Vítej kačere u naší zvířátkové série, ve které se seznámíme s obyvateli lesa, luk a řek, které můžete na svých procházkách potkat a bez kterých si život nedokážeme představit. Každý tvor je jedinečný a ztráta druhu je obrovskou dírou v naší fauně.
Slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata), lidově nazývaná též sluníčko, berunka, beruška nebo celou řadou jiných lidových a nářečních názvů, je nejběžnějším slunéčkem v Evropě a vedle mandelinky bramborové jeden z nejznámějších brouků.
Slunéčko sedmitečné patří k organismům a obecně ke skutečnostem s největším množstvím lidových pojmenování. Písemné doklady čítají na sto sedmdesát jmen, mohlo jich být ale ještě daleko víc. Pestrost označení souvisí nejen s kladnými emocemi, které tento brouk v lidech vzbuzoval (názvy jsou často zdrobněliny), ale i s pověrami, že slunéčka odnášela lidská přání Bohu nebo že jako boží posel předpovídala osud.
Mezi lidové názvy patří kromě jiného např.:
- sluníčko – střední a západní Čechy
- beruška – východní Čechy
- berunka – severní Morava
- verunka – střední a jižní Morava
- bedrunka – Slezsko, severní Čechy
- halinka – západní Morava
- mandelinka – horní Povltaví
- popelinka – Prácheňsko
- majdalenka – podél jihozápadní části česko-moravské hranice, jižní Valašsko
- menurka – Opavsko
- pinkalinka – Chodsko
Slunéčko sedmitečné je asi 10 mm dlouhé, tvar těla je téměř polokulovitý, jen mírně protáhlý dopředu. Má červeně zbarvené krovky se třemi černými tečkami na každé straně a jednou tečkou společnou pro obě krovky. Z jeho zbarvení je odvozeno jeho pojmenování, české i latinské (z latiny septem = sedm a punctum = tečka). Larva je šedočerná, někdy i s nádechem hnědé nebo modré, s četnými černými a méně četnými žlutooranžovými, oranžovými nebo červenooranžovými skvrnami.
Samička na jaře volně naklade vajíčka do štěrbin nebo na spodní strany listů. Larvy se vylíhnou zhruba po týdnu a zakuklí se v závislosti na teplotě tak po 30–60 dnech (čím tepleji, tím je vývoj rychlejší). Vykrmené larvy se zakuklí a po týdnu či dvou se ze závěsu na rostlinách vylíhne zbrusu nové slunéčko sedmitečné – je jasně červené, zatímco starší jedinci, kteří již přezimovali, jsou tmavší, až do hněda. Mladá slunéčka přezimují, teprve druhým rokem se rozmnoží a ještě v létě jejich život končí.
Slunéčko sedmitečné je velmi rozšířeným druhem žijícím téměř všude, kde se vyskytují mšice a červci, jimiž se živí jak larvy, tak dospělí jedinci. Je považováno za užitečný druh efektivně likvidující výše zmíněné škůdce (jedna larva zkonzumuje během svého vývoje až přes 600 mšic).
Dospělec se v nebezpečí stává zdánlivě mrtvým a bezvládně padá na zem (tzv. katalepsie). Je-li s ním manipulováno, vylučuje oranžovou šťávu obsaženou v hemolymfě obsahující alkaloidy díky čemuž je pro řadu potenciálních predátorů (zejména ptáků) nechutné a jedovaté. Podobně jedovaté jsou i larvy a kukly. Z tohoto důvodu mají slunéčka jen omezené množství potenciálních nepřátel.
Doporučuji začít trasu od čísla 1. V nápovědě naleznete zda se keš nalézá vpravo, nebo vlevo od cesty.
Přeji krásnou procházku a vychutnejte si kouzlo tohoto lesa.
V keši není tužka.