Tato keška je z volné série Příběhy Masarykova okruhu, která nemá přesně daný počet krabek a ani ambice být zatěžována bonusem.
Seriál závodů cestovních automobilů v Evropě dostal svoji podobu počátkem šedesátých let. Ponejprve jako Evropský pohár a v sedmdesátých letech jako Mistrovství Evropy cestovních vozů (ETCC-European Touring Car Championship). Základní předpisy by se daly shrnout zhruba takto: Závodí se s vozy běžně veřejně dostupnými, kdy továrna musí vyrobit minimálně 1000ks od daného modelu. Ten bude běžně k prodeji a pro závodní účely se může jakkoliv upravit. Závodí se v několika třídách dle objemu motoru. Předpisy se samozřejmě během let různě měnily, ale pro náhled na nejúspěšnější vozy tohoto šampionátu to není důležité.
Od roku 1968 byly i závody na Masarykově okruhu v Brně součástí seriálu tohoto šampionátu. Díky komunistické závoře na imperialistických hranicích se tyto závody na našem okruhu těšily mimořádné popularitě. Ročně se scházelo okolo brněnské trati 100 až 150 tisíc diváků. Na dalším oblíbeném okruhu na Nürburgringu byla průměrná návštěvnost „jen“ 50 tisíc diváků.
Představím Vám ikonické vozy, které v historii tohoto mistrovství hrály důležitou roli:
Porsche 911
Konstruktéři Porsche vymysleli vůz s minimální hmotností (lehce přes 800kg) a výbornou aerodynamikou. Plochý vzduchem chlazený šestiválec byl uložen vzadu a měl objem 1991ccm. Při 8000 ot/min dosahoval výkonu 210koní a rychlosti 225 km/hod. V roce 1967 tento vůz zvítězil v ME.
BMW 2002
První evropské auto s turbodmychadlem vzbudilo opravdové vzrušení, protože dokázalo porážet Porsche 911. Dvoulitrový motor o výkonu 170koní zrychloval z 0 na 100km/hod během 7 sekund a dosahoval maximální rychlosti 211 Km/hod. Výrazný nárůst hnací síly si vyžádal montáž samosvorného diferenciálu, silnější brzdy a širší třináctipalcová kola s vysokorychlostními pneumatikami. Rozšíření rozchodu podvozku rovněž znamenalo, že inženýři decentně rozšířili blatníky karoserie. BMW 2002 kralovalo šampionátu v letech 1968-1969.
Kvůli hrubému projevu motoru si BMW 2002 Turbo vysloužilo přezdívku „Jekyll a Hyde“, protože bylo autem dvou osobností, které rozdělovala obrovská prodleva turbodmychadla. V dobových testech se například objevilo: „Zašlápnete plyn do podlahy a nic se neděje, ale poté přijde silná rána do zad a máte pocit, že jste mocný náboj vypálený ze zbraně.“ Razantní kopanec výkonu znamenal, že mnoho exemplářů skončilo namotaných na stromě a mnoho automobilů tohoto modelu se nedochovalo.
Alfa Romeo 2000 GTAm
Alfa Romeo vyvinula 2000 GTAm speciálně pro závody v Americe ve třídě 2 litry, takže původní motor byl zvětšen na 1985 ccm. Karoserie byla vyrobena ze sklolaminátu a všechna okna byla vyměněna za plexiskla, s cílem dosáhnout co nejnižší hmotnosti bez obětování tuhosti karoserie. A to se podařilo, v době, kdy se dodaly vozy, osekaly přes 200 kilogramů. Název „GTAm“ je určitým předmětem kontroverze, někteří si myslí, že odkazuje na italské slovo pro zvětšené „maggiorata“, ale jiní se domnívají, že jde o odkaz na destinaci, která byla vždy určena pro automobily – Ameriku. Po úspěchu v šampionátu v roce 1970 byla nejslabší divize, kterou Alfa Romeo vyhrála, zrušena pod silným tlakem Fordu a BMW. Mezi nimi totiž zuřila válka o celkové prvenství značek a Alfa jim „zavazela“.
Ford Capri RS2600
Karoserie je klasické dvoudveřové coupé se splývavou zádí. Za základ byl vybrán německý motor V6, protože byl lehčí a vhodnější pro následné ladění než anglický třílitr Essex. Nakonec po úpravách byl jeho objem zvětšen na 2,9l a byl schopen točit až 8500 ot/min s maximálkou 230 až 240km/h. Vůz dosáhl značné spolehlivosti a jeho největší výhodou oproti výkonným BMW byla nízká váha. Rozdíl 300 kg byl opravdu významný – přinášel pozdější brzdění, méně časté tankování a skvělé jízdní vlastnosti. Šampionem se stal v létech 1971–1972.
BMW 3.0 CSL
Koncem šedesátých let BMW jednoznačně kralovalo mistrovství a nic nenasvědčovalo, že by to v budoucnu mohlo být jinak. Jenomže Ford přišel se svým modelem Capri RS2600 a BMW hodlalo hozenou rukavici zvednout v podobě vývoje modelu BMW 3.0 CSL. Pustili se do blitzkriegu závodních snah a zahájili svou dnes již ikonickou divizi M s cílem posunout hranice možného. Třílitrový řadový šestiválec se používal až do roku 1993 a poté byla označena za jeden z nejlepších motorů 20. století. Kromě většího motoru o výkonu 206 koní se tento model BMW 3.0 CSL chlubil řadou triků, které vůz odlehčily. Kromě toho, že byl vyroben z tenčí oceli, přišel s hliníkovou kapotou a dveřmi, bez tlumení zvuku, bez obložení, bez předního nárazníku, zadního nárazníku ze skelných vláken a shrnovacích oken z plexiskla. Dalším velkým trikem byly geniální aerodynamické prvky včetně obřího zadního křídla. Tyto všechny „vymoženosti“ byly i součástí veřejně dostupných vozů. Ve skutečnosti bylo zadní křídlo tak velké, že prodej vozu s tímto křídlem pro použití na německých silnicích byl považován za nezákonný. BMW bylo ale příliš tvrdohlavé na to, aby to změnilo, a tak prostě začali dodávat 3.0 CSL s křídlem v kufru. Zákazník nebo prodejce by si jej nainstaloval po prodeji vozu.
Závodní verze vozu vážila 1090 kg a poháněl jej motor o objemu 3,5l s výkonem 350koní, dostal přezdívku Batmobil. Tento model kraloval seriálu od svého vzniku po celá sedmdesátá léta (vítěz šampionátu 1973-1979).
Škoda 130RS
ŠKODA 130 RS je mnohými považována za nejslavnější český závodní a soutěžní automobil. Proto si zaslouží vlastní krabku – viz GCB3T9R.
Škoda v roce 1981 vyhrála mistrovství Evropy značek, což je považováno za největší úspěch české značky v okruhovém motorsportu.
BMW 635C Si
Díky své přední části a některým profilům připomínajícím žraloka dostal tento model přezdívku „Sharknose - Žraločí nos“. Vůz byl přímou náhradou za odcházející BMW 3.0, jedno z nejoblíbenějších BMW všech dob. 635-ka byla těžká bezmála 1200kg a poháněl ji řadový šestiválec objemu 3,5l o síle 290koní s pětistupňovou manuální převodovkou a vstřikováním paliva. V létech 1981 až 1983 nenašel tento model bavoráka konkurenci a stal se vítězem celého šampionátu mistrovství Evropy.
Jaguar XJS
Moje nejoblíbenější závodnička, kdy jako kluci jsme hltali každý průjezd dunícího motoru zelených koček z Coventry. Nádherný auto.
Modelem XJ-S chtěla automobilka Jaguar navázat na úspěch E-type. Model XJ-S, vzhledem ke svým obřím rozměrům a hmotnosti, jen stěží mohl pomýšlet na závodní kariéru. Známý skotský závodník a majitel týmu Tom Walkinshaw však rozpoznal jeho vynikající vlastnosti na podvozku i motoru a viděl věci jinak. Přesvědčil vedení Jaguaru, aby mu umožnili nasadit několik vozů XJ-S do mistrovství Evropy cestovních vozů a úspěch se brzy dostavil. Stáj TWR postupně vyladila 1,4t těžký vůz s motorem o objemu až 5,3l a výkonem skoro 450koní do závodní podoby. Vůz dosahoval maximální rychlost skoro 250km/h a zrychloval z 0-100km/h pod 5 vteřin! Karoserie dostala své kultovní zeleno-bílé válečné zbarvení. Walkinshaw využil znovu své přesvědčovací schopnosti, tentokrát u řídícího orgánu FIA, aby povolili u jeho vozů speciální ventily Cosworth používané i ve Formuli 1. Následný úspěch vozu byl zdrcující: sedm vítězství, včetně tří umístění 1-2-3, zajistilo Walkinshawovi v roce 1984 titul mistra a Jaguaru vítězství v šampionátu značek.
Výborně si tyto vozy vedly i v závodech 24h Le Mans, v australském mistrovství a v dalších závodech. Jezdec Win Percy s láskou na XJ-S vzpomíná: „Byl jedinečný a nepodobal se žádnému jinému cestovnímu vozu, který jsem kdy řídil. To, že byl tak konkurenceschopný, svědčí o naprostém odhodlání Toma Walkinshawa dostat z něj co největší výkon a zároveň ho udržet co nejjednodušší. Nebylo dobré s ním jezdit jen na 90%, museli jste s autem opravdu fyzicky pracovat a ono se vám odměnilo. Byl to úžasný pocit a velké vzrušení v něm závodit a vyhrávat.“
Volvo 240 Turbo
Volvo představilo svůj model 240Turbo v roce 1981 s přeplňovaným čtyřválcem o objemu 2,1l. Jakkoli se to mohlo zdát nepravděpodobné, tento model se ve skutečnosti ideálně hodil ke změnám v předpisech pro ME cesťáků. Výsledkem snažení sportovních úprav byl vůz s výkonem 300koní, maximální rychlostí 260km/hod a výrazně nižší váhou než standardní model. Tento vůz zdatně konkuroval špičkám své doby – BMW a Jaguar. Díky svému zjevu dostal přezdívku „Flying brick – Létající cihla“. I tento vůz ovšem dokázal zvítězit v roce 1985 v šampionátu ME. Nad koncem působení těchto vozů zavanula pachuť podvodů, neboť padlo podezření, že továrna nevyrobila potřebných 500 vozů, a i některé posádky byly diskvalifikovány za použití nepovoleného paliva. Samotná továrna v tomto seriálu přímo nepůsobila, pomáhala jen soukromým jezdcům. Po zveřejnění těchto skutečností a pod vidinou nekonečných soudních tahanic ihned přestala i s touto podporou.
Zdroje: wikipedia; silodrome.com; foltyn.cz; auto.cz; bmw-m.com; classicdriver.com; templeofspeed.cz;
Děkuji hráči ExplorerB, že se vzdal boje o FTF a udělal mi betatest. A spoluhráči Jaulik za úpravu listingu.
Stupně vítězů: 1. Sinuhet, 2. Hokarul, 3.Karel_Iris
