Adventní svíčky v okně už září,
kačeři venku svou cestu si váží.
Pod sněhem krabička tiše se směje,
kdo ji dnes najde, ten radost si přeje.
Stromeček voní a cukroví láká,
v kapse se logbook na podpis už schovává.
Mudlové doma si ozdoby věší,
kačeři hledají kouzelnou keši.
Rolničky cinkají, vločky se třpytí,
všude je ticho a mráz kolem svítí.
Ať zima studí a večer se krátí,
kešky nám zůstanou – radost se vrátí.
Louskáček patří k symbolům Vánoc stejně jako vánoční strom. Tradiční vánoční balet přinesl na svou dobu novou, možná až provokativní a melodicky opojnou hudbu. Má nádhernou výpravu a děj napěchovaný spoustou postav: Klárka, její bratr Fritz, rodiče, zdravotní rada Stalbaum a jeho žena, soudní rada Drosselmayer, Louskáček, Myší král, Cukrová víla, Harlekýn, Kolombína, Čert, sněhové vločky a další…
Louskáček – Legenda z Krušných hor
Před mnoha lety žil v Krušných horách jeden sedlák, který byl velmi bohatý a osamělý. Bohatství zatvrdilo jeho srdce jako ořechy, které jedl sám každé Vánoce, z čiré lakomosti. Protože byl ale příliš líný na to, aby sám rozlouskl, byť jen jednu, slíbil odměnu tomu, kdo bez námahy zjistí, jak louskat ořechy.
Mnozí přišli a přinesli ty nejpodivnější návrhy: Jeden voják například radil střílet na ořechy. Vesnický tesař nabídl svou pilu k řezání. Dobytčí lékař dokonce doporučoval dát na ořechy ty nejlepší slepice ve vesnici – semena by se pak vylíhla sama.
Starého vesnického řezbáře panenek však bylo vidět, jak pilně vyřezává tři dny, a pak před ním stál na stole hezký mužíček. Byl pestře pomalován nedělním krojem krušnohorských horníků, s velkými ústy, tvrdou čelistí a silným jazykem – jako stvořený k louskání ořechů.
Bohatý farmář byl z toho tak nadšený, že chtěl, aby mu ten barevný mužíček rozlouskl jen kousky. Dřevěného chlapíka si tak oblíbil, že mu srdce na místě změklo jako vosk vánoční svíčky. Rozdal všechny své ořechy a všude ve vesnici se slavily pěkné Vánoce.
Starý krušnohorský řezbář panenek dostal novou dílnu, ze které se od té doby posílali do celého světa nejkrásnější a nejmocnější louskáčky. Bohatý sedlák se stal nejlepším přítelem všech dětí, protože dřevěný louskáček rozbil i tvrdou skořápku jeho srdce.
Louskáčky pro štěstí
Začalo to v Krušných horách, na jejich německé straně, kde lidoví řezbáři vyráběli louskáčky, co měly tvar lidské postavy. Králové, princové, vojáci… Všichni měli výrazné zuby a vedle toho, že tenkrát byli ještě funkční a užiteční v kuchyni, sloužili také jako talismany, které měly do domů nosit štěstí a vyhánět z nich zlé duchy. Obchodníci pak tyto předměty roznesli po Evropě a v 19. století už byly oblíbenou součástí vánočních trhů.