Jan Rokycana byl husitský teolog, zvolený arcibiskup kališnické církve.
Narodil se v Rokycanech v rodině chudého venkovského kováře asi roku 1396. Jako mladý vstoupil do augustiniánského kláštera v Rokycanech. Později odešel studovat do Prahy, kde se v roce 1415 stal bakalářem. Na pražské univerzitě patřil k jedněm z nejoddanějších posluchačů M. Jana Husa a Jakoubka ze Stříbra. V r. 1422 ho nalézáme v opoziční skupině proti kazateli od Panny Marie Sněžné Janu Želivskému. Po popravě Želivského a následných bouřích se Rokycana raději ze scény kamsi vytratil.
Po vítězné bitvě u Malešova se v září 1424 u Prahy objevil nahněvaný Žižka, aby pyšné husitské město potrestal, resp. spíše zastrašil. Nakonec zde byl uzavřen tzv. libeňský mír na Špitálském poli, při němž se zprostředkovatelské role ujal právě Rokycana.
Dalším významným mezníkem v Rokycanově životě je rok 1427, kdy spolu s Jakoubkem ze Stříbra zlikvidoval pokus o pravicový převrat v Praze, v jehož pozadí stáli konzervativní mistři skupiny kolem Jana z Příbrami a vladař Zikmund Korybut. V roce 1428 došlo k oddělení novoměstské církevní správy, do jejíhož čela se postavil nástupce Želivského u Panny Marie Sněžné, kazatel Jakub Vlk. Rokycana disponující Týnskou farou zůstal na Starém Městě pražském. V září 1430 bakalář Jan z Rokycan konečně obdržel hodnost mistra svobodných umění. V první polovině r. 1433 se zúčastnil jako člen delegace jednání na Basilejském koncilu, kde se mu dostalo té cti, že obhajoval kalich, tj. přijímání podobojí, jako jeden že čtyř bodů husitského programu. Dne 21. října 1435 byl Jan Rokycana na zemském sněmu výborem složeným z osmi světských a osmi zástupců duchovního stavu zvolen pražským arcibiskupem, jak to husitům v Brně slíbil Zikmund. Rokycana však nebyl ve svém úřadě ani papežem ani koncilem nikdy potvrzen a navíc jeho působnost jako metropolity se nevztahovala na Moravu. V červenci 1436 se jako zvolený, ale nepotvrzený arcibiskup zúčastnil oficiálního vyhlášení kompaktát v Jihlavě, kde četl text o smíření husitů s ostatním křesťanským světem.
V dubnu 1437 Rokycana přišel o Týnskou faru potažmo i o místo faráře v kostele Panny Marie před Týnem. Dne 16. června opouští Prahu, aby se uchýlil na dlouhých 11 let do východních Čech.V roce 1440 Rokycana jako jediný zatupoval duchovní stav mezi voliteli českého krále. Dne 4. července téhož roku byl zbaven úřadu českého metropolity. V srpnu 1441 byl na sjezdu 4 východočeských krajů proklamací vyhlášen za nejvyššího úředníka duchovního práva.
Počátkem září 1448 po ovládnutí Prahy Jiřím z Poděbrad se také Jan Rokycana vrátil a opět se ujal týnské fary a pastorační služby v Týnském kostele. Shledal totiž, že mu v Praze zůstalo stále hodně jeho příznivců. V r. 1451 inicioval jednání mezi kališnickou a východní církví v Cařihradu, které však nikam nevedlo.Po zvolení Jiřího z Poděbrad českým králem v březnu 1458 Rokycana v Týnském chrámu, kam příznačně vedly první kroky husitského krále, přednesl děkovné modlitby za Poděbradovo zvolení. Nemohl však nového krále jako Římem nepotvrzený arcibiskup pomazat.
Zajímavě se vyvíjel jeho vztah k Jednotě bratrské. I on se ztotožňoval s některými zásadními postuláty nově vznikající církve a toto nové společenství podporoval. Tato podpora vrcholila někdy na přelomu let 1457 a 1458. V r. 1461 začal Jiří z Poděbrad poměrně tvrdými zásahy postihovat Jednotu, na jejíž stranu se Rokycana opět postavil, aby tak otupil ostří králových represí. S Jednotou se však Rokycana definitivně rozešel r. 1467, kdy se Jednota konstituovala jako samostatná a již zcela reformovaná církev. Přesto vůdčím osobnostem Jednoty až do své smrti naslouchal i s nimi polemizoval. Dne 26. března 1467 byla papežem Pavlem II. na nikdy nepotvrzeného kališnického exarcibiskupa uvalena klatba. Jan Rokycana umírá 22. února 1471 a jeho tělesné ostatky jsou uloženy v chrámu Panny Marie před Týnem.
Rokycana spolu s Husem a Mikulášem z Pelhřimova zpochybňoval trest smrti v tehdejší trestně právní podobě. V husitské liturgii upřednostňoval používání mateřského jazyka před latinou. Jeho největším přínosem pro ideje husitství byl přehledný, srozumitelný a ucelený systém, který nepožadoval oddělení husitské církve z římské. Rokycanovy traktáty mají podobu polemických proslovů, replik i obrany. Svá kázaní, která spadají převážně do doby po r. 1448, psal česky i latinsky. K jeho nejznámějším dílům patří česky psaný Výklad na evangelium Lukášovo a rozsáhlá Postila, jejímž základem jsou kázání z 50. let 15. věku. Dalším významným dílem je latinsky psaný Výklad na evangelium sv. Jana.