Mlýn na Antoníčku
Nejstarší písemný údaj o mlýnu v Místku z roku 1578 hovoří o Podkostelnímu mlýnu. Ten byl však založen nedlouho po vzniku města (na konci 14. či počátku 15. století), měl dvě mlýnská kola na horní vodu. Po velkém požáru v roce 1602 byl mlýn obnoven na původním místě. V roce 1818 byl zapsán do knih jako mlýn na Zámostí č.p. 56 (dnešní Farní náměstí).
V roce 1887 byl mlýn zázračně uchráněn před velkým požárem, který poškodil i sousedící kostel sv. Jakuba, jemuž kompletně vyhořela věžní báň a zřítila se. Na konci 19. století došlo k úpravě na jedno dřevěné mlýnské kolo s ohledem na častý nedostatek vody v Hodoňovickém náhoně, který jej poháněl. Pro častý nedostatek vody byl mlýn modernizován novými válcovacími stolicemi, které nahradily staré mlýnské kameny.
Posledním mlynářem se v roce 1923 stal rod Ševčíků, jmenovitě Alois a Johanna.
.
Antoníčkovo náměstí s Podkostelním mlýnem a sochou sv. Antonína v roce 1969.
V pozadí kostel sv. Jakuba již s cibulovitou věží.
Zmíněná modernizace však ke zvýšení produkce nevedla, proto byl instalován elektromotor, mlelo se jen tzv. chlebové obilí a žito. Například v letech 1936–1939 bylo povoleno semlít ročně 200 q pšenice a 800 q žita.
Za německé okupace v roce 1942 bylo mletí zastaveno úplně. Po válce se provoz částečně obnovil a mlýn sloužil ke šrotování, avšak pouze do roku 1956, kdy byl definitivně zastaven a strojní zařízení rozprodáno předem určeným zájemcům do mlýnů se zůstatkovou hodnotou.
Mlýn, i když nefunkční, zůstával významnou technickou a architektonickou památkou starého Místku, i když rychle chátrající. V době "modernizace" Místku byl mlýn na podzim roku 1974 během pár dnů do základů zdemolován.
Dnes na mlýn zůstala památka pouze v podobě několika starých pohlednic a fotografií.
V pozadí kostel sv. Jakuba ještě se čtyřhrannou věží.
Klikni a obrázek, otevře se mapa k porovnání, tato památka zde mohla klidně stát i nadále.
Mlýnářský rod Ševčíků
Mlynář Zdeněk Ševčík se narodil 19.10.1908 ve Staré Vsi jako jedno ze čtyř dětí v rodině mlynáře Aloise. Zdeněk se držel „otcova kopyta“. V roce 1922 otec Alois mlýn ve Staré Vsi prodal a koupil dva mlýny v Místku, Jakubský mlýn na Antonínově náměstí a druhý mlýn kousek za městem v Bahně.
Zatímco otec Alois mlel, syn Zdeněk byl v mlynářském učení, odsloužil vojnu, absolvoval mlynářskou školu v Břeclavi (svého času mezinárodního významu), složil mistrovské zkoušky z mlynářství a vrhnul se do mletí v Bahně. V roce 1938 koupil od Škodových závodů turbínu, poté lokomobilu. Původní mlýn poháněný mlýnským vodním kolem přestavěl na moderní válcový mlýn.
Mlýn Zdeňka Ševčíka v Místku na Bahně.
Přišlo bolestné období.
Po 2. světové válce byly vládnoucí komunistickou stranou oba mlýny byly znárodněny.
Otec Alois mohl zůstat na Jakubské adrese až do zbourání mlýnu, kdy bylo třeba ustoupit socialistickému budovatelskému úsilí.
Syn Zdeněk do 80-tých let minulého století žil s rodinou na Bahně, kde leč ve svém, platil nájem. Pracoval v lískovecké Mostárně jako dělník, celé roky až do své smrti (11.2.1985) přihlížel postupující zkáze, kdy o budovu samozvaný majitel nepečoval. Rodina Ševčíků, starý mlynářský rod s tradicí, se tak dočkala jen represí a naschválů ze strany úřadů a vládnoucí strany.
Po revoluci 1989 již značně zchátralý mlýn na Bahně rodina zrestituovala a posléze prodala mladému nadšenci vodních elektráren.
Zdroj informací: Rodinné paměti