Tato keš je součástí soutěže „Kešky bez hranic – 2025 Neandrtálec“. Více informací o soutěži najdete v listingu eventu. Přejeme příjemný a pohodový lov!
Venouš byl pračlověk známý svou neúnavnou zvědavostí a zvláštní posedlostí sbíráním i neobvyklým experimentováním. Podle dochovaných historek byl prvním pračlověkem, který se odvážil experimentovat s věcmi, o nichž ostatní sotva tušili, že by se z nich dalo něco vytvořit. Přisuzuje se mu zásadní role ve vývoji lidské zvídavosti, i když jeho nápady byly často absurdní, ztřeštěné a prakticky nepoužitelné. Ostatní členové kmene jej často nechápali, přesto se stal symbolem hravosti, fantazie a odvahy zkoušet nové věci, i když k ničemu nevedly. Encyklopedie jej uvádí jako „otce kuriózních pokusů, které nikdo nepotřeboval, ale každý si je zapamatoval“.
Jednoho dne se Venouš probudil s nápadem, že uspořádá pro své kamarády a pro Venuši velkou hostinu. „Dneska se bude jíst něco jiného než mamutí šlachu a pečený kořen!“ prohlásil slavnostně a vzal do ruky oštěp.
Vyrazil k řece. Hodil oštěp – ryba se mu vysmála a uplavala. Hodil znovu – ryba mu podrazila nohu ocasem. Po třetím pokusu už Venouš nadával tak nahlas, že se styděly i racčí samice. Nakonec mu ale štěstí přálo: spadl do vody, a když se snažil zoufale vyškrábat ven, zjistil, že mu pod bederní rouškou poskakují hned tři kapři.
Spokojený jak vynálezce ohně, donesl úlovek do jeskyně. Začal péct a vařit. Vzal kameny, naskládal je do kruhu, rozdělal oheň a postavil na něj… mamutí lebku plnou vody. Voda se horkem zbarvila do kalné rybí polévky. Venouš přihodil bylinky – tedy to, co našel u jeskyně (kopřivy, mech a jeden podezřelý lišejník).
Druhou rybu napíchnul na klacek a točil nad ohněm. Jenže zapomněl klacek točit, takže z jedné strany byla ryba uhlík a z druhé pořád syrová. Venouš to označil za „moderní poloviční kuchyni“ a pyšně ji odložil stranou.
Třetí rybu zkusil udělat podle tajného receptu: zabalil ji do listí a zahrabal do uhlíků. Po hodině zjistil, že listí shořelo a z ryby se stala černá mumie. Venuše už z dálky protáčela oči a brblala něco o „největším kuchařském masakru od doby, co tchýně zkoušela smažit mamutí sádlo“.
Když přišli kamarádi, Venouš slavnostně servíroval hostinu. Jeden dostal lžíci polévky, druhý kus „polosyrově-připečeného“ kapra a třetímu se dostalo té cti ochutnat mumii. Venuše dostala zvláštní chod – Venouš jí podstrčil ohořelou hlavu ryby a prohlásil, že to je delikatesa „jen pro vybrané ženy“.
A světe div se – oni to snědli! Některým se sice kroutily obličeje, ale přitom mlaskali a chválili, protože se báli Venušiny kyjové disciplíny, kdyby snad něco řekli. A tak jedli, mlaskali, chroupali, a nakonec zůstaly na zemi jen hromádky kostí.
Venouš se postavil před svou jeskyni, ruce v bok, hrdý výraz na tváři a pronesl:
„Tak, a teď jsem první pračlověk, který uspořádal rybí hostinu! Po mně přijde doba bronzová, ale po téhle hostině přijde hlavně doba žaludečních obtíží!“
A měl pravdu – celou noc se po jeskyni ozývalo podezřelé bublání, bručení a běhání k řece. Ale nikdo si nedovolil kritizovat – protože Venouš byl přece hostitel a Venuše měla kyj podezřele nízko.
Krabičku najdete na souřadnicích N 50°26.ABC' E 14°16.DEF'