Rudánek bydlel u nás v garáži. Občas jsem za ním zašel na kus řeči, byl to prostě můj kamarád. Jednou ho ale manželka načapala u nás v obýváku a hned byl oheň na střeše. Prý, buď ona nebo Rudy. Jelikož manželka přispívá na chod domácnosti, což se o Rudíkovi rozhodně říci nedá, byla volba poměrně jasná. Rudy se tedy musel stěhovat. Odstěhoval se kousek od nás, na krásné místo s výhledem na Ralsko. Vybral si statný modřín a zabydlel se. Po nějakém čase mi po něm začalo být smutno. Vypravil jsem se tedy na návštěvu. Rudy byl ale ještě stále uražený a moc se se mnou nechtěl bavit. Navrhl jsem mu tedy, aby se k nám vrátil. On už se ale vrátit nechtěl. Prý se mu na modřínu líbí, jen snad že se tu cítí tak trochu sám. Napadlo mne, poslat sem za ním pár kačeřích návštěv. Kdo tedy chcete Rudyho navštívit, vypravte se za ním. Určitě mu uděláte radost.