Tato keš je součástí soutěže „Kešky bez hranic – 2025 Neandrtálec“. Více informací o soutěži najdete v listingu eventu. Přejeme příjemný a pohodový lov!
Venouš byl pračlověk známý svou neúnavnou zvědavostí a zvláštní posedlostí sbíráním i neobvyklým experimentováním. Podle dochovaných historek byl prvním pračlověkem, který se odvážil experimentovat s věcmi, o nichž ostatní sotva tušili, že by se z nich dalo něco vytvořit. Přisuzuje se mu zásadní role ve vývoji lidské zvídavosti, i když jeho nápady byly často absurdní, ztřeštěné a prakticky nepoužitelné. Ostatní členové kmene jej často nechápali, přesto se stal symbolem hravosti, fantazie a odvahy zkoušet nové věci, i když k ničemu nevedly. Encyklopedie jej uvádí jako „otce kuriózních pokusů, které nikdo nepotřeboval, ale každý si je zapamatoval“.
Každé ráno začíná nástupem. Kmen se seřadí do řady a náčelník Prahuž začne prezenčkou:
„Kámen?“
„Zde!“
„Kámen?“
„Zde!“
„Znáte moji ženu?“
„Jóó, šéfe!“
„Hezká, že?“
„Jo šéfe...“
„Dáme si rozcvičku!“
Celý kmen poslušně stál v řadě před jeskyní a čekal, až šéf kmene – statný Prahuž – zahájí cvičení. Venouš stál někde uprostřed a mračil se. Ranní rozcvičku totiž nesnášel.
„Vytáhnout ruce nad hlavu a protáhnout!“ velel Prahuž.
Venouš si jen tak ospale podrbal podpaží. „Já to nepotřebuju, já už jsem protáhlej od včerejšího běhu před mamutem,“ brblal.
„Dřepy!“ zazněl povel.
Všichni začali dřepovat, až se pod nimi třásla zem. Venouš se líně posadil na kámen a oznámil: „Já dřepy nepotřebuju, já už mám stehna tvrdší než křemen.“
„Kliky!“ velel šéf.
Celý kmen začal padat na zem a zvedat se jak hejno šílených kobylek. Venouš jen koukal a mávl rukou: „Kliky dělám každý večer… u jeskynního ohně, když mi padne klacek do uhlíků.“
Prahuž se na něj zamračil a přišel blíž. „Venouši, ty necvičíš!“
„Ale cvičím,“ usmál se Venouš nevinně, „cvičím v duchu. V duchu jsem právě uběhl tři mamuty a udělal dvacet kliků.“
„Rozcvička je povinná!“ zaburácel šéf.
Venouš si povzdechl, zvedl se a zkusil jeden dřep. Ozvalo se „KŘUP“ – nebylo jasné, jestli to byl kámen pod ním, nebo jeho koleno. Všichni se zarazili. Venouš to ale zamaskoval: „To byl zvuk, jak praskají moje svaly, když rostou!“
Na závěr rozcvičky Prahuž zařval: „Teď všichni výskok do výšky!“
Všichni vyskočili. Venouš se jen tak pohnul, zakopl o vlastní nohu, a místo výskoku udělal parádní kotoul pozpátku rovnou do hromady větví. Z větví se ozvalo jen: „Já jsem to tak chtěl! To byl… ehm… akrobatický prvek!“
A tak si kmen od toho dne myslel, že Venouš vymyslel úplně nový cvik: „zpětný kotoul přes náhodu“. A Prahuž to schválil.
Od té doby se každé ráno cvičilo tak, že všichni dělali dřepy, kliky, výskoky – a nakonec parádní kotoul do hromady větví. Jen Venouš se tomu vyhnul – on přece byl vynálezce toho cviku, takže se na něj jen koukal a prohlašoval:
„No vidíte, cvičíte díky mně. A já díky vám nemusím!“
Krabičku najdete na souřadnicích N 50°AB.CDE' E 14°FG.HIJ'