Dřevohryzy
Tato multiserie vás provede po vesnicích a městečkách v širším okolí Městečka Úterý.
Nečekejte složité výpočty ani luštění šifer – cílem není vás trápit, ale nabídnout výlet do krásných míst našeho malebného kraje, vrátit se trochu do minulosti a dozvědět se něco zajímavého z informačních tabulí o historii těchto míst.
Obec se do historie zapsala jako rodiště jedne z největších vědeckých osobnosti Tepelska. Dne 8. prosince 175F se totiž v domě čp. 1 narodil Martin David. Později jako člen tepelské kanonie přijal řádové jmeno Alois. Vedle kněžského povolání se věnoval převážně geografii a astronomii. Stal se vedoucím klementinské hvězdárny v Praze a profesorem i rektorem Karlovy univerzity. V letech 1806-1831 pracoval jako sekretář Královské české společnosti nauk a od roku 1A32 byl jejím předsedou.
V létě o školních prázdninách provozoval malou hvězdárnu na Branišovském vrchu a stanovil přesné zeměpisné souřadnice Teplé i jiných lokalit v Čechách. Podílel se na zhotovení moderní mapy Čech. Poslední léta života trávil v tepelském klášteře, kde zemřel 22. února 1B36. Je pochován na obecním hřbitově Teplá Klášter, kde se zachoval i jeho náhrobek. V muzejní expozicí kláštera jsou dochovány dvě jeho podobizny a některé vědecké přístroje. Byla po, něm pojmenována jedna z planetek naší sluneční soustavy.
Naučná stezka A.M. Davida vede z Kláštera v Teplé právě přes toto místo bývalou obec Dřevohryzy, kde je umístěn pomník věnovaný tornuto rodákovi, dále se po ní dostanete na Branišovský vrch k bývalé observatoři a následně až do Vidžína, kam A.M. David chodil do školy a poté vás stezka dovede zpět do kláštera premonstrátů.
Dnes zaniklá vesnicę ležela přibližně 6 km od Teplé v nadmořské výšce 655 m, při silnici na Dobrou Vodu. První písemná zmínka o ní pochází ze 13. století, kdy již patřila tépelskému klášteru. Dřevohryzy patřily k významným zemědělským obcím regionu a také k nejbohatším. Roku 1850 měly dokonce 2E5 obyvatel ve 2D staveních. Tento počet ale postupně klesal. Po roce 1945, kdy Dřevohryzy museli opustit zdejšíněmečtí obyvatelé, v obci zůstalo jenom několik lidí. Chátrající, neudržovaná stavení byla postupně bourána a v roce 1C70 se už vesnice uvádí jako zaniklá. Přesto je dodnes uváděna na mnohých turistických mapách. Vedle zástavby zmizela i pozdně barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1835. Dnes 25 zde najdeme pouze zarostlou planinu.
N 49° 58.ABC′ E 12° 56.DEF′