Teď si povíme o zdejším židovským hřbitově :
Jak uz bylo řečeno v úvodu, hřbitov byl založen - zřejmě i pro věřící z okolí - v 1. polovině 17. století. Mezi poli a lukami 1,5km jižně od katolického kostela. V roce 1673 povolila městská rada jeho ohrazení. Před polovinou 19. století byl hřbitov podle plánů Martina Víty rozšířen k západu, takže se jeho rozloha zvětšila na 874 m2, byl obehnán důkladnější vysokou zdí a u nově zřízeného vchodu opatřen prostou průchodní márnicí.
Neobvyklým řešením a jednoduchou konstrukcí se tato márnice značně lišila od podobných zařízení na jiných židovských hřbitovech. Dvě její stěny tvořil severozápadní roh hřbitovní zdi se vstupními dveřmi, dalšími dvěma stranami (už beze stěn a dveří) zůstala otevřená směrem do hřbitova. Jihovýchodní roh stavby přitom tvořil masivní zděný pilíř a celý tento přístřešek kryla stanová šindelová střecha. Takto otevřená márnice ovšem nevyhovovala základnímu účelu, pro které se židovské márnice především stavěly: mezi dnem úmrtí a pohřbu zde u nebožtíka bdí členové čestného spolku - pohřebního bratrstva, modlí se a provádějí rituální očistu mrtvého těla omytím. Proto existovala ještě další, uzavřená márnice s omývacím stolem, umístěná v židovské čtvrti u domku čp. III (406). Hřbitovní přístřešek si svou původní neobvyklou podobu zachoval více než půldruhého století, až roku 1987 byl jeho neudržovaný krov stržen.
Nejstarší náhrobní kameny ze 17. století se pravděpodobně nedochovaly. Pracovníci Židovského muzea odhadli věk nejstarších existujících žulových náhrobků na 18. století, nejstarší kámen s čitelným nápisem je datován až rokem 1820. Hřbitov značné krajinotvorné hodnoty je však cennou, chráněnou historickou památkou s několika desítkami náhrobků barokního a klasicistního typu.
Není známo, kdy se v Kardašově Řečici usadila první židovská rodina, je však možné, že sem už v předhusitských dobách zasahovaly aktivity jindřichohradeckých židovských obchodníků. V Jindřichově Hradci je totiž doloženo nejstarší židovské osídlení k roku 1337, dalších místech v širším okolí jsou židovští obyvatelé zaznamenáni až mnohem později: roku 1570 v Soběslavi, roku 1583 v Deštné, před rokem 1650 v Myslkovicích, na konci 17. Století v Přehořově a Tučapech, na počátku 18. století v Nové Včelnici, ke konci 18. století v Mezimostí, Lomnici nad Lužnicí, Stráži nad Nežárkou a Třeboni.- V některých městech a vesnicích můžete židovské hřitovy navštívit i jako kačeři, jelikož jsou u nich kešky uložené. (tímto i zvu na naší keš u hřbitova v Myslkovicích )
První příjmení jsou mezi řečickými židy doložena v 70. letech 18. století, od roku 1788 pak musela mít stálé příjmení (a to v německé podobě) každá rodina. Na přelomu 18. a 19. století se tak ve městě objevují např. jména Bendy, Feigl, Fischer, Fischl, Gottlieb, Grunwald, Herrnann, Hönig, Kollmann, Kopperl, Kramer, Ohrenstein, Rabl, Stein, Stem, Trost a Wozasek. Mnohá z těchto příjmení se tu potom udržela až do 20. století.
V dnešní době už je hřbitov veřejnosti uzavřen. Proto pokud budete chtít videt náhrobky, vemte s sebou nejmladší členy, posaďte si je na záda a pořiďte pár fotek. 
Prosím nesdělujte ostatním kačerům překvapení u nálezu 
Hřbitov je chráněn jako kulturní památka České republiky!!!
Proto kešku uvnitř určitě nenajdete.
A teď konec vyprávění a vzhůru do terénu. Hodně štěstí při lovu a pozor na kousanec 
Za poskytnuté informace děkujeme městu Kardašova Řečice.