S.N.D.V.B. 127 Traditional Cache

                            Keš „ S.N.D.V.B .127“

Jihoseveroněmecká spojovací dráha: Koleje skrz srdce Jizerských hor

Příběh Jihoseveroněmecké spojovací dráhy (SNDVB) není jen kronikou jedné soukromé železniční společnosti. Je to vyprávění o odvaze inženýrů, kteří museli pokořit žulu Jizerských hor, o poutnících kráčejících za zázrakem a o stínech, které nad tratí visely v podobě loupežníků i přírodních katastrof.

Koncese od císaře a technický triumf

Vše začalo vydáním koncese s pečetí císaře Františka Josefa I. dne 31. března 1872, která společnosti SNDVB umožnila propojením měst Liberec a Frýdlant železnicí a pokračovat dál k zemské hranici v Seidenbergu (dnešní Zawidów). Projekt zahrnoval též odbočku ze Železného Brodu do Tanvaldu.

Stavba v náročném terénu Jizerských hor byla obrovskou výzvou. Nejtěžší bylo překonání hlavního hřebene hor. Zatímco silnice přes Oldřichovské sedlo (Hemmrich) existovala od roku 1861, pro železnici bylo nutné prokopat 528 metrů dlouhý tunel ve skalnatém terénu, a využít kopcovitý terén. Tím byla v roce 1875 definitivně otevřena obchodní cesta do odlehlého Frýdlantského výběžku a dále do Pruska.

Z Pruska do Čech se dovážela surová bavlna a vlna (často dovážená ze zámoří přes německé přístavy jako Hamburk či Brémy) a naopak  z Čech do Pruska se vyvážely oděvní látky, luxusní sukno, koberce a oděvy z továren rodin Liebigů nebo Richterů. Jizerské hory byly také proslulé sklářstvím. Železnice nahradila pomalé povozy a umožnila masivní export skleněného polotovaru, broušeného křišťálového skla a jablonecké bižuterie, která odtud putovala do celého světa.

Z lomů na Frýdlantsku a v okolí Oldřichova se vyvážely opracované žulové bloky pro stavbu pruských měst a silnic. Rovněž dřevo, především Jizerskohorské smrky byly žádaným artiklem pro pruský stavební průmysl a papírny.

Trať zajišťovala i každodenní zásobování obyvatel potravinami a dalším zbožím.

Rakousko-Uhersko bylo velkým exportérem cukru, který přes Zawidów směřoval dál na sever, mouka a obilí putovaly oběma směry podle aktuální úrody a cen na trhu.

Oběti stavby železnice

Stavba trati v takto drsném terénu si vyžádala i svou krutou daň na lidských životech. Práce v žulovém masivu, zejména ražba Oldřichovského tunelu, byla prováděna za velmi nebezpečných podmínek. Podle dobových záznamů zahynulo během výstavby celého úseku i několik dělníků, nejčastěji v důsledku tzv. předčasných výbuchů, kdy při odstřelech skály černým prachem docházelo k nehodám kvůli nedokonale vyčištěným vývrtům. Dále to byly závaly, kdy nestabilní nadloží v portálech tunelu a hlubokých zářezech bylo pro "baraby" (jak se tehdy říkalo kočovným dělníkům na stavbě drah. Ti bydleli v nuzných chatrčích u železnice, odtud název „barabizna“)) neustálou hrozbou. Docházelo k četným pádům a úrazům, protože práce na vysokých náspech a v nepřístupných roklích byla fyzicky extrémně náročná a bezpečnostní opatření byla v 70. letech 19. století minimální.

Tito bezejmenní dělníci, často pocházející z chudých oblastí monarchie i z Itálie, jsou zapomenutými hrdiny, díky nimž se podařilo Jizerské hory železnicí překonat.

Hemmrich: Kraj loupežníků a tragédií

Místo zvané Hemmrich (Oldřichovské sedlo) bylo odjakživa opředeno legendami. Lesnatý a skalnatý kraj byl v minulosti domovem loupežníků, kteří číhali na pocestné využívající Starou poutní cestu vedoucí z vnitrozemí k zázračné sošce Panny Marie v Hejnicích.

Kousek od železničního náspu, ukrytý v lese, stojí tichý svědek dávného zločinu – pomníček Zabitého mládence. Připomíná vraždu šestnáctiletého Antonína Neumanna z roku 1825. I když železnice přinesla do kraje modernitu, melancholie tohoto místa zůstala zachována i na starých pohlednicích, které zobrazují křížení moderní "železné dráhy" a prastaré poutní stezky.

I po více než století od zestátnění dráhy lze v terénu nalézt hmatatelné stopy po původním majiteli. Jsou jimi především drážní hraničníky – kamenné mezníky, které vytyčovaly pozemky patřící společnosti.

Typický hraničník SNDVB je tesaný z liberecké žuly. Na čelní straně nese vytesanou zkratku S.N.D.V.B. (někdy s tečkami, jindy bez nich). Tyto kameny se nacházejí podél náspů, u paty zářezů nebo v blízkosti tunelových portálů. Mnoho z nich je dnes utopeno v náletových dřevinách nebo částečně v zemi, ale stále věrně hlídají hranice drážního tělesa. Kromě majetkových hraničníků používala společnost i kilometrické kameny, které udávaly vzdálenost od počátku tratě v Pardubicích. Tyto kameny byly klíčové pro orientaci strojvůdců i traťových dělníků.

Pro milovníky historie je nalezení takového kamene s nápisem SNDVB v jizerskohorských lesích malým "archeologickým" vítězstvím.

Jízdní řád z roku 1900

Na přelomu století byla SNDVB v plném rozkvětu. Cestující mohli využívat síť stanic, jejichž názvy dnes znějí nostalgicky:

• Liberec (Reichenberg)
• Habendorf (Stráž nad Nisou)
• Einsiedl (Mníšek u Liberce)
• Hemmrich (Oldřichov v Hájích)
• Raspenau-Liebwerda (Raspenava)
• Friedland (Frýdlant v Čechách)
• Minkovice-Dörf. (Münkendorf)
• Veigsdorf (Višňová)
• Černousy (Tschernhausen)
• Seidenberg (Zawidów)

Éra soukromého provozu skončila 1. ledna 1908, kdy byla dráha definitivně zestátněna.

Černý pátek pod frýdlantským zámkem

Historie trati má i svou temnou kapitolu, která se odehrála dlouho po jejím zestátnění. Dne 4. července 1958 zasáhly region ničivé povodně. Rozvodněná řeka Smědá podemlela železniční násep přímo pod majestátním frýdlantským zámkem.

Do dravého proudu se zřítila lokomotiva osobního vlaku. Tato tragická nehoda si vyžádala čtyři lidské životy. Tato událost dodnes připomíná, že i přes veškerý technický pokrok zůstává příroda v Jizerských horách nespoutaným a mocným živlem.

Na železniční trati mezi Oldřichovem v Hájích a Raspenavou (součást trati Liberec – Frýdlant – Seidenberg/Zawidów) se od jejího otevření v roce 1875 až do konce druhé světové války v roce 1945 přepravovaly komodity, které odrážely tehdejší prudký rozmach průmyslu na Frýdlantsku. Trať byla klíčovou spojnicí mezi Libereckem a uhelnými revíry i textilními centry na severu.

Nejdůležitějším nákladem bylo hnědé uhlí. Přiváželo se především ze severu (ze saských a tehdy pruských dolů v okolí Žitavy a Seidenbergu) směrem do vnitrozemí Čech a k libereckým továrnám.

Oblast Frýdlantska a Liberecka byla známá jako „český Manchester“.

Po trati se tedy přepravovala surová bavlna a vlna směřující do přádelen a tkalcoven (např. továrny rodiny Richterů v Raspenavě a Luhu). Hotové textilní látky a výrobky z nich  se dále převážely do rakousko-uherské monarchie i na export přes Německo.

V okolí Oldřichova v Hájích a Fojtky fungovala řada lomů. Železnice umožňovala efektivní přepravu opracovaných žulových bloků pro stavby cest a budov v Liberci i jinde.

Jizerské hory byly zdrojem kvalitního dřeva, které se v Raspenavě zpracovávalo na pilách a dále expedovalo po železnici. Významná byla také produkce místních cihelen (např. v Raspenavě). Důležitou položkou bylo také pivo a další koloniální zboží pro místní obchodníky.

První světová válka:

Trať sloužila k transportům vojska, koní a proviantu pro Rakousko-Uherskou armádu.

Druhá světová válka:

Po roce 1938, kdy se oblast stala součástí Říše, byla trať intenzivně využívána pro válečnou výrobu. V závěru války (1944–1945) tudy projížděly i evakuační vlaky a transporty se zbrojním materiálem.

Závěr války a evakuace

V posledních měsících války (jaro 1945) se trať stala ústupovou cestou. Projížděly tudy vlaky s uprchlíky z východních oblastí Říše (tzv. Flüchtlingszüge).

8. května 1945 do regionu vstoupila Rudá armáda. 12. května 1945, čtyři dny po osvobození vyjel z Frýdlantu první zkušební vlak, který měl prověřit stav trati po přechodu fronty.

Zajímavost z Oldřichova

V Oldřichově v Hájích byla ke konci války (1944–1945) výroba v některých provozech utajena a zaměřena na komponenty pro transformátory a elektrotechniku pro armádu, což zvyšovalo nákladní provoz i v této malé stanici. Během druhé světové války se Frýdlantsko,   jako zbytek Sudet, stalo důležitou součástí německého válečného hospodářství. Do regionu se přesouvala výroba z německého vnitrozemí (v rámci opatření proti spojeneckému bombardování) a místní továrny, původně zaměřené na textil, se adaptovaly na zbrojní potřeby.

Hlavní závody se zbrojní výrobou na Frýdlantsku:

V těchto závodech pracovali tisíce nuceně nasazených osob různých národností (zejména z Polska, Sovětského svazu a Francie). V nedalekých Rýnovicích nebo Rychnově existovaly dokonce pobočné koncentrační tábory napojené na válečnou výrobu (např. pro firmu Getewent).

Právě kvůli koncentraci strategické výroby a snaze zabránit ústupu německých vojsk se Frýdlant stal v poslední den války (8. května 1945): cílem sovětského náletu, který zničil část města u nádraží a Rybářské ulice.

Díky napojení na pruskou železniční síť se Liberec stal "přístavem na souši". Zboží naložené v Liberci se mohlo dostat bez překládání až k Baltskému moři. V Zawidówě (Seidenbergu) probíhala přísná celní a pasová kontrola. Lokomotivy SNDVB zde často končily svou jízdu a soupravu přebíraly pruské stroje, neboť každá železniční správa preferovala své vlastní stroje a personál.

Technická zajímavost

V úseku Oldřichov v Hájích – Raspenava musely vlaky překonávat značné převýšení. V éře parní trakce to znamenalo, že těžké nákladní vlaky s uhlím často vyžadovaly postrkovou lokomotivu (pomocnou lokomotivu na konci vlaku), aby souprava dokázala vyjet do Oldřichovského sedla.

Klíčové body stoupání:

Raspenava: Stanice leží v nadmořské výšce cca 353 m n. m.

Oldřichovské sedlo (Hemmrich): Nejvyšší bod trati se nachází v Oldřichovském tunelu, kde trať dosahuje výšky přibližně 450 m n. m.

Oldřichov v Hájích: Stanice na druhé straně kopce leží ve výšce cca 400 m n. m.

Technické parametry:

Sklon: Mezi Raspenavou a Oldřichovským sedlem dosahuje stoupání až 20 ‰ (promile). To znamená, že na každém kilometru délky trať vystoupá o 20 výškových metrů.

Přeji vám,při procházce nebo cyklo výletu častější pohledy na nedaleký násep trati,za každým metrem je spousta práce,potu i bolesti…..

Mnohu úspěchů při hledání kešky,ale nemyslím si,že to bude nějaká dřina.pařez je poměrně výrazný a o kámen S.N.D.V.b 127 zakopnete….

S listingem mi poprvé pomáhal i osel,IA.  😊    😊