Varhany Mystery Cache

Varhany

Věnováno památce paní Aleny Veselé (7. 7. 1923 – 11. 5. 2025),
české varhanice, hudební pedagožky a emeritní rektorky JAMU
v Brně, která letos na jaře zemřela ve věku nedožitých 102 let

Úvod

Každá správná obec by měla mít školu, hospodu a kostel. Obec Roudníky sice svoji školu nemá, kostel už taky ne, ale má aspoň hospodu Na  můstku s příjemným posezením (i venku), ochotnou paní hostinskou, výborným pivem a lidovými cenami. 

Vlastně kostel v obci je, ale není její a není už ani majetkem církve. V 90. letech lidé ve vedení církevní farnosti v Trmicích podlehli všeobecnému nadšení ze svobodného podnikání, nakoupili pozemky a  lesy v Čechách i na Moravě a pilu k tomu. Jenže jejich podnikatelský záměr (těžit dřevo, řezat ho na pile a prodávat ho) zkrachoval, dluh záhy dosáhl 38 miliónů Kč a farnost skončila v insolvenci. Na prodej byly mj. kostely v Trmicích a v Roudníkách – zde i s přilehlým hřbitovem. Za 1,5 mil. Kč ho koupili manželé Karáskovi z Prahy, opravili ho (včetně varhan), ale celá akce se ukázala organizačně i finančně dlouhodobě nezvládnutelná a tak je kostel znovu na prodej. Za 4,5 mil. Kč, hřbitov i márnice v ceně. No nekupte to, za tu cenu!

O varhanách

Nechci zacházet do podrobností, ale trocha teorie snad nikoho nezabije. 

Varhany – považované za královský nástroj – jsou klávesový a dechový nástroj. Fouká se do nich, ale ne ústy, na to jsou technická zařízení: měchy, na které se šlape, nebo u malých varhan se tahá za páky. U novějších to má na starosti ventilátor poháněný elektromotorem. Tlak vzduch je malý, cca 6 – 10 cm vodního sloupce. Stlačený vzduch putuje potrubím do vzdušnic, což jsou dřevěné nízké bedny, do kterých jsou shora zasunuty píšťaly. Vzdušnic bývá víc, pro každý stroj (a manuál) jedna a ještě jedna pro pedál. Aby se zajistilo, do které píšťaly má vzduch proudit, musí být ve vzdušnici kanály a ventily. K rozvodu vzduchu slouží dost složitá mechanika: různé páčky, táhla, zdvihátka, hřídele a další hejblátka. Tomu se říká traktura. Takže stiskneme-li třeba klávesy c´ e´ g´ a zapneme např. rejstříky Flétna 4´ (čti čtyřstopá) a Kryt 8´, tak se ozve celkem 6 tónů najednou (3x2 píšťaly). Historicky nejstarší je mechanická zásuvková traktura. Modernější varhany mohou mít pneumatickou nebo elektrickou trakturu, které varhaníkům usnadňují hru a také umožňují umístit hrací stůl dál od varhan, třeba na okraj pódia koncertní síně. 

Píšťaly jsou seskupeny do několika strojů (hlavní, horní, prsní, zadní pozitiv a pedál), které tvoří samostatné jednotky ovládané každá svým manuálem (klávesnicí) a pedálem. Někdy je manuál jen jeden (jako v Roudníkách), jinde jich je víc. Každému stroji přísluší určité rejstříky. Např. na spodním (I. manuálu) můžeme zapnout třeba Kryt 8´ a na II. manuálu Kamzičí roh 2´. Pravou rukou pak hrajeme na II. manuálu melodii, levou na I. manuálu doprovod a nohama na pedálu basy (notový příklad zde). Když to umíme, tak můžeme hrát i pětihlas. Velké české a moravské varhany mají až 5 manuálů, ale v USA jsou i sedmimanuálové varhany.  

Rejstříkem rozumíme soubor píšťal stejného charakteru zvuku (obvykle jsou ze stejného materiálu – kov nebo dřevo), které se liší pouze velikostí píšťal a tím i výškou tónů. Viz obr. vlevo: do horní desky vzdušnice jsou pěkně v řadách „zapíchnuty“ píšťaly.  Každá klávesa na hracím stole ovládá přívod vzduchu do jedné píšťaly zvoleného rejstříku, ale posluchač má dojem, že melodii hraje např. jediná flétna. Píšťaly dělíme na retné a jazykové. Retné jsou různě široké, což ovlivňuje charakter jejich zvuku. Široké píšťaly  se nazývají flétny a ty mají pěkný kulatý a nosný tón. Zato principály mají tón jasný, silný a průrazný. Úzké píšťaly smyků vydávají zase  tón podobný smyčcovému nástroji. A jazyky obsahují mosazný jazýček (podobně jako v harmonikách); jejich velmi silný tón připomíná žesťový nástroj (trubka, pozoun) a podle toho se taky jednotlivé rejstříky nazývají. Varhaník je zapne zpravidla na konci skladby nebo bohoslužby, čímž umocní celkový dojem na posluchače. K maximální zvukové gradaci slouží  také mixtury složené z krátkých píšťal znějících velmi vysokými alikvotními tóny.

Ještě něco z akustiky: Každý tón je charakterizován řadou atributů. Nejdůležiější jsou síla, délka, výška a barva. Síla je daná konstrukcí nástroje, délka - tón zní, dokud držíme klávesu stisknutou. Výška tónu záleží na délce píšťaly (obvykle 1 cm až 5 m), jejím tvaru, zakrytování apod. Barva tónu závisí na počtu a intenzitě parciálních (harmonických) tónů. Mohou to být sinusoidy nepříliš deformované, tj. s minimem harmonických (flétny), s  pouhými lichými harmonickými (temně a dutě znějící kryty), s převahou vysokých frekvenci a charakteristickým nasazením tónu (smyky) a na konec principály s maximálním zastoupením téměř všech harmonických a tedy s jasným a slavnostním zvukem.

V antice se používaly vodní varhany (sestrojill je kolem r. 240 př. Kr. Řek Ktesibios), ale pak se na ně v západní Evropě zapomnělo. Ovšem Byzanc varhany znala a zdokonalila a v r. 757 byl jeden exemplář varhan darován franckému králi. A pak už nic nebránilo jejich dalšímu vývoji a používání. Raritou jsou parní varhany, které použili např. Beatles ve skladbě Benefit of Mr. Kite na albu Sgt. Pepper.

Toto bylo jen nezbytné minimum o varhanách, které stejně asi řada z vás přeskočí. Kdo však má zájem, tak se může poučit z výborných stránek Anatomie-varhan.cz Petra Bernata, seriálu ČT Varhanní nej  a dalších internetových zdrojů.

Varhany v kostele v Roudníkách

Mají jen jeden manuál a pedál, takže patří k těm menším. Počet jejich píšťal odhaduji na cca 400. Zhotovil je Karel Eisenhut v roce 1882. Původně byly v kostele sv. Martina v Tuchomyšli, ale v polovině 70. let byly kvůli likvidaci obce přemístěny do Roudníků. V manuálu jsou rejstříky Salicionál 8´, Principál 8´, Kryt 8´, Oktáva 4´, Flétna 4´, Mixtura 2´  3x (nyní jen dvojnásobná) a v pedálu Oktávbas 8´ a Subbas 16´.  Dále je zabudována pedálová spojka propojující pedál s manuálem. Je to jeden z mála v regionu dochovaných  raně  romantických  nástrojů  s mechanickou zásuvkovou vzdušnicí pro manuál a  s kuželovou vzdušnicí v pedálu.(4,5).  Kostel i varhany si můžete prohlédnout (i poslechnout) na pěkném videu (viz Literatura,  obrázky a videa).

Na podobné jednomanuálové varhany jsem před 55 lety často hrával během vojenské služby v kostele v Kralovicích na Plzeňsku.

Samozřejmě je nelze srovnávat s našimi největšími varhanami v Česku v chrámu sv. Mořice v Olomouci (5 manuálů, 95 rejstříků a 8012 píšťal – nejdelší píšťala měří skoro 12 metrů!) nebo  u sv. Jakuba v Praze, ale šikovný varhaník si jistě najde rejstříkové kombinace odpovídající charakteru té které skladby. 

Významní čeští  varhaníci

Kdo by neznal Antonína Dvořáka nebo Leoše Janáčka! Oba absolvovali varhanické školy a později se L. Janáček  dokonce stal jejím ředitelem. Výchova varhaníků byla a je nutná, protože počet varhan v Česku se odhaduje na 6 až 10  tisíc, převážně v kostelích; ne všechny jsou ovšem provozuschopné. Ze starších varhaníků jsou známí např. B. M. Černohorský, F. X. Brixi, z pozdějších B. A. Wiedermann, J. Reinberger, J. Vodrážka, J. Hora, J. Šlechta. A. Veselá, V Rabas, P. Sovadina, P. Eben, A. Bárta a mnoho dalších. Hra na varhany se vyučuje nejen na HAMU, JAMU a konzervatořích, ale i v řadě LŠU (ZUŠ). Nesmíme zapomínat ani na další tisíce amatérských varhaníků hrajících při bohoslužbách, na pohřbech a na svatbách – mnohde jen na elektronických klávesách (Yamaha, Casio apod.) tam, kde nejsou varhany.

O ladění

Již staří Řekové věděli, že některé intervaly mezi dvěma tóny jsou libozvučné (prima, kvarta, kvinta a oktáva) a jiné ne. Pythagoras (570–510 př. n. l.) a jeho parta se snažili všechno vysvětlit matematicky a tak se vrhli i na hudbu. Od základního tónu navrstvili 12 kvint a 7 oktáv. Vypočítali si, že nakonec dojdou ke stejnému tónu. Jenže nedošli: po 12 kvintách byli o 1/8  tónu výš než po 7 oktávách. Bylo to „o vlas“ (řecky  koma) a  tento „přebytek“ se nazývá  pythagorejské koma. Přes to vytvořili stupnici a aplikovali ji do praxe. V antické hudbě toto pythagorejské ladění nevadilo a nevadilo ani později v jednohlasém gregoriánském chorálu.  Leč vývoj šel dál a koncem středověku se začalo hrát vícehlasně. A tam to už vadilo. Tak moc, že se to často nedalo poslouchat. Muzikanti si sice vzpomněli na ladění navržené Didymem v 1. stol. př. n. l. (nyní nazývané didymické), ale na klávesových nástrojích si stejně moc nepomohli. Některé kvinty byly stále tak rozladěné, že se označovaly jako vlčí kvinty, protože připomínaly vytí vlka nebo celé smečky. A nejen kvinty, ale také další intervaly. (viz obrázek vlevo, kde vlci nad Dubím předvádějí své kvinty a další nelibozvučné souzvuky). 

A tak někoho napadlo rozdělit Pythagorejské koma na několik menších kousků a o ty upravit výšku některých tónů. Vznikla četná nerovnoměrně temperovaná ladění (Parejovo, Werckmeisterovo, Kirnbergerovo a další). V základní tónině sice hudba zněla výborně, ale stačilo zabrousit do odlehlejších tónin – a zase to neznělo dobře. Ale aspoň že už ty vlčí intervaly tak moc nestrašily.

Nakonec někdo (asi ze zoufalství) vymyslel rovnoměrně temperované ladění. Jednoduše rozdělil oktávu na 12 stejných půltónů. Všechny tóny ve stupnici se proti dřívějšku trochu rozladily (některé nahoru, jiné dolů), takže s výjimkou oktáv už neladilo vůbec nic. Ale bylo to rozladěné jen tak málo, že se nad tím dalo přimhouřit oko. Za to se mohlo bez problémů hrát ve všech 24 durových i mollových tóninách, a to bez větších disonancí. Že to půjde, prakticky ukázal J. S. Bach ve svém Dobře temperovaném klavíru (r. 1721), později F. Chopin ve 24 preludiích pro klavír a pak i další skladatelé. Toto ladění se plně zavedlo až v 19. století  (přeladit desetitisíce varhan taky nešlo hned...)

Toto ovšem platí jen u klávesových nástrojů, které jsou naladěny „napevno“. Dechové a smyčcové nástroje mají tu výhodu, že hráči mohou dolaďovat své tóny podle sluchu. Podle potřeby intonují tutéž notu tu výš, tu níž a pak to ladí dokonale. Zkuste se zaposlouchat třeba do smyčcového kvarteta: je to čistá, křišťálově průzračná hudba jakoby z vyšších sfér. Takovou hudbu nedokáže interpretovat klavír a ani varhany, kde se trochu „tlučou“ čisté alikvoty  (vyšší harmonické kmitočty) temperovaných základních tónů. To byl taky důvod, proč se četní varhaníci a varhanáři (např. slavný G. Silbermann) dlouho zdráhali přejít na toto ladění, když např. Werckmeisterovo ladění III znělo lépe.

Ovšem lidoví muzikanti s s tím hlavu nelámali a nelámou ani dnes. Oni hrají  podle sluchu, takže pokud ještě nejsou namol, tak jim to ladí kupodivu dobře.

Jak najít keš

1. Na varhanách si zapneme rejstřík Superoktáva 2´  a stiskneme klávesu d´.  Který tón se nám ozve?
   Číslo nad vybraným tónem dosaďte za X.
   (Existují různé způsoby označení výšky tónů. Např. dvoučárkované c se může napsat jak c´´, tak c2 nebo c².)

2. Zapneme rejstřík Flétna 4´ a stiskneme klávesu c´´.  Který tón se nám ozve?
   Číslo nad vybraným tónem dosaďte za Y.

3. Zapneme rejstřík Subbas 16´ a na pedálu sešlápneme klávesu g.  Který tón se nám ozve?
   Číslo nad vybraným tónem dosaďte za Z.

1  2  3  4  5  6  7  8  9  10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21
C  c  c1 c2 c3 c4 c5 G  g  g1 g2 g3 g4 g5 D  d  d1 d2 d3 d4 d5

Číslice v čísle  W označte ABCDEFGH (desetinné čárky si nevšímejte a číslici H nezaokrouhlujte) a použijte je pro výpočet souřadnic finálky:

!!!  Opraveno:  N 50° 39.EDC´   E 13° 55.HGF´ !!!

chybně bylo N 50° 37.EDC´

Ještě kontrola

...a je to!

*  *  *

Poznámka

Toto je lehčí verze. Jestli i tohle bude pro vás těžké, tak mohu přidat návod.

Literatura, obrázky, video

    Texty
1. Bělský, V.: Nauka o varhanách. Učebnice pro konzervatoře. Praha, Editio Supraphon, 1988
2. Bernat, P.: Anatomie varhan. http://www.anatomie-varhan.cz/
3. Agadir: Ladění. https://www.agadir.cz/teorie.php?vyber=1
4. Honys, V.: soukromé sdělení  (o dispozici varhan v Roudníkách)
5. Honys, V.: Osudy varhan v severočeské těžební oblasti. Zprávy památkové péče r. 76, 2016, č. 3, s 299–306.     Dostupné na: https://zpp.npu.cz/en/artkey/zpp-201603-0006_the-fates-of-the-organs-of-the-north-bohemian-coal-mining-area.php

    Obrázky
7. Píšťaly: Juchosta, CC BY-SA 4.0
8. Varhany v Geisingu: Jorg Blobet, CC BY-SA 4.0
9. Pohled na Roudníky: Petr Kinšt, CC BY-SA 3.0
    Ostatní fotky owner

      Videa
10. Zajkaš, T.: Prodej kostela sv. Václava v Roudníkách. http://makler-teplice.cz/kostel-v-roudnikach/
11. Varhanní nej. Seriál ČT, 2023 a 2025, celkem 12 dílů.

Konec

GCB5M0T – verze 1.2 z 2. 9.  2025

(CC BY-SA 3.0 CZ)  ladislavappl 2025

Napsáno v Kompozeru