Co je zde dnes a jak to tu vypadalo dříve? Zkusme trochu nakouknout pomyslným oknem do minulosti. Kdyby se našel někdo, kdo by měl o místu nějaké další informace a nebo zajímavé fotografie ať mě prosím kontaktuje - doplním je do listingu.
Kino Mír
🕕 KDY: v pondělí 26.1.2026 v 17:00 (zdržíme se do 17:30)
🗺️ KDE: před Vozovnou Strašnice
🚊 TRAMVAJ: Zastávka Vozovna Strašnice
🚗 AUTO: Modrá zóna (Praha 10) - zpoplatněno 40 Kč/hodina
Kino Mír fungovalo od roku 1938 do roku 1997, tedy 59 let.
Ve vstupní části byly vlevo i vpravo pokladny. Kdo si připlatil, zamířil rovně na balkón, ostatní sestoupili do suterénu. V přízemí byly šatny a občerstvení.
Ze vzpomínek pamětníka: V Míru jsem viděl nejen sovětské filmy, na které se povinně chodívalo v rámci měsíce československo-sovětského přátelství (bavilo mě to, protože se jednalo o školní představení v době vyučování). Rozhodně se mi ale vybavuje americký veleslavný film Podraz. Neskonale dramatičtější a barevnější než sovětské filmy Balada o vojákovi či Osud člověka. Nešlo ale jen o ústřední melodii, kterou občas zaslechnete v rádiích i teď, nebo o perfektní trik, který vydumali Paul Newman s Robertem Redfordem. Možná se mýlím, ale myslím, že Podraz byl od přístupný až do patnácti let, i když si už nevybavuji, že by tam bylo nějaké odhalené dámské ňadro. Snad byl pro nedopatnáctileté zablokovaný, že byl z Ameriky. Opravte mě, jestli se mýlím. Mír vzal zasvé někdy v devadesátkách, teď si tam můžete zajít na bowling. Nejsem skalní nostalgik. Ale někdy se mi po vrzajících sklápěcích sedačkách, které se vyskytovaly snad v devadesáti procentech českých i slovenských kin (kromě tech luxusních širokoúhlých). Tak se mi stýská po nanucích a eskymech, které se v kinech prodávaly o přestávce (někdy i před představením, tam, kde měli podnikavějšího ducha). Žádné magnumy, žádné kyblíky s nafouknutou kukuřicí, žádné kelímkové nadýmající koly. Hlavně poctivý papírový lístek s přesně vytištěným číslem řady a místa. A nedej bože, abyste si sedli na sedadlo někoho jiného.
V roce 1989 divák mohl navštívit v Praze celkem 88 kin. Téměř v každé městské části měl tedy obyvatel Prahy k dispozici kino, které pravidelně promítalo. Největší koncentrace byla v centru města, v Praze 1 jich bylo otevřeno dokonce 14, z nichž převážná část sídlila na Václavském náměstí.
První čtyři porevoluční roky došlo v jejich infrastruktuře k největší a nejradikálnější změně. Z původních 88 přežila pouze polovina. Důvody pro zavírání kinosálů byly různé. Převážně se jednalo o navrácení majetku a privatizaci, kdy majitel již nechtěl pokračovat bez dotací a na vlastní náklady ve fungování provozu. Dalším důvodem byl špatný technický stav budov a úpadek návštěvnosti. Vzhledem k novým možnostem využití volného času po otevření hranic a ukončení cenzury si mnozí našli nové koníčky a návštěva kina se stala spíše vzácnou.
Z 68 fungujících kin se na konci roku 1991 promítalo jen v 50. Z prostorového hlediska v roce 1991 zaniklo nejvíce kinosálů v okrajových částech Prahy.
Na Václavském náměstí a jeho okolí se tedy většina kin stále držela v provozu. Jedním z důvodů mohla být stále celkem vysoká návštěvnost kin v centru města a lepší technické vybavení, než které měla většinou k dispozici kina v okrajových částech Prahy. V roce 1993 si mohl divák v Praze vybírat ze 45 programů různých kin. V reálu to znamená, že čtyři roky od pádu komunistického režimu ubylo v nabídce programů 43 kin a počet kin v provozu se zredukoval téměř o polovinu.
V roce 1996 zatím celkem nenápadně započala nová éra ve filmovém podnikání, jelikož se otevřelo na Hájích první multikino v Česku, Galaxie. V roce 1997 zaniklo kino Mír, sídlící na Starostrašnické ulici 58 a téměř současně smíchovské kino Zvon. Ve stejném roce ale byla pražská mapa na Národní třídě obohacena o jedno komorní kino Evald, které se stalo se proslulé a populární a promítá dodneška.
Tak zase někdy příště na viděnou.