|
Geologické zajímavosti na náměstí Joachima Barranda v Berouně. Vítejte u mé další EarthCache!
Obrázek 1: Barrandeho busta na úvodkách (zdroj: DanielKotmel, 2025)
Joachim Barrande
Joachim Barrande (11. srpna 1799, Saugues ve Francii - 5. října 1883, Frohsdorf v tehdejší monarchii) byl významnou osobností přírodních věd, která působila nejen jako paleontolog, ale také jako inženýr a geolog. Proslavil se zejména svými rozsáhlými výzkumy hornin a zkamenělin ve středních Čechách.
Barrande vystudoval pařížskou polytechniku, kde získal vzdělání v oboru zeměměřičství, a později působil jako vychovatel prince Jindřicha z Chambordu, vnuka krále Karla X. Po revoluci roku 1830, která svrhla francouzskou monarchii, následoval rod Bourbonů do exilu a přes Britské ostrovy se nakonec dostal do českých zemí.
Ve své závěti odkázal rozsáhlé sbírky, knihy a finanční prostředky na dokončení svého díla pražskému Národnímu muzeu. Krátce po jeho smrti byly po něm pojmenovány Barrandovské skály, a jeho jméno dnes nese i pražská čtvrť Barrandov či Barrandovský most. Území, kde prováděl své výzkumy, je dnes známé jako Národní geopark Barrandien.
Obrázek 2: Příklad podoby korálových zkamenělin (zdroj: DanielKotmel, 2025)
Úvodky - Korálové fosilie
Právě stojíte před bustou Joachima Barranda. Na jejím soklu z vápence z nedalekého lomu Čertovy schody můžete pozorovat zkamenělé korály a další organismy.
Koráli jsou jednoduchými živočichy, kteří vytvářejí vápenaté kostry a patří do příbuzenstva sasanek a medúz. V současných mořích představují hlavní stavitele útesů a mohou žít buď samostatně, nebo tvořit rozsáhlé kolonie.
V zkamenělé podobě se koráli vyskytují po celém světě v sedimentárních horninách, přičemž fosilní záznam ukazuje, že jejich evoluce začíná již ve středním kambriu, tedy před více než 510 miliony let. V kánských oblastech jsou hojné zejména v pensylvánských a permských souvrstvích, která vznikala přibližně mezi 323 a 252 miliony let.
Dnešní koráli osidlují jak hlubokomořské prostředí, tak mělké tropické útesy; z geologických dokladů vyplývá, že permské druhy žily v teplých, mělkých a dobře prosvětlených vodách, kde pevné mořské dno poskytovalo vhodný povrch pro jejich uchycení a růst.
Obrázek 3: Typický Liesegangův prstenec (zdroj: DanielKotmel, 2025).
Stage 2 - Liesegangovy jevy
Nyní stojíte u atypického domu s nápadným obkladem. Určitě jste si všimli nápadných rezavě zabarvených útvarů. O co jde?
Liesegangovy jevy představují charakteristické chemicko-difuzní vzory, které vznikají při postupném pronikání a vzájemné reakci dvou látek. Na konci 19. století je popsal německý chemik Richard Liesegang při studiu pravidelných prstencových útvarů tvořených reakcí stříbrných solí s chloridy. Podobné struktury však nevznikají jen v laboratorních experimentech, setkáváme se s nimi i v geologickém prostředí, kde se formují v důsledku pomalých, dlouhodobě probíhajících geochemických procesů.
Samotný vznik těchto vzorů je založen na specifické dynamice difúze a reakce, kdy se látky šíří horninovým prostředím, periodicky mezi sebou reagují a vytvářejí tak rytmicky uspořádané pásy či prstence. Na jejich podobu mají vliv koncentrace reagujících složek, pH, rychlost reakce i teplota prostředí. Výsledné struktury nepůsobí nahodile, ale sledují určité fyzikálně-chemické zákonitosti, které řídí chování iontů a molekul v porézním materiálu.
Zajímavé je, že Liesegangovy jevy nejsou pouze laboratorními jevy. V přírodě se mohou objevit v minerálních ložiscích, kde vznikají podobné vzory v důsledku dlouhodobých geochemických procesů. Takové struktury, zahrnují pásky, elipsy nebo jiné pravidelné útvary.
Obrázek 3: Enkláva v mateřské hornině (zdroj: DanielKotmel, 2025).
Stage 3 - Asimilované enklávy
V žule vodní kaskády a dlažebních kostek na této zastávce se setkáváme s enklávami a jejich asimilací.
Enklávy jsou starší horniny, které se dostaly do krystalizujícího magmatu, aniž by došlo k jejich úplnému roztavení. Tyto úlomky si často zachovávají ostré obrysy a mají odlišné složení než okolní magma, protože pocházejí z původního horninového prostředí, například z hlubších částí zemského pláště. Horniny podobného původu, které vznikly přímo z magmatu, se označují jako autolity.
V českých plutonických tělesech jsou typickými příklady enkláv tmavé diority a kvarcdiority. Najdeme je například ve kdyňském komplexu, v mutěnínském plutonu na západě Čech nebo ve středočeském plutonu v oblasti Štěnovického masívu u Plzně.
Proces, kterým magma postupně mění své složení díky začlenění cizorodých hornin, se nazývá asimilace enkláv. Magma při něm částečně nebo úplně roztavuje enklávy, čímž se minerály těchto hornin stávají součástí magmatu. V některých případech může dojít pouze k částečné asimilaci, kdy se roztaví jen některé minerály, zatímco celá enkláva si zachovává svůj obrys a často vykazuje charakteristické šmouhovité textury. Lidově řečeno, jedna enkláva tedy může být tmavší a plnější, než druhá.
Obrázek 4: Fontána s konkrecemi (zdroj: DanielKotmel, 2025).
Stage 4 - Konkrece
Čtvrtá zastávka vás zavedla k fontáně, na které jsou vystavené konkrece. Pojďme si tyto ,,koule" představit blíže.
Konkrece jsou kulovité útvary, se kterými se setkáváme v sedimentárních horninách. Vznikají tak, že se minerály postupně vysrážejí a hromadí kolem nějakého jádra, takže nakonec vznikne kompaktní, výrazně tvrdší těleso než okolní hornina. Jejich velikost i tvar se může hodně lišit, někdy jde o téměř pravidelné koule, jindy o nepravidelné hroudy nebo bloky, které se na okolní sediment odlišují barvou i strukturou.
Samotný název „konkrece“ vychází z latinského concretio a hezky vystihuje princip jejich růstu: minerální látky z okolí se pomalu ukládají jedna vrstva na druhou a celek zvětšuje svůj objem směrem ven od jádra. Kvůli tomu mají konkrece často soustředěnou, „letokruhovitou“ stavbu, což je typický znak jejich postupného vývoje.
Jádrem, kolem kterého konkrece roste, může být v podstatě cokoliv organický zbytek, zub, skořápka, ale klidně i jednoduché zrno písku; existují dokonce případy, kdy se konkrece vytvořily kolem lidských artefaktů, například kovových fragmentů. Velmi časté jsou konkrece vzniklé kolem fosilií.
Pro zalogování jako "found it" mi musíte na email přes profil poslat odpovědi na následující otázky a úkoly:
1) Tématem této EarthCache jsou čtyři rozdílné geologické zajímavosti. Popište je vlastními slovy.
2) Prozkoumejte korálové fosilie na podstavci na úvodních souřadnicích. Vyberte si alespoň 3 a charakterizujte jejich vzhled.
3) Přesuňte se na Stage 2 a pozorujte Liesegangovy jevy. Které z jejich typů zde vidíte?
4) Všimněte si enkláv v žulách na Stage 3. Jsou asimilovány všude stejně? Vaše tvrzení zdůvodněte.
5) Na Stage 4 si prohlédněte jednotlivé konkrece. Liší se nějak jejich vzhled a tvar? Pokud ano, čím si to vysvětlujete?
6) K vašemu logu připojte 4 fotografie sebe nebo vaší GPS na úvodkách a otázkových stages.
Prosím, logujte ihned po odeslání odpovědí, díky.
Photos by DanielKotmel, 2025. Zdroje - Joachim Barrande [online]. Dostupné z https://cs.wikipedia.org/wiki/Joachim_Barrande [cit. 19. 11. 2025]
Devonský vápenec [online]. Dostupné z https://www.visittrebic.eu/geostezka-v-tynskem-udoli/devonsky-vapenec/ [cit. 19. 11. 2025]
Chemistry of Liesegang rings [online]. Dostupné z https://www.chemistryworld.com/education/the-chemistry-of-liesegang-rings/3007143.article [cit. 19. 11. 2025]
Sedimentary rock [online]. Dostupné z https://education.nationalgeographic.org/ resource/sedimentary-rock/ [cit. 19. 11. 2025]
What on Earth is a Concretion? [online]. Dostupné z https://pacificnorthwestadventures.weebly .com/blog/what-on-earth-is-a-concretion/ [cit. 19. 11. 2025]
Magmatic Enclaves [online]. Available from https://geologyistheway.com/igneous/magma-mingling-and-mixing/ [cit. 19. 11. 2025]
 |