Minerální prameny - Těšíkovská kyselka
Minerální pramen vyvěrá na pravém břehu Trusovického potoka asi pět kilometrů od Štěrnberku v katastru místní části Těšíkov. Nachází se v údolí, které proudící voda vyhloubila do tvrdého masivu Nízkého Jeseníku. Právě zde, nad Těšíkovským mlýnem, vstupuje potok do hlubokého kaňonu s mnoha skalními výběžky, které tomuto místu spolu se smrkovými lesy dávají podobu severských úžlabin, jaké jsou k vidění například v Norsku
I samotná kyselka je zdejším přírodním bohatstvím, pro které si sem lidé i dnes chodí s kanystry a plastovými láhvemi. Jde o pozůstatek sopečné činnosti Nízkého Jeseníku, neboť pramen kyselky vyplachuje oblasti tektonického zlomu. A právě ten jej obohacuje o minerální látky
Místo s pramenem znali místní lidé už odpradávna. První zmínky o něm pocházejí již z roku 1669. V odborné literatuře se pramen objevil díky Dr. J. F. Radochlemu, který jej jako kyselku u Německých Petrovic popsal ve svém článku o pramenech v Nízkém Jeseníku v roce 1678.
Autor: Miroslav Kobza
Pramen zrekonstruovaný městem Šternberk v roce 2004.
Projekt byl spolufinancovaný z prostředků Evropské unie programu SAPARD za podpory Ministerstva pro místní rozvoj.
Pramen je znám již od 70. let 17. století. Od roku 1935 je pramen podchycen vrtem, ze kterého byla zásobována soukromá plnírna MUDr. Albína Nassvetra z Dolan. Po 2. světové válce byl vrt znárodněna a v 90. letech vrácen restituentům, kteří jej následně převedli do majetku Města Šternberka.
Složení
Pramen Těšíkovské kyselky je zdrojem silny mineralizované uhličité minerální vody hydrogenuhličitano vápenatého typu se zvýšeným obsahem kyseliny křemičité, hořčíku a železe, které způsobuje rezavé zbarvení. Intenzivní příron oxidu uhličitého se projevuje jednak vysokou hodnotou rozpuštěného CO2 ( cca 2600mg/l), jednak doprovodnou plynnou fází. Bakteriologicky je voda zcela nezávadná. Teplota vody činí 9 – 10 stupňů celsia.
Vydatnost pramenního přelivu kolísá v závislosti na klimatických podmínkách kolem hodnoty 30 l/min. Hloubka vrtu je 63 m.
Vznik minerálních pramenů.
Minerální vody na našem území mohly vzniknout několika způsoby. Např. jedna nevelká skupina minerálních vod vzniká díky schopnosti vody rozpouštět některé látky, a tedy i součásti hornin v podzemních hlubinách. To se děje většinou při velmi pomalém proudění vody. Toto proudění trvá i tisíce let než díky tomu vzniknou minerální vody. V jiných případech ke vzniku minerálních vod dochází nehluboko pod povrchem (do deseti metrů, někdy méně). Pak se tyto pochody urychlí na několik dní či týdnů (jako např. u Šaratice na Brněnsku). V těchto případech se obvykle rozpouštějí síranové složky a vznikají tak za přítomnosti vápenatých, hořečnatých i sodných součástí poměrně neběžné typy minerálních vod. Další minerální vody vznikaly jako přeměněné mořské vody, které se uchovaly v písečných sedimentech, když byly po miliony let uloženy pod povrchem země, překryty nepropustnými vrstvami jílovitých hornin (např. na Hodonínsku). Tyto vody jsou typické tím, že obsahují vysoký počet chloridů a jodidů.
Asi nejznámějším typem našich minerálních vod jsou však kyselky. Ty vznikají pouze v polohách, kde poruchy v zemské kůře dosahují až do zemského pláště v hloubkách přes 25 km (ale méně než 30 km), kde mohou narazit na výskyt oxidu uhličitého (= kysličník uhličitý). Nejčastěji pak vystupuje oxid uhličitý na místech, kde se kříží poruchy zemské kůry a kde vzniká pro něj dobrá cesta, jakýsi "komínek", po němž plyn snáze stoupá k povrchu. Když pronikne až do míst, kde se vyskytuje voda, začne se v ní rozpouštět. Voda s rozpuštěným oxidem uhličitým (tj. kyselina uhličitá) rozpouští okolní horniny víc než samotná prostá voda a to zvláště pokud se jedná o horniny typu uhličitanů (tj. např. vápenec či dolomit). Někdy vzniká kyselka i z vod kdysi mořských a má pak zvýšené obsahy chloridů a jodidů (jako např. v Luhačovicích). Některé z kyselek nepronikly na povrch a byly nalezeny při vrtní činnosti jako např. v roce 1905 při hledání pitné vody v Poděbradech. Stejným způsobem (tedy vrtní činností) byly často objeveny i termální vody, jejichž vznik je vázán na stejné podmínky jako kyselky. Vystupují po hlubokých zlomech jako např. v lázních v Teplicích. A když se spojí obojí - tj. výstup vody z velké hloubky a současně odtud stoupá i oxid uhličitý - vznikne termální kyselka. Nejznámější takový příklad najdeme v Karlových Varech. Mimochodem na hlubinné zlomy a jejich křížení jsou vázány i výstupy sopečných materiálů a vznik sopek. Další u nás běžný typ minerální vody se označuje za sulfanový (dříve zvaný sirovodíkový). Tato voda má nejsložitější vznikání. Proti všem jiným typům minerálních vod vyžadují sulfanové vody zcela zvláštní podmínky. Především vhodné utváření vrstev, poruch a podmínek pro proudění vod. Přítomnost rozpuštěných síranů ve vodě uložené hluboko pod povrchem, dále přítomnost organické látky. Tyto organické látky se rozpouštějí v dešťové vodě, která zasakuje i do značných hloubek. Tato voda také obsahuje aerobní bakterie (bohaté na kyslík). V hloubce pak tyto bakterie oxidují organickou látku a rozmnožují se díky tomu, že mohou získat uhlík z organické hmoty. Když se zásoba kyslíku spotřebuje, aerobní bakterie odumírají. V této fázi pak vzniká H2S. Vody z hloubky s obsahem síranů se dostanou do styku s vodou, která přitekla od povrchu a obsahuje odumřelé aerobní bakterie. Desulfurikační bakterie (tj. bakterie které odnímají kyslík ze síranů) se za nepřítomnosti kyslíku v jejich okolí živí odumřelými aerobními bakteriemi jako zdroji uhlíku a kyslík si berou ze síranů. Tak začnou vznikat molekuly H2S. A díky tomu vznikne sulfanová voda.
Zdroj :
* KVĚT, Radan. Minerální vody České republiky : vznik, historie, současnost. 1. vyd. Praha : Akcent, 2011. ISBN 978-80-7268-862-3.
* PEKÁREK, Jaroslav; ŽDICHYNEC, Bohumil. Minerální pramen zdraví : Celoroční pitná kúra Karlovarskými minerálními vodami. 1. vyd. Praha : Aesculapus K-9, 1998. ISBN 80-901132-2-2.
* JANOŠKA, Martin. Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha : Academia, 2011. ISBN 978-80-200-1615-7.
* ŠOLC, Pavel. Karlovarská lázeňská léčba, její vývoj a logika. 1. vyd. Sokolov : Fornica Graphics s.r.o., 2011. ISBN 978-80-87194-34-8.
* BARTOŠ, Jaromír. Krajem živých vod. 1. vyd. Velká Hleďsebe : MAS 21, o.p.s., 2011. ISBN 978-80-254-9900-9.
* VYLITA, Břetislav. Karlovarské prameny včera a dnes. Západočeské nakladatelství, 1984.
* KARPAŠ, Roman a kol. Jizerské hory : o mapách, kamení a vodě. 1. vyd. Liberec : Nakladatelství RK, 2009. ISBN 978-80-87100-08-0.
* Lázně, zřídla a minerální prameny ČSSR [kartografický dokument]. 1. vyd. měřítko 1:1000000. Praha : Kartografie Praha, 1977.
Dělení pramenů
Podle způsobu vývěru
sestupný – pramen je nejnižším bodem vodního sloupce:
vrstevní – voda stéká pod povrchem po nepropustné vrstvě a v jednom místě proniká na povrch
suťový – voda protéká pod sutí a na dolním konci suťoviště volně vytéká na povrch vrstevně-suťový – voda nejprve stéká pod povrchem a proniká do suťové vrstvy, z níž vytéká na povrch
přelivný – voda se hromadí v podzemní zásobě, přes jejíž okraj přetéká na povrch
výstupný – nejnižší bod vodního sloupce je pod úrovní pramene, vývěr je důsledkem tlaku přitékající vody:
vrstevní – voda stéká pod povrchem a nepropustná vrstva se stáčí směrem vzhůru
zlomový – voda vytéká prasklinami v nepropustné vrstvě
Podle teploty
prameny studené (s průměrnou teplotou nepřesahující 20 °C)
prameny teplé (s průměrnou teplotou vyšší než 20 °C)
vlažné (hypotermální, do 37 °C)
teplé či teplice (termální, do 50 °C)
vřidla (termy, přes 50 °C)
Zdroj : https://cs.wikipedia.org/wiki/Pramen
OTÁZKY PRO ZALOGOVÁNÍ : ODPOVĚDI PROSÍM PŘES PROFIL
1. ochutnejte kyselku a popište nám její chuť
2. změř vydatnost pramenního přelivu ( 2l/?s )
3. jaká je hloubka vrtu
4. jakou barvou je okolí pramene zbarveno, o jakou usazeninu se jedná a popište vlastními slovy, proc se tak děje.
5. za fotku budeme velice rádi ( earth bez fotky, je jako pramen bez vody :-) ) - nepovinné /cvakni si selfie
Další zdroje ::
www.ptejteseknihovny.cz
www.sternberk.eu
www.rozhlas.cz
cs.wikipedia.org
Může se hodit - pěšky, na kole, autem ...
OKRUH Z OLOMOUCE DO ŠTERNBERKA A ZPĚT ( přes Těšíkovskou kyselku )
Obec / nadm. výška / číslo trasy / úsek (km) / popis trasy
Olomouc 210 / 6029 / 0,0 /místní komunikace / zpevněná štěrková cesta
Hlušovice 215 / 6029 / 7,4 / zpevněná asfaltová cesta
Bělkovice 260 / 6029 / 13,0 / asfaltová silnice
Těš. kyselka / 545 / 6029 /24,5
Těšíkov 550 / neznačeno / 26,7
Stachov 480 / neznačeno / 29,0
Lipina 470 / neznačeno / 29,7
Šternberk 268 / neznačeno/ 36,0
Lužice 340 / neznačeno / 39,5
Mor. Huzová 225 / neznačeno/ 43,1
Štarnov 225 / neznačeno/ 46,0
Bohuňovice 230 / 49,4 / polní cesta
Hlušovice 215 / 6029 / 54,2 / zpevněná štěrková cesta
Olomouc 210 / 6029 / 60,0 / místní komunikace
Hospody na trase nebo v těsné blízkosti, které mají zahrádku či alespoň lavičku před hospodou:
Bělkovice V Podskalí, otevřeno od 10 - 22 hodin
Šternberk Na koupališti, otevřeno od 10 - 22 hodin
Hlušovice U Herentinů, otevřeno od 10 - 22 hodin
Zdroj: http://cestovani.idnes.cz
Těšíkovská kyselka je rovněž vyznačena jako významný cíl regionální cyklotrasy R8 vedoucí z prostějovského přes olomoucký až do bruntálského okresu