vod odhaduje přibližně na 188 milionů metr³. Státní podnik Diamo uvádí, že v současné době se v lokalitě nachází cca 266 milionů m³ kontaminovaných podzemních vod, což je pro porovnání objem vody zadržovaný ve vodní nádrži Slapy. Podle některých autorů je objem znečištěných vod dokonce až přes 400 milionů m³. Tato kontaminovaná voda představuje potenciální nebezpečí pro podzemní vodu v širším okolí."

Stav podzemních vod je neustále monitorován, na mnoha místech můžete vidět hydrogeologické vrty - viz též GC4QZ6R Sit pruzkumnych vrtu loziska uranu Hamr.

Vrch Šibenice naleznete jihovýchodně od Stráže pod Ralskem, je to poměrně zalesněný vršek, výhled tu nenajdete, leč skalkou červeného pískovce v jeho nejvyšší části je úžasná. Jedná o výchoz hrubozrného pískovce turonského stáří ležící přímo na kontaktu s vulkanickou žílou. Pískovec je v blízkosti žíly silně prokřemenělý a proželezněný. V okolí vrchu můžeme pozorovat dobývky po těžbě železné rudy, která v těch místech v minulosti probíhala.

Nedaleko doporučených parkovišť P1 a P2 vede červená turistická značka, po mírném stoupání cca 700 m na T01 vlevo odbočka - jasně zřetelná cesta k vrcholku Šibenice, vydejte se po ní a krátce se zastavte u skalky na WP01 přimo na úpatí kopce, dobře si ji prohlédněte.