Most přes řeku Kwai – film a skutečnost
Přes tento most sice nevede železnice a ani řeka pod ním se nejmenuje Kwai – ale ani ve slavném filmu tomu tak ve skutečnosti nebylo. Děj je totiž volně inspirován skutečnými událostmi a dodnes se kolem něj točí řada zajímavostí.
O filmu
-
Film Most přes řeku Kwai byl natočen roku 1957 podle stejnojmenného románu francouzského spisovatele Pierre Boulle (1912–1994). Ten je známý i jako autor knihy Planeta opic (1963).
-
Režisérem byl David Lean a snímek má úctyhodnou délku 161 minut.
-
Film získal 7 Oscarů (z 8 nominací) – za nejlepší film, režii, scénář, kameru, střih, hudbu a herecký výkon Aleca Guinnesse.
Natáčení a most ve filmu
-
Natáčelo se na Srí Lance, poblíž města Kitulgala.
-
Filmový most byl dlouhý 130 metrů a klene se 15 metrů nad řekou. Stavba trvala osm měsíců, zapojilo se do ní kolem 500 dělníků a 35 slonů – začala dokonce ještě před zahájením castingu.
-
V samotném filmu je most postaven za pouhé dva měsíce.
-
Stavba mostu pro natáčení stála tehdy neuvěřitelných 250 000 $. Celý film měl rozpočet cca 3 miliony $ a vydělal přibližně desetinásobek.
Pierre Boulle – autor předlohy
-
Za 2. světové války působil jako tajný agent ve Francouzských svobodných vojscích v Číně, Barmě a Indočíně.
-
Roku 1943 byl zajat na řece Mekong a poslán na nucené práce. O rok později uprchl a byl vyznamenán válečným křížem.
-
V knižní předloze most na rozdíl od filmového zpracování nebyl zničen.
Skutečná řeka Kwai a železnice smrti
-
Ve západním Thajsku původně žádná řeka Kwai neexistovala – byla to řeka Mae Klong (Meklong). Až roku 1960 byla část jejího toku oficiálně přejmenována na řeku Kwai, protože turisté marně hledali slavný most.
-
Řeka Kwai je dlouhá 380 km, pramení v Tenasserimských horách na hranici s Barmou a vlévá se do Meklongu. Na jejím toku stojí také přehrada Srinagarind s hydroelektrárnou.
-
Skutečný most přes řeku Kwai dodnes stojí na okraji thajské džungle, asi 3 míle od města Kanchanaburi. Postavili jej váleční zajatci během japonské okupace v letech 1942–1943 jako součást tzv. Železnice smrti mezi Bangkokem a barmským Rangúnem (délka trasy 415 km). Stavěly jej tisíce válečných zajatců a místních civilistů v nelidských podmínkách.
Hudba
Nejslavnějším symbolem filmu se stala pískaná melodie "Colonel Bogey March", kterou pochodují britští vojáci. Dodnes ji pozná i ten, kdo film nikdy neviděl.