Tato keš je součástí soutěže „Kešky bez hranic – 2025 Neandrtálec“. Více informací o soutěži najdete v listingu eventu. Přejeme příjemný a pohodový lov!
Venouš byl pračlověk známý svou neúnavnou zvědavostí a zvláštní posedlostí sbíráním i neobvyklým experimentováním. Podle dochovaných historek byl prvním pračlověkem, který se odvážil experimentovat s věcmi, o nichž ostatní sotva tušili, že by se z nich dalo něco vytvořit. Přisuzuje se mu zásadní role ve vývoji lidské zvídavosti, i když jeho nápady byly často absurdní, ztřeštěné a prakticky nepoužitelné. Ostatní členové kmene jej často nechápali, přesto se stal symbolem hravosti, fantazie a odvahy zkoušet nové věci, i když k ničemu nevedly. Encyklopedie jej uvádí jako „otce kuriózních pokusů, které nikdo nepotřeboval, ale každý si je zapamatoval“.
Kdysi dávno, když ještě lidé netušili rozdíl mezi dubem a borovicí a všemu říkali prostě „to velký zelený“, řešil pračlověk Venouš zapeklitý problém.
Jednoho dne si chtěl udělat postel z větví. Jenže vzal větve z akátu a celou noc si pak vytahoval trny ze zadku. Další noc si udělal ohniště z břízy – a ta mu shořela tak rychle, že nestačil ani dosušit slipovou bederní roušku.
Když se pak pokusil vyřezat Venuši sošku z lípy, dopadlo to dobře. Ale když totéž zkusil z dubu, tak se tak nadřel, že mu tři dny nešlo pohnout zápěstím. „A to jsem měl v plánu večer na Venuši aspoň mávnout klackem,“ bručel nešťastně.
A to nebylo všechno. Jednou spletl jalovec s obyčejným keřem a pokusil se na něm usušit prádlo. Všechno mu načichlo tak, že ho pak mamuti odmítali pustit k sobě do stáda. Jindy si spletl javor s osikou a celou noc poslouchal, jak mu postel podezřele vrže. Venuše se sice tvářila potěšeně, ale druhý den ho poslala znovu pro dřevo.
Venouš tedy pochopil, že musí vymyslet nový obor: rozeznávání stromů. Založil si první „učebnici“, kde na mamutí kůži kreslil obrázky stromů. Ke každému si poznamenal, k čemu se hodí:
Dub – tvrdý, dobrý na kyje (i na ty, co se nosí v ruce).
Lípa – měkká, dobrá na vyřezávání… i na milostné sošky.
Borovice – voňavá, ale praská, když ji strčíš do ohně moc rychle.
Bříza – bílá, hoří rychle. Ideální na „rychlovku“.
Jenže pak Venouš objevil i květiny. Zjistil, že když přinese kytici kopretin, Venuše se usmívá. Když přinese chrpu, jen mávne rukou. A když jednou donesl bodláky, dostal kyjem po hlavě a týden uklízel jeskyni. Rychle si tak poznamenal:
Kopretina – na usmíření.
Chrpa – na nic moc.
Bodlák – životu nebezpečný.
Když se ho Venuše ptala, proč se s tím tak mazlí, Venouš slavnostně oznámil: „Zakládám nový obor! Vlastně dva! Stromy se budou jmenovat… dendrologia! A kytky… floristika!“
Venuše se uchechtla, olízla svoji lízačku a povídá: „No jo, Venouši, hlavně si nepleť stromy s kytkama – a už vůbec ne bodláky s kyticí pro mě, jinak ti hrozí vědecká katastrofa!“
A tak se zrodila dendrologie i floristika – z trnů, květů, ohořelých větví a jednoho pračlověka, který prostě chtěl vědět, co hoří, na čem se dobře spí a čím nejlépe potěšit Venuši.
Krabičku najdete na souřadnicích N 50°26.ABC' E 14°16.DEF'