ZA NAŠIMI HUMNY
„Ves Brniště, položená líbezně na úpatí Brnišťského vrchu, je pro svou nádhernou a zdravou polohu s oblibou navštěvována letními hosty. Obyvatelstvo je bodré, počestné a vstřícné vůči všem, kdo zde hledají klid a zotavení. Lákají je sem levné letní byty, dobrá kuchyně, zdravá pitná voda, možnost koupání v místních lázních, lesní procházky a rozkošné výlety polodenní i celodenní.“ Karel Vollmann, Dějiny obce Brniště (1350‒1930)
LOVECKÁ JESKYNĚ
V letních měsících se nechme pozvat do ráje borůvek a příjemného polostínu, který nalezneme severně od naší vesnice v lesích brnišťských, lindavských a valtinovských.
Výchozím bodem pro výlet je rozcestí za vesnicí směr osada Růžové. Stejně jako v prvním díle našeho putování, je možné si nahrát do svých mobilů aplikaci Mapy.cz a pomocí QR kódu i naši trasu, která bude vaším průvodcem v terénu.
Nyní již nic nebrání tomu vyrazit za dobrodružstvím. Za zády necháme vesnici Brniště a po polní cestě se vydáváme do státních lesů. Tento les nás přivítá vzrostlými modříny, smrky a borovicemi, pod kterými roste jemná lesní tráva vybízející k pikniku, to bychom ale daleko nedošli, proto pokračujeme až ke křižovatce, kde se skladuje vytěžené dřevo. Křižovatku procházíme směrem k desáté hodině, kde se cesta stáčí mírně doleva, a zde již všichni pochopí, proč je potřeba průvodce v podobě mobilní aplikace. Trasa vede starou cestou často již zarostlou, za odměnu zde můžeme spatřit nejrůznější ptactvo, jako například sýkorku parukářku.
Na této cestě můžeme zahlédnout kamenné hraniční mezníky. Tyto mezníky byly vybudovány v době tereziánského katastru v roce 1756, jak uvádí letopočet na kamenech. Naše mezníky jsou řadové, rozdělují katastrální území lindavské a valtinovské, zároveň byly i hranicí panství, proto je na kamenu uvedena zkratka panství, pořadové číslo mezníku a někdy i letopočet. V porovnání s trojmezníky jsou tyto hraničníky v lepším technickém stavu. I přesto jsou často hraničníky vyvrácené, nebo dokonce polámané následkem přírodních katastrof – polomů. Mnohem větší nebezpečí než přírodní živly ale představují stroje lesní mechanizace, které především během těžby dřeva tyto hraničníky likvidují (jednou z velkých destrukčních vln byla v dějinách také kolektivizace). Stále větším problémem se stává také vandalství lidí navštěvujících les. Začínají se množit případy, kdy lidé hraničníky nenávratně poškodí, a výjimkou už nejsou ani případy krádeží hraničníků. V současné době máme zákony, které ničení mezníků postihují pokutou, což mnohdy nestačí. Možná by stálo za zvážení vrátit se k zákonům starším. Zákon č. 318/1919 Sb. ze dne 27. května 1919 o zajištění půdy drobným pachtýřům stanovuje: „Každé úmyslné odstranění nebo posunutí hraničních značek (mezníků) ‒ není-li tím založena skutková podstata těžšího trestního činu ‒ trestá soud jako přestupek vězením od jednoho týdne do tří měsíců.“ Zničení patníku státní hranice hrozilo vězením dokonce na jeden rok. Zpět ale ke zmiňovaným mezníkům. Na naší trase můžete spatřit dva hraniční kameny, kde přesně nechám již na vašem bystrém oku a stopařském umu.
Jednou z velkých zajímavostí trasy je starý dub, který se k nebi netyčil dlouho, vlivem přírodních živlů byl vyvrácen. Jeho kořenový systém byl však tak odolný, že z jeho dvou větví vyrosly dva statné stromy (na mapě bod 1). Zde je také možno nalézt naši kešku.
Naše cesta dále vede po lesní zpevněné cestě, ne však dlouho. Po chvíli odbočujeme vlevo do mladého sosnového lesa, kde se musíme místy i přikrčit, abychom našli loveckou jeskyni (bod 2). Toto místo je místem klidu, jak hlásá i nápis vytesaný ve skále ještě starým švabachem (bastardní gotické lomené písmo): „Les je místem klidu, procházej tiše, hluční lidé nejsou zváni.“ Jeskyně, neboli lovecký domek, má jednu vytesanou místnost se spíží a známky po vchodové stříšce. Jak tento lovecký příbytek vypadal v době své slávy, můžeme jen odhadovat. Nyní jeskyni obývají náhodní pocestní, kteří přenocují, a někdy i sova ke svému dennímu úkrytu. Místo je ideální ke svačině a prozkoumání místního skalnatého okolí.
Po krátkém odpočinku seběhneme do údolí a napojíme se na starou lesní cestu, kde se na první odbočce vydáme doleva. Tato cesta nás již zavede až k zelené turistické značce. Po zelené míjíme malý pramínek, chvíli traverzujeme po pravé straně údolí Růžového potoka, procházíme přes rozcestí Nad Strží až k Zaječímu rybníku, kde zelenou opouštíme. Zde se nacházíme v oblasti několika rybníků (Hrubý rybník, Zaječí r., Nad Hrubým r., Labutí r., Smolný r.). Pro milovníky ptactva je zde pozorovatelský ráj (bod 3). Rákosový porost si zde oblíbil tažný dravec moták pochop, svá vakovitá hnízda si zde staví moudivláček lužní, ve větším počtu jsou zde k vidění volavky popelavé a minule již zmiňovaný jeřáb popelavý, který nás z dálky bude vítat svým zpěvem. Od rybníků se vracíme po polní cestě směrem ke státnímu lesu. Na polním rozcestí si zvolíme stranu opět vlevo, projdeme cípem lesa a přes louku vyrazíme vstříc mokřadům a tůním (bod 4). Nepojmenovaný přítok Růžového potoka doznal v posledním roce velkých změn. Zemědělské družstvo na několika místech přehradilo tok a vytvořilo tím meandry, které by měly sloužit k podpoření mokřadu. Podél toku pak vyhloubili kolem deseti tůní. Počin je to chvályhodný, leč náročný, o čemž svědčí i nutná oprava projektu, kdy se napoprvé nezadařilo pomocí toku vytvořit mokřad. Nyní se zdá, že již místo začíná pomalu ožívat a pstruzi se opět vrací do svých vod, a dokonce sem zavítala i kuňka obecná. Opouštíme tůně a pomalu směřujeme k místu, odkud jsme celé putování začali.
Tento půldenní výlet skutečně stojí za to, nejen pro množství borůvek, na které v tomto ročním období narazíme na každém kroku, ale i pro svůj půvab hlubokých lesů, a v neposlední řadě pro svou již zmiňovanou vodní říši. Ne nadarmo má erb naší vesnice zelený štít, kdy prostřednictvím barvy ukazuje k pojmům bláto, luh, zelená mokřina.
Délka trasy: 9,5 km (převýšení 440 m), výlet 2,5 ‒ 3 hodiny
Pro: rodiny s dětmi od 10 let (vhodné dlouhé kalhoty)
Terén: lesní zpevněné cesty, lesy, louky
Luko a Toman
fotohint
