Adventní svíčky v okně už září,
kačeři venku svou cestu si váží.
Pod sněhem krabička tiše se směje,
kdo ji dnes najde, ten radost si přeje.
Stromeček voní a cukroví láká,
v kapse se logbook na podpis už schovává.
Mudlové doma si ozdoby věší,
kačeři hledají kouzelnou keši.
Rolničky cinkají, vločky se třpytí,
všude je ticho a mráz kolem svítí.
Ať zima studí a večer se krátí,
kešky nám zůstanou – radost se vrátí.
Rolnička je druh zvonku, který v pohybu vytváří charakteristické zvuky. Užívá se často ve velkém počtu.
Rolničky jsou vyrobeny nejčastěji z kovu, z jednoho kusu tenkého plechu. Mají přibližně kulovitý, někdy stlačený tvar, jindy podobu protáhlého plodu. Pokud jsou spasovány ze dvou polokouliček, mají po obvodu plastický pas. Většinou mívají okrouhlý otvor a na opačné straně ouško k zavěšení. Mohou mít proříznuté podélné rýhy. Uvnitř obsahují nejčastěji kovovou kuličku, krátkou kovovou tyčinku, nebo také kovové špony. Ve starších dobách a u primitivních kmenů se za týmž účelem do suchých plodů vkládala semínka nebo pecky.
Původ a stáří rolniček není jednoznačně objasněno. Pocházejí jak z evropských archeologických nálezů doby bronzové a z keltských ceremoniálních předmětů, tak z kultur mimoevropských, z Číny, dále z Afriky a Indie, kde je navlečené na provázku umisťovali na kotníky tanečníků. V novověké historii se v Evropě a v Severní Americe spojují s Vánocemi.
Rolničky, rolničky, kdo pak vám dal hlas?
Kašpárek maličký nebo děda Mráz?
Rolničky, rolničky, co to zvoní v nich?
Maminčiny písničky Vánoce a sníh.
Sláva už je sníh, jedem na saních,
kluci křičí, zvonek zní, jenom táta ztich.
Kouká na syna, uši napíná,
co to slyší v rolničkách? Na co vzpomíná?
Rolničky, rolničky, kdo pak vám dal hlas?
Kašpárek maličký nebo děda Mráz?
Rolničky, rolničky, co to zvoní v nich?
Maminčiny písničky Vánoce a sníh.
Zvonky dětských let, rozezvoňte svět,
těm co už jsou dospělí, ať je znova pět!
Zvoňte zlehýnka, stačí chvilinka:
vzpomínka jak rolničky, v srdci zacinká.
KRÁSNÉ VÁNOCE!