Skip to Content

This cache has been archived.

Saman: Cache archivujem, snad ju tu raz zalozi niekto miestny.
Archivation.

More
<

Poklad zvedavej pani/The treasure of curious lady

A cache by Saman & Petulka Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 08/23/2004
Difficulty:
1.5 out of 5
Terrain:
2 out of 5

Size: Size: regular (regular)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

ENGLISH DESCRIPTION BELOW

O ZVEDAVÉ PANÍ, KTERAK PROTI SOBE DUCHY POPUDILA A JAK MÁLEM O ŽIVOT PRIŠLA, ALE ZE VŠEHO SE DOSTALA A JEŠTE VE ZDRAVÍ SVÉHO MANŽELA PRECKALA


V pomezním ceském hvozdu stával hrad Cervená Recice a ten patríval královské komore, potom pripadl k biskupovým statkum. Jeho páni meli v jedné veži hladomornu a utrápili zde mnoho lidí. Každým rokem prý odtud vycházejí o pulnocí pred svátkem Dušicek zakletí duchové a jdou do hrbitovního kostelíka na cernou mši.
Kdysi byl nejbohatším pánem bechynského kraje pan Jan Rícanský z Rícan a na Cervené Recici vedl veliký dvur. Jeho paní se jednou od kohosi doslechla o cerné mši a umínila si, že ji musí videt. Protože nechtela, aby se jí manžel vysmál, nic mu nerekla a kolem svátku Dušicek chtela jet na Recici.
„Nyní tam nemohu, až za týden nebo za dva,“ povídal pan Rícanský, ale paní na neho stále naléhala, až ji nakonec odbyl. „Když jinak nedáš, zajed si tam sama. Služebnictva je na Recici dost a hosté se také brzy sjedou, když jim dáš vedet.“
Paní druhý den odjela, ale nikoho z prátel k sobe nepozvala. Pres den chodila dolem staré zámecké veže a vyptávala se správce, jaké to kdysi bývalo.
„Milosti, porád se tady neco prestavovalo a dodnes tomu tak je. Ze starého hradu zbyla tahle vež, ale k nicemu nám není,“ vyprável jí ochotne správce.
Prestože se paní ujistila, že jsou všechny dvere do veže dobre zavrené, dala ješte udelat na každé po jedné závore. Správce jí rád vyhovel a nikde o tom zbytecne nemluvil.
Vecer pred Dušickami porucila paní, aby podávali dríve veceri. Potom propustila vcechny služky a rekla jim, že pujde dríve na lože. Když byl všude klid, oblékla se do plášte podšitého kožešinou a stoupla si k oknu, odkud bylo videt na nádvorí a k veži. Do jedenácté se nic nedelo. Potom se rozletely jedny dvere dokorán a vyšel z nich dlouhý pruvod bílých postav. Paní strnula hruzou, když videla, jak duchové bez hlesu jdou nádvorím a mizí za zavrenými vraty. Honem se rozbehla k tajné brance, od které mela klíce, a vydala se za nimi.
Do kostela na hritove prišla ale pozde. V kostele už byla všechna svetla rozsvícena a cerná mše zacala. Když paní vstoupila do dovnitr, bílé postavy duchu klecely pohrouženy v modlitbách a nikdo si jí nevšiml. Paní se schovala za sloup nedaleko dverí a cekala, co se bude dít dál. V tom k ní znenadání pristoupila jedna duše a rekla:
„Nebud, paní, tolik zvedavá! Radeji poprej tem nebohým duším klidu. Také jsem taková bývala, až mne moje zvedavost zahubila. Varuji te, abys také tak nedopadla. Pospeš honem domu, dokud je cas! Kdyby te moji bratri zahlédli, živa by ses odtud nedostala.“
Paní Rícanská se hrozne ulekla, ale než mohla dobré duši podekovat, knez u oltáre koncil mši. Rychle vybehla z kostela a utíkala zpet do zámku. Težký plášt jí prekážel v behu, strhla ho tedy ze sebe a zahodila práve vcas. Když duchové poznali, že se nekdo cizí vloudil mezi ne, vybehli z kostela chteli toho opovážlivce potrestat. Cestou našli nejdríve plášt a roztrhali ho na kusy. Potom se rozbehli za paní. Ta je uslyšela za sebou a odhodila strevíce, aby zlé duchy zdržela. Oni se na ne hned vrhli a také je roztrhali. Paní valem ubývalo sil a videla, že už do zámku nedobehne. Protože kolem dokola nebylo žádné stavení, schovala se u cesty v trní a strachem ani nedýchala. Ale duchové ji tam našli a chteli paní z trní vytáhnout. V tom odbila na veži pulnoc a byl konec jejich moci.
„Tentokrát jsi nám ušla, ale podruhé už neujdeš!“ zvolali duchové a rozplynuli se jako pára.
V kostele rázem pohasla všechna svetla a všude bylo ticho, nikdo z neho už nevyšel. Paní Rícanská se bála vylézt z trní a zustala tam do rána. Když šli lidé do kostela na ranní, našli paní prokrehlou mrazem a dovedli ji do zámku. Ješte té noci se roztonala, ale nikomu nerekla, co se jí prihodilo.
Když se pan Rícanský dovedel, že jeho paní stune, prijel za ní na Recici a dlouho se vyptával, jak se do toho trní dostala. Nakonec musela s pravdou ven. Potom mu vyprávela, co se té noci dálo, a pán jí ani nechtel uverit.
„Já už sem jezdím kolikátý rok a také jsem všelicos slyšel, ale nikdy mne nenapadlo, že bych chtel být na cerné mši. To sis všechno zavinila sama, paní! A jednou te ta tvoje zvedavost muže stát i život,“ zlobil se pan Rícanský a paní v posteli ronila slzy do krajkového kapesnícku a vzlykala.
„Copak jsem mohla vedet, že me budou chtít duchové roztrhat?“
Pán mávl zlostne rukou, byl už na ledacos zvyklý. Chtel zlost radeji zapít, a proto posla do sklepa svého sluhu pro víno. Netrvalo dlouho, sluha byl zpátky. Vrítil se do komnaty celý vydešený a pred pánem padl na kolena.
„Milosti! Jdou po mne! Jdou po mne!“
„Co se plašíš, chlapce?“ divil se pán a sám vyšel se podívat na chodbu, co se tam deje. Když nikoho nevidel, vrátil se zpet. „Buhví, cos venku videl.
Kde máš víno?“ Sluha se podešene po paní podíval nevedel, jestli muže pred ní mluvit. Pán ho znovu pobídl:
„Jen mluv a neboj se! At si to paní také poslechne.“ On potom zacal vyprávet.
„Sešel jsem do vinného sklepa jako obvykle a natocil víno pánovi do džbánu. Když jsem došel zpátky ke schodum, objevil se proti mne zástup bílých duchu a každý z nich nesl pod paží vlastní hlavu. Dostal jsem veliký strach a bál se, že se odtud nikdy víc nedostanu. Potom jsem bežel kolem nich nahoru, ale ten poslední duch mi vytrhl džbán z ruky a zahodil. Nato zmizeli.“
Pan Rícanský se zachmuril, ale sluhu nepokáral, ani ho neposlal pro nové víno. Tech strašidel už bylo na Cervené Recici trochu mnoho a on vubec nemel rád takové príhody. Nakonec vyndal z kapsy groš a podal mu ho.
„Tuhle si vezmi a bež ke správci, at nechá hned zapráhnout kone do kocár. Ješte dnes musím odjet.“
Sluha pánovi uctive podekoval a opatrne vyšel ze dverí. Paní se bála neco ríci, ale vrtela se tak dlouho v perinách, dokud pán znovu nepromluvil.
„Kdyby nebylo tvé zvedavosti, byl by tu klid a porádek. Nyní všichni vidí kolem sebe samé duchy.“
„Snad si nemyslíš, že jsem si všechno jenom vymyslela?“ rekla paní nazlobene.
„Bež se tedy sám podívat do sklepa a uvidíš!“
Ale pan Rícanský pohnevane odpovedel: „Nikam nepujdu a Cervenou Recici co nejdríve prodám.“ Když služky dobre paní oblékly a uložily v kocáre do perin, prisedl k ní pan Rícanský a porucil kocímu, aby vyjeli na Pelhrimov.
Paní celou cestu mlcela, ale než do jela do Pelhrimova, byla zdravá zase jako rybicka. Zato pan Rícanský byl na tom tuze špatne. Z toho leknutí a zlých zpráv ješte toho dne na pelhrimovském zámku ulehl a do trí dnu byl v pánu. Smrtholka si na neho pockala a vzala ho s sebou na onen svet.
Paní Rícanská byla pekná vdova a dlouho se netrápila samotou. Brzy se našel ženich, který si rád bohatou paní vzal. Ale nikdy už žádného ducha videt nechtela, to jedno ponaucení jí stacilo na celý život.
Na Cervené Recici chodí prý duchové podnes, ale lidem už se vyhýbají. Sotva kdo je tam uvidí.

Vy mate moznost Cervenu Recicu navstivit a najst poklad, ktory tam bohata a zvedava pani schovala po smrti svojho manzela pri hrade vedla hladomorne, aby tak odlakala duchov mimo vnutornych priestorov hradu. Duchovia na Cervenej Recici sa tak uz vyskytuju len na jednom mieste a strazia poklad. Mozno ich stretnete :-)

Informacie o historii zamku najdete na www.cervenarecice.cz

Zamok je vdaka pomalosti uradov a neochoty statu riesit cirkevne restitucie uz vyse 10 rokov v zasade bez majitela (jeho majitel je uz od r. 1991 v konkurze a byvaly majitel - arcibiskupsky urad z Prahy - nemoze o zamok ziadat), takze sa stale viac meni na ruinu. Nie je verejnosti pristupny, ale na brane su vyvesene tel. cisla spravcov z Cervenej Recice, ktorych v pripade velkeho zaujmu o prehliadku mozete "neoficialne" kontaktovat. Raz za rok (treti vikend v srpnu) je zamok otvoreny pre skvelu akciu - Slamovani

Prajeme Vam prijemne hladanie :-)

Saman a Petulka


The bishop of Prague founded the town at the end of the 13th century and the new seat was named Biskupova Recice (Bishop's Recice). The modifier Cervená (Red) was appended due to the appearance of the local Renaissance chateau.

The chateau originates from 1560. It was rebuilt from the original Gothic castle from the second half of the 12th century. It was enclosed among walls with bastions and moat. Only the round tower from the end of the 13th century and frontages of palaces from the end of the 16th century have been preserved up till present from the original castle.
The oldest sight in the small town is the parochial Church of St. Mary Magdalen, which was built in the 1280's and reconstructed into the Baroque style in the 18th century. Now is thanks to the law problems almost in ruins and it is not open to public.

According to the legend the landlady of the castle wanted to see the ghost sabbath, but it was wrong choice - the ghosts started to appear at the castle and her husband died. Now you have an opportunity to find the treasure hidden by the curious and rich landlady outside of the castle - she wanted to banish ghosts from the castle and she was successful. Now those ghost guards the treasure. Maybe you will meet them.

We wish you a nice hunt :-)

Saman & Petulka

Additional Hints (Decrypt)

PM: i orgbabir ebher cbq mnmqralzv qirezv
RA: va gur pbapergr cvcr haqre frg-va qbbef

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)



Return to the Top of the Page

Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.