Moje zima v parku
Ten park pro mě býval v zimě malým světem sám pro sebe. S dědou jsme tam chodili pokaždé, když napadl sníh, a bylo úplně jedno, jestli jsme měli sáňky, boby, nebo vůbec nic. Když se našly sáňky, svištěli jsme dolů tak rychle, až mi slzely oči, a děda se smál tím svým klidným, jistým smíchem. Jindy přišly na řadu boby, které na každé nerovnosti poskočily, a já měl pocit, že letím. A když nebylo ani jedno, nevadilo to — sedl jsem si na kopec a sjížděl ho po zadku, s rukama zabořenýma do sněhu, šťastný a úplně svobodný. Děda vždycky stál opodál, dával pozor a občas pronesl nějakou jednoduchou větu, která se mi tehdy zdála obyčejná, ale dnes v ní slyším celé jeho srdce.
Domů jsem se vracel promočený, se sněhem v botách a červeným nosem, ale s pocitem, že den nemohl být lepší. Jakmile jsem otevřel dveře, babička začala z legrace hubovat, že zase nanosím půlku zimy domů, a kroutila hlavou nad mokrými kalhotami. Přitom se ale usmívala a já věděl, že to myslí jinak. Věděla, že ty chvíle s dědou na sněhu jsou vzácné, že se z nich rodí vzpomínky, které člověka hřejí i dlouho poté, co sníh roztaje. A měla pravdu — dodnes, když cítím mráz ve vzduchu, se mi ten park a děda vrátí úplně živě.
Pojďe se pobavit i vy. Na sněhu a nebo si jen popovídat o geo-záležitostech, načerpat energii a užít si chvíli klidu v parku pod vzrostlými stromy. Společně popovídáme o našich zážitcích z terénu, o tvorbě a údržbě keší, rád přijmu vaše tipy na zajímavé lokality a keše. Event vytvoří prostor pro nováčky i zkušené hráče, umožní výměnu vašich CWG, nebo TB a vzájemnou ukázku sbírek geocoinů. Eventové CWG nebudou.