Dub v polích mezi Točnou a Cholupicemi
Krásný solitérní strom roste cca 75 m od polní cesty, která propojuje samotu u Točné s Dolními Břežany.
Strom má rovný kmen s obvodem 240 cm. Ten nese esteticky pěknou široce rozložitou a přitom košatou korunu, která je širší než vyšší. Strom dosahuje výšky 14,5 m a šířka koruny je 18 m.
Z vyprávění původního majitele pozemku pana Marvala se dozvídáme, že zdejší lán se původně skládal z mnoha políček a luk. Rostla zde skupina tří mladých dubů. V roce 1947 sem přišel za prací z Rumunska Pitrikej Kalistrát, který byl národností Lipovan. Chtěl pokácet všechny tři duby, ale nakonec na přímluvu majitele pozemku ten nejhezčí nechal růst, a ten se tak mohl stát krajinnou dominantou. Dub úspěšně přežil i kolektivizaci pozemků, a tak ho dnes můžeme právem obdivovat.
Strom také spadá do přírodního parku Modřanská rokle-Cholupice. Byl vyhlášen v roce 1991 na ploše 1707,5 ha z důvodu ochrany krajinného rázu. Jádro přírodního parku rozkládajícího se při jižní hranici Prahy představuje typickou kulturní středočeskou krajinu s poli, drobnějšími lesíky, rybníčky a dosud poměrně zachovalými vesnicemi. Okrajové části jsou pak tvořeny zalesněnými strmými svahy a roklemi (Modřanská rokle, Břežanské údolí, Komořanská rokle). Ve své jihozápadní části zahrnuje přírodní park zalesněné návrší Šance s výraznými pozůstatky keltského oppida. V oblasti se nalézá velké množství pramenů a studánek. Zatímco na severu a severozápadě přiléhá přírodní park k souvislé zástavbě sídlišť, na jihu a východě přechází v dosud více méně volnou krajinu (na jihu navazuje na přírodní park Střed Čech). Výrazným negativním zásahem byla výstavba Pražského okruhu, který charakter venkovské krajiny jednoznačně narušil.
Zdravotní stav dubu je velmi dobrý. Jeho kořenový systém může být porušen sezónní orbou. Pod korunou stromu by měl být ponechán trvalý travní porost. Jeho stáří je odhadováno na 90 let.
Atentát na Aloise Rašína
V roce 1923 se udál první politický atentát v dějinách Československa. Obětí byl první československý ministr financí a muž 28. října Alois Rašín. Politik, k jehož největším zásluhám patřilo vytvoření československé měny.
Počátkem dvacátých let 20. století na tom mladá československá republika nebyla ekonomicky nejlépe. Opatření v oblasti finanční politiky, tvrdohlavě prosazovaná ministrem dr. Aloisem Rašínem, přinášela řadu problémů. Snižovaly se platy, rostla nezaměstnanost a Rašín se stával jakýmsi hromosvodem všeobecné nespokojenosti.
Osudného 5. ledna 1923 Rašín oproti svému zvyku zaspal, takže ho v půl osmé ráno přišla vzbudit pokojská. Za půl hodiny přijel šofér s automobilem, kterým ministr jezdil do práce. Ze svého bytu v Žitné ulici č. 10 však vyšel až ve tři čtvrtě na devět. Pravděpodobně se ještě stavil v kanceláři, poté sešel po schodech a prošel širokým tmavým průjezdem na ulici. Náhle se objevil neznámý mladý muž a zhruba na vzdálenost pěti metrů vystřelil. Přiblížil se k Rašínovi a ze dvou metrů vypálil další ránu. Vzápětí začal utíkat.
Vrah se však daleko nedostal. Mladík doběhl do Příčné ulice a ukryl se ve sklepě domu č. 4. Když však viděl, že před domem stojí plno policistů i náhodných kolemjdoucích, došlo mu, že neunikne. Zvedl proto ruce a vyšel ze sklepa ven a vzdal se. Policisté pak na místě zajistili útočníkovu pistoli a odvezli ho na komisařství v Salmovské ulici.
Těžce zraněný ministr klesl po výstřelech do náruče svého syna Ladislava a byl odnesen zpět do bytu. Druhý výstřel lehce zranil řidiče, který ministrovi přidržoval dvířka od auta. Po prvotním ošetření doma pak převezli Rašína v bezvědomí do sanatoria v Podolí. Lékaři zde zjistili, že Rašínův stav je kritický. Zdravotní stav se postupně stále zhoršoval. V únoru se objevila infekce mozkomíšního moku, k tomu u nemocného propukly záněty plic a bakteriální sepse. Lékaři mohli jen bezmocně přihlížet, protože v té době ještě neexistovala antibiotika a natolik vážně zraněnému člověku nedokázali pomoci. Ráno 18. února ještě popřál Rašín všem dobré ráno a ve tři čtvrtě na jednu zemřel.
Po zatčení atentátníka se policisté ihned pustili do vyšetřování. Brzy zjistili, že jde o Josefa Šoupala, narozeného 11. března 1903 v Německém Brodě. Šoupal se cítil být mužem činu. Dne 14. října 1922 si v Plzni koupil za 293 korun německou pistoli Walther ráže 6,35 mm s 25 náboji.
Proces s vrahem Šoupalem začal 4. července 1923 v Praze. Za vraždu se sice ukládal trest smrti, ale atentátníkovi nebylo v době činu ještě dvacet let, takže jej podle zákona dostat nemohl. Při své výpovědi poněkud nelogicky prohlásil, že se necítí vinen, protože nechtěl ministra zabít, ale jen zastrašit. Soud však tyto nesmyslné řeči nebral na vědomí a poslal atentátníka za zločin úkladné vraždy na 18 let za mříže.
O kešce
Jedná se o sedmou z dvanácti tematických schránek. Nezapomeňte si opsat kód pod víčkem kešky! Poslouží k nalezení bonusové třinácté kešky série. Ve všech keších série se pravidelně objevují speciální tematické CWG.