Upozornění: Jakákoli podobnost s reálnými osobami, událostmi nebo myšlenkami je čistě náhodná. Fakt, že se to celé až podezřele podobá realitě, je jen shoda okolností…
Tak jo, kačere, připrav si GPSku, zdravou dávku nadhledu a pojďme si povyprávět o jedné velké stavbě. Ne, nebude to Ťokův průsmyk (i když i tam už prý jednou skoro projeli). Tentokrát se podíváme na náš Mělník – město na soutoku Labe a Vltavy, které má snad víc historických památek než pruhů na silnici. A co mu chybí? Obchvat. Teda… legendární obchvat. Ten, o kterém se mluví už desítky let a na jehož konci snad bude stát i keš. (Nebo pomník, záleží, co bude dřív.)
Tak jak to vlastně všechno začalo?
Někdy v pravěku 90. let, kdy se nosily mullet účesy, kazety se přetáčely tužkou a v Mělníku už tehdy stávala kolona na přejezdu, si někdo na radnici řekl:
„Co kdybychom postavili obchvat? Vždyť už to tu fakt drhne.“
A tak se začalo plánovat. A plánovalo se. A plánovalo se ještě víc. A když už to vypadalo, že z toho bude kronika plánování místo stavby, přišlo ŘSD a slavnostně prohlásilo:
„Hele, víte co? Mělník vlastně ani není tranzitní město. Tady ta doprava začíná a končí. Tak co byste se vztekali.“ (Samozřejmě to řekli o dost odborněji, ale tohle je ta esence.)
Podle jedněch 70 % dopravy, podle druhých "jen" 60 %, ale výsledek je stejný: Mělník je dopravní cul-de-sac. Konečná stanice. Všichni vystupovat! Auta sem přijedou – a pak stojí. Na přejezdu. V zácpě. Všude. Místní to znají, turisti se diví a Google Mapy zoufale přepočítávají trasu.
Ale protože obchvat zněl líp než „nový způsob, jak přivést víc aut pod okna“, plán se přejmenoval. "Průtah? Kdepak. Říkejme tomu obchvat. Zní to důležitěji. A líp se to prodá veřejnosti. Třeba nám i zatleskají."
Jenže když došlo na věc, postavit skutečný obchvat by znamenalo vést silnici mezi vinohrady a pod okny těch „důležitých“ – a to se přece nedělá. Tak se zrodil nápad století:
„Povedeme to radši tudy, mezi domy a pod okny paneláků. Tihle budou rádi, že jim tam aspoň postavíme třímetrovou protihlukovou zeď a řekneme tomu řešení problémů s hlukem.“
Co nás čeká a nemine (možná někdy)
A tak se plánovalo dál. Nakonec celá tahle paráda má měřit skoro 5 km (počítáno včetně nějakého toho faceliftingu Pražské ulice) a je rozsekaná do 4 etap. Dvě už jsou hotové – jupí! Zbývají dvě a právě tě zvu do terénu, abys je omrknul dřív, než je zabetonují (což při tempu výstavby hned tak nebude).
3. etapa – Velký návrat cukrovarské vlečky
Začíná u kruháče Mladoboleslavská a míří kolem místa zvaného Světice až ke křižovatce s Kokořínskou. Po většinu trasy se veze na tělese bývalé železniční vlečky (recyklace level expert), a jako bonus překonává mostem trať Ústí–Kolín. Mostní oblouk je ladný – skoro jako když si pání z ŘSD přepnuli AutoCAD do módu „umění“. Délka? 1450 metrů. Dopravní význam? Takový menší, spíš lokální – ale hlavně že se staví, že jo. Pro smutnější notu: padne 5 skladů a 4 obytné domy. (Kdo by to potřeboval, že...)
4. etapa – Kruh se (možná) uzavře
Tahle část je jak puzzle k poslednímu dílku. Má 980 metrů a vede souběžně s ulicí Dobrovského, mezi Kokořínskou a Chloumeckou. Spojí předchozí dvě etapy a bude hotovo. Teda... až se postaví. Problém je, že křižovatka s Kokořínskou bude podle prognóz v roce 2030 slušná nervovka – odbočit z vedlejší? Zapomeň. No, hlavně že to nějak vymyslíme. Současné řešení je označeno jako dočasné, což v překladu z "úředničtiny" do češtiny znamená „nafurt“.
A co keš?
No jasně, kvůli ní jsi tady! Když už tu tedy státu pomáháme hlídat budoucí trasu, trochu si to zasloužíme, ne? Tak se rozhlídni, právě stojíš prakticky přesně v ose plánovaného obchvatu, který v těchto místech bude křížit ulici Kokořínskou, na hranicích 3. a 4. etapy výstavby. Zamysli se nad tím, kolik miliard se sem ještě vejde, a hlavně – nečekej žádné tradiční drive-in. Tahle keš je silniční romantika bez asfaltu.
Na výchozích souřadnicích najdeš sloupek s nálepkou O2. Kromě telefonního čísla je na něm také uvedeno číslo S/N ve formátu "S/N: A B C D E F G H I J"
Finále najdeš na:
N 50°21.C H D'
E 14°29.G F E'
Šťastný lov a pozor na bagry! (Teda jestli tu někdy nějaké budou.) Tužku s sebou!