Úvodní souřadnice vás zavedou k jedné části žulového lomu v Liberci-Rochlici, jehož hlavní těžební lokalita se nachází přibližně 200m severním směrem. Lom je již v současnosti pro těžbu uzavřen a připravuje se likvidace. Podle plánu zde zůstane pouze pracoviště na zpracování kamene. Těženou surovinou tohoto kamenolomu byla „liberecká žula“. Jedná se o porfyrický biotitický granit s hrubě až střednězrnitou základní hmotou. To, co horninu tvoří tak přitažlivou, jsou růžové (někdy až do červena zbarvené) výrostlice ortoklasu (draselný živec), která dávají hornině její charakteristickou růžovošedou barvu. Vedle ortoklasu jsou z hlavních minerálů přítomny bělavý plagioklas (sodnovápenatý živec), kouřově šedý křemen a černý biotit (tmavá slída).
Těžba zde je známá už z doby před první světovou válkou. V období před druhou světovou válkou byl v lomu vyráběn veškerý běžný sortiment hrubé kamenické výroby. Lom (lomy) byl tehdy vybaven dvěma otočnými jeřáby dřevěné a kovové konstrukce (typu derrick), malým drtičem, válcovým mlýnem pro výrobu jemných frakcí a kompresorem pro výrobu stlačeného vzduchu, nezbytným pro pohon vrtacích kladiv. V roce 1938 bylo v provozu zaměstnáno 12 dělníků, v poválečném roce 1946 údajně 20 (v obou lomech).
V roce 1953 se Rochlice spolu s lomem Ruprechtice stávají dodavatelem suroviny na stavbu Stalinova pomníku v Praze na Letné. Z liberecké žuly bylo postaveno nejenom samotné sousoší, ale i jeho podstavec (obklad) a okolní architektonické prvky. Na stavbu tehdy mimořádného významu dohlíželo mnoho státních i stranických delegací, včetne prezidenta Antonína Zápotockého, který lom v Rochlici několikrát navštívil. Ponechme stranou absurditu i osobní tragédie celé akce (autor pomníku sochar Otakar Švec spáchal před jeho odhalením sebevraždu, rok po sebevraždě své ženy). Význam pro tehdejší podnik Severočeský průmysl kamene spočíval v tom, že realizace obřího pomníku (15 m vysoký podstavec, samotné sousoší 15,5 m vysoké) si vyžádala významné navýšení těžby a tím i zlepšení technického a sociálního zázemí lomu. Během let 1953–55 bylo Rochlici a Ruprechticích vylomeno asi 7 000 m3 suroviny. Kvádry velikosti 8–14 m3 byly nahrubo upravovány již v lomu a přepravovány speciálními trajlery na místo stavby. Manipulaci vytěženého materiálu mj. zajištoval asi 40 m vysoký sloupový jeřáb (derrick), který dodnes tvoří dominantu celého provozu. Tehdy však stál ve východní cásti lomu (za budovou dnešní dopravy). Vyroben byl již roku 1943 a dovezen v rámci válečných reparací z přístavu v Hamburku kolem let 1947–48. Později byl přemísten na nynější stanoviště. Dnes je již mimo provoz (i když prakticky plně funkční) a připravuje se jeho demontáž.
Rozvoj nastartovaný na počátku padesátých let víceméně pokračoval i v letech šedesátých a částecně i sedmdesátých. Avšak další vývoj provozu (myšleno z hlediska dobývání) byl postupně stále více narušován expanzí Liberce. Lom, který se před válkou a ješte v padesátých letech nacházel prakticky na okraji mesta, byl postupem let výstavbou pohlcen a dnes je situován relativně v jeho hustě obydlené části. Lze říci, že aktivní těžba ložiska Rochlice ustala s dokončením druhé etapy výstavby sídliště Králův Háj. Za poslední rok aktivní těžby lze dle bilance zásob výhradních ložisek CR označit rok 1977. Před ukončením aktivní těžby zajišťovalo dobývání asi 20 dělníků. Posledním těžebním rokem vůbec byl rok 1990, tehdy bylo vytěženo maximálně 100 m3 liberecké žuly.
V Rochlici je kromě zpracovatelského závodu, který zušlechťuje surovinu z jizerských lomů společnosti, také sídlo ředitelství a. s. Ligranit. Ta navazuje na tradici kamenictví v našem kraji a nabízí veškerý sortiment hrubé a ušlechtilé kamenické výroby nejen z místních, ale i tuzemských a zahranicních materiálů.
Zdroj : Jakub Šrek, časopis Krkonoše; prosinec 2008
