Tato keš je věnována písmenkům „L“ a „M“.
Najdete tradičku, odlovíte mysterku.
Povím vám pohádku o dvou písmenech. Tak poslouchejte!
Bylo nebylo, za devatero kopci a desatero řekami, v krajině, kde slova zpívala a hlásky tančily ve větru, žila tři kouzelná písmenka. Nebyla však vždy tři. Ba co víc - kdysi ani nevěděla, že nějaká jsou a budou.
Bylo to v pradávných dobách, kdy ještě neexistovala abeceda. Tehdy spolu putovaly tvary - jeden menší, jeden větší a jeden mezi nimi, který vždy vše, jako dotyk rukou, spojoval. Byly nerozluční, ale bezejmenní.
Začalo se jim říkat písmenka. Putovala světem, lidé je kreslí do kůry stromů a vnímají jako něco tajemného a zároveň kouzelného. Nikdo je nepojmenoval. A přece byla důležitá. Však se někdy v lese i parku zastavte a podívejte na kůru stromů. Mnohdy také uvidíte tři prostá písmenka.
Přesto je čas na dlouho rozdělil. Neví se přesně proč. Čas mnohé, ne ale vše, vymazal. Možná jedno z nich zaspalo ve staré knize, nebo jako titulek krásného filmu, který se již nehraje a druhé se schovalo za hradbu kopců a hor. Obě se pak zatoulala do snů a představ. Léta plynula, čas pádil i vlekl se, jak to jen čas umí. Však to znáte. Zdálo se, že se už písmenka nikdy nenajdou.
Písmenko „L" schované v knize však nezapomnělo. Mělo přeci kolem sebe další písmenka, která psala příběhy, a dokonce mělo písmenko "M" schovávající se na zašlém listu papíru.
A tak jednou, už je to chvíli, v běžný den, se v myšlenkách písmenka „L" ozval hlas. Byl jako melodie z dob dávných, kterou znalo. "L" se vydalo na cestu hledání. Hledalo kde a jak se jen dá. Už se chtělo skoro vzdát. Chyběl jen jeden jediný krok. V lese současnosti našlo druhé písmenko "M", které se jakoby, schovávalo. Co třetí písmenko, které obě spojuje? To se mezi nimi znovu objevilo samo. Jako by vědělo, že jeho místo je právě tam, kde kdysi bylo, mezi "L" a "M", aby znovu spojovalo. Aby znovu pomáhalo a vedlo.
Jednoho rána, se tři písmenka za pomoci písmenek SMS znovu shledala. Lml, MmM. Zněla jako vzpomínky na něco, co tu bylo odjakživa. Od té doby se jmenují tak, jak je slyšíme dnes. Jsou jedním slovem. I když jsou to jen písmenka dvě, každé z písmenek obou spojení říká příběh. Lml. MmM. Zněla jako vzpomínky na něco, co, jako by tu bylo odjakživa. Bylo, nebylo, je. Dnes se jmenují tak, jak je můžeme slýchat. Jsou jedním slovem. I když jsou to jen písmenka dvě, každé z písmenek obou spojení vypráví svůj příběh.
Ptáte se, jak je to dál?
Stále hledají. Když najdou, kdykoli se setká LmL a MmM, je svět o tolik kouzelnější.
„L“ je krásnou keší a v duchu hintu,
„Kdo vidět chce, uvidí. Kdo hledá, najde. Kdo skládá, složí.“,
je společné hledání keší krásné.
Přeji jim, aby LmL a MmM tuto keš našli společně. Aby tato keš nebyla jedinou, kterou spolu do budoucna najdou.
Napadají vás další slova, která tvoří spojení a možná i věty, a která mají význam? Pokud ano, prosím, přidejte je k logu. Možná někdo nakonec napíše pravý význam LmL a MmM. Kdoví.