Při vzniku geocachingu byla turistická navigace luxusním doplňkem. V chudých krajích proto nadšenci využívali pomůcky k určení polohy, na první pohled primitivní, avšak dosahovali s nimi slušné přesnosti. Kromě podrobné mapy to byl např. sextant.
Na obrázku je propracovaná verze z plastu, jež nepodléhá korozi. Sextantem změříme výšku Slunce nebo jiného tělesa na obloze a určíme zeměpisnou šířku.
A na tomto obrázku je úsporná domácí verze.
Přístroj byl doplněn hodinkami, tabulkami s vypočtenými hodnotami poloh a kompasem. Přesné a spolehlivé hodinky pak udávají odchylku od nulového poledníku z níž lze určit zeměpisná délka.
Při výskytu dlouhodobě zatažené oblohy je určení souřadnic poněkud zdlouhavé.
Mezi kačery se občas zjeví tzv. bílé geochachingové vrány, které hledají keš pouze podle mapy, po důkladné domácí přípravě. K pohybu v terénu používají cesty a pěšiny (!), z principu odmítají směr „za šipkou“.