Pro zalogování této EarthCache mi napište email nebo zprávu přes geocaching.com s odpověďmi na následující otázky.
1. Při prohlídce stély si všimni rozdílů mezi horní a spodní částí i mezi různými stranami (např. směrem ke slunci nebo dešti). Jak se liší barva, opotřebení, zvětrání nebo usazeniny? Co by mohlo způsobit tyto rozdíly – např. déšť, vítr, lišejníky nebo lidský dotek?
2. Prohlédni si povrch kamene zblízka. Jaká je jeho barva a struktura? Je hladký, pórovitý, vrstevnatý, nebo má jiný zajímavý detail? Přilož ruku nebo jiný předmět pro srovnání velikosti. Vidíš známky zvětrávání nebo jiné změny způsobené časem?
3. Proč si myslíš, že byl tento kámen vybrán pro zhotovení stély? Zamysli se nad jeho vzhledem, odolností, dostupností v dané oblasti a tím, jak se chová v čase (zvětrávání, trvanlivost detailů apod.). Byl to podle tebe vhodný výběr?
4. Vyfoť sebe nebo předmět, který tě vystihuje u stély na úvodních souřadnicích.
Navštívit toto místo je příležitost vidět na vlastní oči organogenní horninu, která “není v Ostravě běžně zastoupená v takové podobě ani měřítku. “Cílem této Eartkeše je ukázat nejen estetiku kamene, ale hlavně způsob jeho zvětrávání, poréznost, stavbu i využití ve veřejném prostoru.
Na místě nehledej fyzickou krabičku, toto je velmi jednoduchá ❤️EARTH❤️
Snaž se odpovědi poslat do 48 hodin (je to hlavně tolerance pro ty, kteří nelogují keše on-line z terénu) poté bude log neplatný a bude smazán.
Ve Slezské Ostravě na ul. Těšínská je před vstupní bránou Ústředního hřbitova místo, které zdobí hřbitovní stéla, která vznikla roku 1959-1970. Je to (12m) dvanácti metrová socha z mušlového vápence.
Vyjimečná je tím, že jsou na ni vidět stopy krasových jevů a je v jednom kuse.
na obr. detail unikátní stély
❤️EARTH❤️
Mušlový vápenec - svědek pradávného moře.
Stéla, která se nachází na Ústředním hřbitově v Ostravě, je vyrobena z výrazného mušlového vápence, což je usazená hornina, která vznikla litifikací mořských sedimentů bohatých na úlomky lastur a schránek mořských živočichů, především mlžů a ramenonožců.
Tento vápenec je dokladem existence mělkého druhohorního moře, které kdysi pokrývalo část dnešního území Moravy.
Každý viditelný úlomek schránky v kameni je skutečný otisk života starého desítky milionů let.
Geologicky výjimečný kámen v Ostravě.
V Ostravě a jejím okolí převažují karbonské horniny, zejména pískovce, slepence, jílovce a uhelné vrstvy. Výskyt vápence je zde zcela výjimečný a není součástí místního geologického podloží. Použití mušlového vápence na tomto památníku je tedy velmi neobvyklé, kámen byl dovezen z oblasti Moravského krasu nebo Rakouska, kde se tento typ horniny těží.
Jeho přítomnost v Ostravě tak slouží jako přirozený geologický exponát, který není běžně k vidění mimo muzea či specializované sbírky.
Estetická a historická hodnota stély.
Stéla vznikla v letech 1958–1970 jako památka na oběti 2. světové války. Její monumentální výška (12 m) v kombinaci s hrubou strukturou vápence a viditelnými fosiliemi dodává místu silný symbolický a estetický rozměr. Mušlový vápenec zde není pouze stavební materiál, slouží jako připomínka pomíjivosti života a propojení přírodních dějin se vzpomínkami na lidské osudy.
Čas uložený ve fosiliích kontrastuje s nedávnou historií, kterou stéla připomíná. Vápence jako geologická paměť. Mušlový vápenec je tvořen především kalcitem, a je dobře štípatelný a opracovatelný, což z něj činí oblíbený materiál v sochařství i architektuře. Na této stéle má ale ještě hlubší roli, přináší do města Ostravy kamennou vzpomínku na dávné geologické éry, které zde jinak nemají přirozený výskyt.
Earth keš u tohoto místa tak propojuje nejen vzdělávací a geologický rozměr, ale i hlubší symboliku života, paměti a času.
...
Mušlový vápenec je specifický druh sedimentární horniny, která se vyznačuje vysokým obsahem fosilních zbytků mořských organismů, zejména lastur měkkýšů. Tyto fosilie jsou často dobře zachovalé a viditelné pouhým okem, což dodává hornině charakteristický vzhled. Vápenec je tvořen převážně uhličitanem vápenatým ve formě kalcitu nebo aragonitu. Má obvykle světlé zbarvení, pohybující se od bílé přes šedou až po načervenalé odstíny, což je ovlivněno příměsemi, jako jsou oxidy železa. Povrch horniny je často nerovný a drsný kvůli přítomnosti fosilních zbytků. Struktura je pórovitá, což umožňuje snadné opracování, ale zároveň vyžaduje ochranu před povětrnostními vlivy. Je to sedimentární hornina, která vzniká procesem zvaným diageneze, při němž se usazené schránky mořských organismů, jako jsou mušle a korály, postupně mění v pevnou horninu.
Tento proces lze rozdělit do několika fází:
1. Usazování - Po odumření mořských organismů jejich vápenaté schránky klesají na mořské dno, kde se hromadí spolu s dalšími částicemi, jako je písek a jíl.
2. Pohřbení a kompakce - S pokračujícím usazováním nových vrstev sedimentů dochází k pohřbení starších vrstev. Zvyšující se tlak způsobuje kompakci, při níž se zmenšuje objem pórů mezi částicemi a vytlačuje se voda.
3. Cementace - Minerály rozpuštěné ve zbytkové vodě, jako je kalcit, krystalizují a vyplňují mezery mezi částicemi, což vede k zpevnění sedimentu do pevné horniny.
Výsledkem těchto procesů je vznik mušlového vápence, který je charakteristický vysokým obsahem fosilních zbytků a specifickou texturou. Díky své estetické hodnotě a snadné opracovatelnosti je mušlový vápenec oblíbeným materiálem v sochařství a architektuře. Používá se k výrobě soch, reliéfů a dekorativních prvků. Vzhledem k pórovité struktuře je mušlový vápenec náchylný k poškození vlivem povětrnostních podmínek, zejména působením kyselých dešťů. Proto je důležité pravidelné ošetřování ochrannými prostředky a umístění v prostředí s minimální expozicí škodlivým vlivům.
Usazené horniny:
Usazené neboli sedimentární horniny vznikají procesem usazování materiálu na zemském povrchu nebo v jeho blízkosti. Tento materiál může pocházet z rozrušených částí starších hornin, chemickým srážením minerálů z roztoků nebo z organických zbytků organismů. Po usazení dochází k jeho zpevnění a přeměně v pevnou horninu.
Tento proces zahrnuje několik fází:
Zvětrávání a eroze: Původní horniny jsou vystaveny fyzikálnímu a chemickému zvětrávání, což vede k jejich rozpadu na menší částice.
Transport: Tyto částice jsou přenášeny vodou, větrem nebo ledovci na různá místa.
Sedimentace: Materiál se usazuje v prostředích, jako jsou řeky, jezera nebo moře, kde se hromadí ve vrstvách.
Diageneze: Postupem času dochází k zhutnění a stmelení těchto vrstev, což vede ke vzniku pevné sedimentární horniny.
Použití mušlového vápence v praxi:
Mušlový vápenec nachází široké uplatnění především ve stavebnictví a umění. Ve středověku byl hojně využíván jako stavební materiál pro katedrály, kláštery a další významné budovy díky svému snadnému opracování i estetickým vlastnostem. Také na starých hřbitovech lze nalézt náhrobky vyrobené právě z tohoto materiálu.
V moderním designu se mušlový vápenec často používá jako obkladový kámen na fasádách budov nebo do interiérových prostor pro vytvoření přírodního vzhledu. Architekti jej oceňují pro jeho jedinečný vzor tvořený fosiliemi i pro jeho teplé barevné tóny.
Sochaři využívají mušlový vápenec k tvorbě menších plastik či reliéfů díky jeho poddajnosti při řezání i opracování. Specifická textura fosilií přináší uměleckým dílům zajímavou hloubku a organický charakter.
Mušlový vápenec je fascinujícím svědectvím historie naší planety, které spojuje přírodu, umění a architekturu. Jeho jedinečnost z něj činí nenahraditelný materiál s bohatým využitím i odkazem.
Stavebnictví: Tradičně se používá jako stavební kámen, a to jak pro vnitřní, tak pro venkovní použití (obklady, dlažby, zdivo).
Dekorace: Díky svému vzhledu a obsahu fosilií se používá i pro dekorativní účely (obklady krbů, sochy, desky stolů).
Zemědělství: Mletý mušlový vápenec se používá pro vápnění půdy a jako zdroj vápníku pro hospodářská zvířata.
Výroba cementu a vápna: Je surovinou pro výrobu cementu a páleného vápna.
Filtrační materiál: Díky své poréznosti může sloužit jako filtrační materiál.
Co je mušlový vápenec a jak vzniká:
Vápence vznikají biochemicky a biomechanicky. Biochemicky vzniklé vápence byly vytvořeny biochemickými procesy organismů, například korálové útesy. Biomechanicky vzniklé vápence vznikají nahromaděním skořápek a ulit měkkýšů.
Tyto vápence nazýváme organogenní nebo také organodetritické. Vznikl v průběhu milionů let ukládáním zbytků mořských organismů, zejména schránek. Mušlový vápenec je druh sedimentární horniny, která je tvořena převážně kalcitem a aragonitem (obě formy uhličitanu vápenatého).měkkýšů, korálů a dalších živočichů s vápenatými kostrami. Tyto organické zbytky se hromadily na mořském dně, kde byly postupně pokryty vrstvami sedimentu. Působením tlaku a chemických procesů se vápník obsažený v těchto schránkách spojoval s okolním materiálem a vytvořil pevnou horninu. Mušlový vápenec je typický svou bohatou fosilní strukturou, která často obsahuje viditelné pozůstatky mušlí či jiných mořských tvorů. Podmínky vzniku mušlového vápence jsou úzce spojeny s prostředím teplých a mělkých moří, kde docházelo k intenzivnímu ukládání uhličitanového materiálu. Tento proces může trvat tisíce až miliony let, což dodává této hornině její unikátní charakter.
Mušlový vápenec je považován za "hřbitov" mořského života, protože vzniká z akumulace schránek a koster mořských organismů, zejména měkkýšů (mušle, plži), korálů a foraminifer. Je to v podstatě sediment tvořený ze zbytků těchto organismů, které se postupem času nahromadily na mořském dně a přeměnily se v horninu. Proto ten termín "hřbitov".
Vlastnosti a vzhled mušlového vápence:
Jednou z hlavních vlastností mušlového vápence je jeho poréznost a jemná struktura, která může být na dotek drsná nebo hladká, podle stupně opracování. Povrch často odhaluje nepravidelné tvary fosilií mušlí či jiných organismů, což mu dodává výrazný dekorativní vzhled. Barva mušlového vápence se pohybuje od bílé, světlé béžové po šedavou nebo nažloutlou, hnědou i růžovou v závislosti na složení minerálů a stáří horniny. Často obsahuje drobné inkluze organického původu, které mohou být patrné při bližším zkoumání. Díky své struktuře je mušlový vápenec relativně snadno opracovatelný, což ho činí oblíbeným materiálem pro sochařství a stavební účely. Zároveň je však méně odolný vůči povětrnostním vlivům než tvrdší druhy kamene, jako je například žula. Textura se může lišit v závislosti na typu a velikosti schránek. Může být hrubozrnný (s velkými kusy schránek) až jemnozrnný (s mikroskopickými zbytky) Často je porézní, což znamená, že má v sobě drobné dutiny a póry. To ovlivňuje jeho savost a odolnost.
Fosílie:
Fosilie, neboli zkameněliny, jsou pozůstatky pravěkých organismů, které se dochovaly do současnosti. Mohou to být otisky v kameni, kosti dinosaurů či zkamenělé kmeny dávných stromů. Fosilií se rozumí jakýkoliv, ať už celý, nebo neúplný pozůstatek živočišného či rostlinného původu starší více než 10 000 let. Vznik fosilií, nazývaný fosilizace, je vzácný proces, který vyžaduje specifické podmínky. Po úhynu organismu musí dojít k jeho rychlému zakrytí sedimenty, jako je písek nebo jíl, což zpomaluje rozklad. Během milionů let se tyto sedimenty zpevňují a mění v horninu, zatímco organické části mohou být nahrazeny minerály, čímž vzniká zkamenělina.
Na obrázku vidíte velmi zblízka vzhled mušlového vápence. Jemnozrnnou strukturu tvořenou schránkami mořských živočichů, především mlžů a ramenonožců. Výrazným prvkem je spirálovitý otisk amonita, který potvrzuje mořský původ horniny. Tyto organismy se usazovaly a po milony let zpevňovaly do pevné horniny.
Kde se v České republice (nebo ve světě) nacházejí ložiska mušlového vápence.
Nacházejí po celém světě, ale v České republice jsou poměrně vzácná, protože zde nebyla v geologické minulosti tak rozsáhlá mořská prostředí, jaká jsou pro vznik mušlového vápence typická. Nicméně, i u nás se dají najít:
Česká republika:
Morava: Zejména jižní Morava (např. okolí Pálavy, Pavlovské vrchy) má menší ložiska mušlových vápenců, které vznikly v období třetihor (miocén), kdy se zde rozkládalo mělké moře. Tyto vápence se někdy označují jako "dětřické vápence" a obsahují úlomky schránek měkkýšů.
Český kras: I v Českém krasu se mohou vyskytovat vápence s větším obsahem fosilií, ale ty obvykle nejsou klasifikovány přímo jako mušlové vápence. Jde spíše o různé typy organodetritických vápenců. * Štramberk: Zde se vyskytují vápence jurského stáří s bohatou faunou, které jsou někdy také nazývány mušlovými, i když přesněji se jedná o biohermní vápence.
Svět:
Mušlové vápence jsou běžné v oblastech, kde v minulosti byla rozsáhlá mělká moře s bohatým životem. Mezi typické lokality patří:
Středomoří: Pobřeží Středozemního moře (Itálie, Španělsko, Řecko, Chorvatsko, atd.) je bohaté na různé typy vápenců, včetně mušlových.
Severní Afrika: Egypt, Tunisko, Maroko – zde se nacházejí rozsáhlá ložiska, která se často využívají jako stavební kámen.
Severní Amerika: Florida a další oblasti podél pobřeží Mexického zálivu jsou známé svými mušlovými vápenci (např. "coquina").
Austrálie: Západní Austrálie má také významná ložiska.
Francie: Pařížská pánev, je známá pro své sedimenty, kde se běžně vyskytují mušlové vápence.
Vápenec
Vápenec je jemnozrnná až celistvá sedimentární hornina. V převážné míře (nad 80 %) je složena z uhličitanu vápenatého (CaCO3) ať už ve formě kalcitu, nebo aragonitu. Jako příměsi se vyskytují dolomit, siderit, křemen, jílové minerály a úlomky zkamenělin.
Vápenec společně s dolomitem tvoří čtyři pětiny všech sedimentů na povrchu Země. Čisté vápence jsou bílé. Chemicky čistý organodetrický nezpevněný kalový vápenec se nazývá křída. Různé příměsi zabarvují horninu do šeda, červena (oxidy železa), zejména když je vystavena zvětrávání. Vápence vznikají biochemicky a biomechanicky.
Biochemicky vzniklé vápence byly vytvořeny biochemickými procesy organismů, například korálové útesy. Biomechanicky vzniklé vápence vznikají nahromaděním skořápek a ulit měkkýšů. Tyto vápence nazýváme organogenní nebo také organodetritické.
K nim řadíme i mušlový vápenec.
Čerpáno:
atlas.horniny.sci.muni.cz/sedimentarni/vapenec/vapenec_mikrofoto.html?utm_source=chatgpt.com www.cojeco.cz/vapenec?utm_source=chatgpt.com www.ostrmuz.cz/website/mainmenu/odborna-pracovisteen/prirodni-vedy/geologie/?utm_source=chatgpt.com geology.upol.cz/geopark/sekce-c-sedimentarni-horniny/?utm_source=chatgpt.com
GeoWeb: geologie, paleontologie, mineralogie
https://www.geology.upol.cz/upload/studijni_materialy/plne_texty_skript/2005_Zimak_Jiri_Petrografie_sedimentu.pdf
wikipedie