LÁZNĚ SVATÉ MARKÉTY
Lázně byly založeny v roce 1783 při prameni vyvěrajícím z lesnatého masivu Libína. Léčebný účinek pramene Sv. Markéty byl využíván již v 17. století.
V lázních se provádělo léčení studenou vodou a byly využity všechny způsoby moderní vodoléčby (Priessnitzovy a Kneippovy léčebné metody). Lázně byly zaměřeny na léčbu nervové soustavy a pohyb. ústrojí. Mezi léčebné kúry patřil pitný režim, běhání v ranní rose, šprudlování (=probíhání dřevěnými vantroky s pramenitou vodou), upřednostňován byl pohyb na čerstvém vzduchu, bylinné, rašelinné a uhličité koupele, sluneční a elektrické procedury, včetně masáží. Klientelu tvořili hlavně Rakušané a Němci.
Hlavni lázeňská promenáda vedla od kolonády, kde byl vyveden léčebný pramen, západním směrem. Lázně měly své zahradnictví a hospodářský statek. Lázeňský provoz skončil v roce 1935.
Za války se staly sídlem zdejšího Wehrmachtu. V letech 1959-74 budovy sloužily jako školní zařízení, dále jako rekreační středisko ROH a také coby zařízení pro uprchlíky...
Pramenná oblast zdejšího okolí sloužila jako zdroj vody pro Prachatice již od pol. 16. st. Vodovodní řad z borových trub přiváděl neupravenou surovou vodu podél silnice Prachatice – Libínské sedlo (Fefry) do kašny na Velkém náměstí a dalších kašen ve městě. Teprve o 300 roku později, v roce 1895, byl tento “renesanční” vodovod nahrazen novým systémem, který jímal vodu pomoci zasakovacích zářezů, doplněných Fiedlerovou štolou z Libínského a Černohorského prameniště. Je funkční dodnes jako významný doplňkový zdroj pitné vody pro město.
Po roce 1989 se objekty lázní staly předmětem zajmu města, institucí i jednotlivců. Proběhla privatizace a další, převážně úvěrové aktivity, které však nepřinesly lázním nový život. Dnes se o lázních píše jako o ostudě Prachatic... :-(
O jediném náznaku lázeňské činnosti v tomto prostoru, jsem se dozvěděl z časopisu Vozíčkář 2/2006 v článku:
Jak se zbavit studených nohou ve studené vodě
Dvanáctitisícové Prachatice mají první brodící lázně v Česku situované do lokality, v jejíž blízkosti má vyrůst komplex lázeňsko-rehabilitačního Léčebného centra svaté Markéty – leží na Fefrovském potoce. Lidé tam procházejí neobvyklou procedurou, během níž se po rozcvičení brodí po kolena studenou vodou. Jedná se o metodu, kterou vypracoval německý farář Kneipp a která výrazně zlepšuje krevní oběh. Vybudování lázní přišlo zhruba na 40 000 korun. Většinu peněz získali autoři z evropského fondu Interreg IIIA. Koryto potoka je přehrazeno betonovými prahy a jeho dno vysypáno pískem. Do vody se schází po schůdcích a středem toku vede dřevěné zábradlí pro přidržování. Po proceduře si můžete odpočinout u ohniště s lavičkami. Lázně jsou rovněž jedním z několika zastavení na naučné stezce kolem Prachatic.
SVATÁ MARKÉTA
Nositelek tohoto jména, které za svůj příkladný život a záslužné činy byly papežem prohlášeny za svaté, se v minulosti objevuje více.
Podle záznamů se asi nejstarší nositelka tohoto jména, která byla prohlášena svatou, narodila v Antiochii kolem roku 255 v bohaté rodině. Rodiče dlouho netušili, že přijala tajně křesťanství. Když se o dceřině víře v Krista dozvěděl otec, vyhnal ji. Odešla do hor, kde pásla dobytek. Tam ji potkal římský správce a zamiloval se do ní. Jenomže půvabná Markéta prosby ani naléhání, aby se stala jeho ženou, nevyslyšela. Zaslíbila se Kristu. Tím si podepsala ortel smrti.
Podle jiné legendy další Markéta, narozená tentokrát v 5. století, proslula nevídanou krásou, kterou okouzlila i biskupa Nona. Ten známou římskou kurtizánu obrátil na křesťanství a zachránil tak její duši.
Třetí světicí tohoto jména byla Markéta Skotská. Narodila se kolem roku 1050 jako dcera anglického krále Eduarda Athelinga a uherské princezny Agáty. Po bitvě u Hastings musel král uprchnout před Vilémem Dobyvatelem do Skotska, na dvůr krále Malcolma III. Hezká, laskavá a moudrá princezna se mu zalíbila. Ze surového vládce se pod jejím vlivem stal ušlechtilý král. Svataá Markéta Skotská vedla příkladný život skromné a bohabojné křesťanky. Sama prý nejedla dřív, dokud nenasytila devět sirotků a dvacet čtyři chudých. Papež Inocenc IV. ji svatořečil v roce 1249.
Svatá Markéta Antiochijská byla mučednice žijící na počátku 3. století v Antiochii (území dnešní Sýrie). Pro nás je významná tím, že ve 13. století věnoval její ramenní kost Břevnovskému klášteru král Přemysl Otakar II. (podle jiných pramenu král Bela II.).
Legenda o sv. Markétě je podobná řadě jiných křesťanských legend. Dívka z vysoce postavené rodiny (otec "pohansky" kněz) se o křesťanství dozvěděla od své chůvy. Zakrátko se stala horlivou křesťankou, což ji zákonitě přivedlo ke konfliktu s otcem. Ten ji vyhnal a donutil pást ovce. Na pastvě ji potkal římský místodržitel Olybrius, který byl oslněn její krásou, že ji pozval do svého paláce. Podle jiné verze ji římskému místodržícímu přímo udal otec. Tak jako tak, v paláci se ji Olybrius pokusil odvést od křesťanské víry, nejprve domluvami, pak mučením. Trpící dívce se rány do druhého dne zacelovaly a Olybrius, nevěda si již rady, nechal dívku setnout. Tim její muka skončila, ale legenda žije dodnes.
Popis mučení se zachoval v neobyčejně podrobné a barvité formě. Můžete si jej přečíst na serveru FATYM v Legendě o sv. Markétě.
Markéta patří mezi světce s přívlastkem drakobijce, podobně jako sv. Jiří. V žaláři se jí totiž měl zjevit ďábel převlečený do dračí podoby. Drak jí nabídl pomoc, ale Markéta poznala s kým má tu čest a odmítla ho. Vzteklý drak - ďábel dívku spolkl, ale ještě rád ji za chvilku vyplivl, neboť její dlouhé vlasy mu působily v krku nesnesitelné škrábání. Poté ho dívka zapudila znamením kříže a drak se propadl - podle dnešního podání do pekla. Zde je legenda trochu postavena na nejistých základech. Zlé bytosti totiž udělal z draků až středověk. V době, kdy se příběh odehrál, byli draci považováni za dobrá božstva - takže je možné, ze Markéta opravdu propásla možnost zachránit se ze žaláře a vyhnout tak dalšímu mučení a jisté smrti. Je však spíše pravděpodobné, že Markéta byla již natolik oddána Kristovi a lásce k němu, že svůj osud chtěla dovést až do konce. Díky intermezzu líčícího boj statečné dívky s drakem se však Markéta stala patronkou žen ve chvíli jejich největší životni zkoušky, při porodu.
Tím se svatá Markéta zařadila mezi tak zvaných 14 svatých pomocníků. Tito svatí před smrtí prosili Boha, aby směli pomoci každému, kdo je o to požádá. Ke 14 svatým pomocníkům bývala často přiřazována i Panna Maria jako patnáctá pomocnice. Do skupiny čtrnácti svatých pomocníků patří: sv. Achac - pomocník v naší smrtelné úzkosti, sv. Jiljí - pomocník při manželské neplodnosti a rakovině, sv. Kryštof - průvodce po cestách, sv. Cyriak - pomocník při posedlosti, sv. Dionýz - pomocník při nesprávném myšlení, sv. Erasmus - pomocník v nahromaděných emocích, sv. Eustach - rádce v mezilidských vztazích, sv. Jiří - osvoboditel od draka zla, sv. Kateřina - léčitelka ztroskotaných životních plánů, sv. Pantaleon - pomocník vyprahlých a vyčerpaných, sv. Vít - dárce nové životní energie, sv. Barbora - patronka vězněných a umírajících, sv. Blažej - přímluvce sužovaných strachem a úzkostí, sv. Markéta - přímluvkyně za rodičky.
Markéta slaví svůj svátek 13. července.
KAPLE SVATÉHO FILIPA
Na cestě od někdejších Lázní svaté Markéty (Sankt Margaretenbad) směrem na Libín dojdete ke kapli zvané Patriarcha, zasvěcené svatému Filipu Neri. Kaple se nachází ve výšce 858 m n/m.
Stavba pochází z roku 1808. Stojí v lese na skále, z níž vyvěrá pramen jménem Patriarchův, který byl odtud veden potrubím právě až do zmíněných lázní (potrubími je voda vedena do města dosud).
SVATÝ FILIP (Filip Neri)
Narodil se 21. července roku 1515 ve Florencii (Itálie). Byl synem florentského notáře a dostalo se mu dobrého vzdělání. Rodiče si přáli, aby byl obchodníkem. On si však zvolil duchovní dráhu, v 18 letech opustil otcův krám a odešel do Říma, kde žil 17 let jako laik. Živil se vychovatelstvím, vedle toho psal poezii, studoval filozofii a teologii. V Římě se tehdy veřejná morálka dostala na ten nejnižší stupeň a Filip se začal tímto problémem vážně zabývat. Založil laické bratrstvo, které se scházelo k bohoslužbám a poskytovalo pomoc potřebným. Postupně tak vznikla velká nemocnice sv. Trojice. Filip se začal vedle toho věnovat i mystice a v roce 1551 se nechal vysvětit na kněze. Od té doby žil v kněžské komunitě při kostele San Girolamo. Hlavní náplň svého života však viděl v práci s mládeží. Při kostele nechal vystavět oratoř, kde se konala náboženská setkání a diskuse. Poprvé zde také zazněly hudební skladby na biblická či jiná náboženská témata, zpívané sólovými hlasy a sborem (odtud název oratoria). Mladé duchovní, kteří mu pomáhali, spojil Filip v roce 1575 v kongregaci oratoriánů, pro niž vybudoval kostel Santa Maria in Valicella. Filip se stal brzy známým po celém Římě a získal si postupně vliv na celé město. Ani on však neunikl kritice. Někteří lidé jej nepochopili a nechtěli či neuměli se smířit s jeho nekonvenčním chováním ani s jeho misionářskými metodami, přestože jeho cesta k sebezdokonalení byla určena všem, kněžím i laikům. Své vlastni ctnosti se snažil vtisknout i druhým - lásku k Bohu i lidem, pokoru a smysl pro správné jednání, šlechetnost, veselí. Díky poslednímu bodu z životního kréda se stal patronem humoristů. Zemřel 26. května 1595 v Římě.
Filip slaví svůj svátek 26. května.
TRASA KE CACHE
Cílem vaší cesty bude kaple Patriarcha, k níž vás dovede křížová cesta. Věřím, že své cesty nebudete litovat a potěší vás stejně jako nás, když jsme ji procházeli poprvé.
K cíli se můžete vydat z centra Prachatic po červené značce. Nebo svou cestu můžete zahájit na zastavení Vyhlídkové stezky kolem Prachatic, a to u čísla 7 "Lázně Sv. Markéty" (VIZ waypoint). Nebo sem můžete přijít trasou stezky již ze zastavení č. 6 "Pod Libínem," tedy od cache Pod Libínem.