Boží voda

Když v roce 1493 koupila boleslavská vrchnost dvory Jemníky a Vodice (tzv. Dolánský
statek), náležela již k jemnickému dvoru i cást lesa, v níž byl místním lidem patrne znám
pramen cisté vody, který tu vyveral.

Trvalo však ješte dlouho, než toto místo vešlo v širší
známost. V roce 1740 vypukla válka o dedictví rakouské mezi Marií Terezií a Pruskem a hned
následující rok zaplavili Prusové znacnou cást Cech. 10.zárí 1741 pritáhli až k Mladé Boleslavi
a z obavy pred násilnými odvody, drancováním a loupením opustila mesto znacná cást
obyvatel. Predstavitelé mesta, krajský sudí Baltazar Rier, dekan Adam de Scholz a mestský
sudí Jan Kohout vyšli vojsku v ústrety ke kaplicce sv. Trojice poblíž Nemeckého domu (nyní
Slovanka) a podarilo se jim vyprosit si, aby se armáda chovala ve meste slušne.

Brzy nato se
do mesta zacali vracet jeho obyvatelé, kterí šírili zvest o lesním pramenu nad Jemníky, který
jim pomohl prežít v lesním vyhnanství.

Studánka byla zprvu jmenována "Bílá" a bližší polohu
 urcoval název "Pod Karmelským lesem".

Opravdový vehlas však tento vodní zdroj získal až po roce 1745. Historické prameny uvádejí,
že 15. dubna 1745 došlo k zázracnému uzdravení špitálníka Ríhy, "který se k pramenu tri
hodiny z mesta vlekl a tam se umyv a napiv, šel prý zpátecní cestou tak lehce, že se ani
poznati nemohl." (Dejiny lázenského místa Boží Vody, Venceslav Fr. Rudolf, 1877).

Následujícího roku bylo zázracné vode pricítáno i cástecné pozdravení jemnického domkáre
Jirího Cihláre, postiženého dnou. Lidé prisuzovali lécivé úcinky pramenité vody Panne Marii a
pramen pojmenovali Mariánský.

Mestský správce Jan Šustr spolecne s myslivcem Jirím Rysem
 a repovským hajným Janem Švejdou nechali zrídlo vycistit a v roce 1747 byla nad pramenem
 postavena roubená kaplicka s obrazem P. Marie Sedmibolestné a opodál drevené stavení se
 dvema komorami ke koupání. Pro místo se patrne krátce poté vžilo jméno Boží Voda.

Lidé z mesta i širšího okolí zacali pramen vyhledávat a podle dobových svedectví pribývalo i
tech, kdož zlepšení svého zdravotního stavu pricítali koupelím ci pití této pramenité vody. Za
všechny jmenujme petadvacetiletou Johanu Bendovou, která trpela dnou a dva roky mohla
chodit pouze o berlích. Pravidelným užíváním lécivé vody se však zcela uzdravila a až do roku
1812 visely v kaplicce její berle jako projev díkuvzdání Panne Marii a Boží Vode.

Rímskokatolická církev i mesto mely prirozene zájem na tom, aby se z Boží Vody stalo známé
lázenské a poutní místo. V roce 1771 byla nad pramenem postavena nová zdená kaplicka a
opodál lázenský dum. Patrové stavení melo v prízemí byt hostinského, tri pokoje pro hosty,
kuchyni a šest koupacích komor. V prvním poschodí byl prostorný sál se dvema vedlejšími
pokojíky, kolem patra byla pavlac. Hostinským byl revírní lesník Pavel Petr, který musel mestu
odvádet 3 krejcary z každé lázne. I v dalších letech mesto pronajímalo objekt ruzným
nájemcum, jednou z podmínek prirozene bylo odebírat pivo z mestského pivovaru.
Boleslavské spolky zde porádaly své slavnostní schuze, konala se sem procesí (nejznámejší
pout o svátku sv. Anny - 26. cervence), strelecké závody, tanecní zábavy, od 40. let 19.
století národní manifestace, poute, tábory lidu (1869-1870) atd.
Boží Voda se také stala vyhledávaným cílem procházek obyvatel mesta, kterí meli možnost
se i cestou obcerstvit v hostinci i v nekterých statcích v Jemníkách, kde se napr. podávalo
mléko, podmáslí, syrecky apod. K známým nájemcum Boží Vody patril i vinárník od "Modrého
hroznu" Vavrinec Flakl a zejména Václav Telcer, za nehož došlo k rozšírení lázenského domu,
k založení ovocného sadu, kulecníku, kuželny a byla též upravena silnice od Jemník k Boží
Vode, kde však koncila a dále na Bojetice a Dobrovici vedla pouze pešina.

V roce 1836
koupilo Boží Vodu právovárecné meštansko boleslavské.

Zlomovým rokem pro lázne byl rok 1864. Tehdy 9. zárí vypukl v kulne požár, který zcela
 znicil lázenskou budovu.

Trvalo dlouhých 6 let, než byla 31. cervence 1870 postavena
budova nová, a to podle plánu význacného místního stavitele Jirího Fichtnera; stavbu vedl
mistr Josef Gras. O rok pozdeji za nájemce Aloise Nejtka byla z Mladé Boleslavi do Boží Vody
zavedena dokonce doprava omnibusy. Jeho predchudce a pozdeji znovu nástupce
Ferdinand Tejnil proslavil lázne výbornou kuchyní a vyhlášenou kávou.

Boží Voda má své místo i v regionálních dejinách kraje. V roce 1841 se tu konala jedna
z prvních ceských besed, proklamujících práva v monarchii národne, politicky, hospodársky i
jazykove utlacovaných Cechu. Tehdy vlály cestou do lázní cervenobílé a modrobílé prapory,
z Dubcu se strílelo na pocest pruvodu z moždíru, lázenské budovy byly ozdobeny verši Karla
Vinarického. Na programu byly politické projevy v národním duchu, koncert, zpev a recitace -
samozrejme každý si doprál bohatého pohoštení.

V léte 1861 byla pri pouti konána sbírka
na podporu dcery Karla Havlícka Borovského Zdenky. O vehlasu Boží Vody svedcí i
skutecnost, že místo navštívil Bedrich Smetana, Antonín Dvorák a koncertovala tu i slavná
kapela Františka Kmocha z Kolína.

Od 80. let 19. století náležela Boží Voda soukromým vlastníkum. Nedostatek financních
prostredku postupne omezoval spolecenský a zejména lázenský život v míste. Zahrady,
altány, parcíky a kdysi peclive udržované pešiny pustly a zarustaly, zanikl kolotoc i kuželník a
po case i hostinec. Ješte v polovine 70. let minulého veku se tu vyrábela slazená limonáda
duverne zvána "božívodka".
Neúspešnou snahu o obnovu podnikl i poslední vlastník, mladoboleslavská automobilka.

Všechny budovy byly postupne demolovány, a tak jedinou pripomínkou vehlasu a více jak
 dvousetleté tradice láznicek u Mladé Boleslavi je jednak
 pramen stále ciré vody, jednak kaplicka, která jakoby symbolizovala prírodní zvláštnost s všemocí svého Tvurce.

Ostatne, jak
lze doložit v historických pramenech, jeden z nápisu, který byl umísten na letitém dubu nad
pramenem, znel:

Odtud plyne pramen živý,

povest o nem hlásí divy.

Všemohoucí z nebes Buh

požehnání své nan vylil,

by lid obcerstvoval, sílil

a hojíval zlý neduh.

Proto od daru všech puvoda

sluje dávno již "Boží voda."