Vítejte na jednoduché Kešce která je věnována Rybníkářství Historie a cechu rybářského
Historie praví o Osídlení Třeboňské pánve v 11. a 12. století je spojeno především s působením mocných Vítkovců. Toto území popisuje historik takto: Prales málo obydlený, lesní poušť ohromná, plná vod, bažin, jezer, jimiž protékaly potoky a řeky, poušť ve které vedle medvědů, vlků a rysů i jiné havěti se usídlili jen rybáři, bobrovníci, brtníci a knížecí hajní. Potomci Vítka III. si někdy před rokem 1250 vybudovali hrad na horním toku Vltavy jemuž dali jméno Růžová hora – Rosenberg – Rožmberk. Od té doby se nazývali pány z Růže.0
Rybník, někdy označovaný jako vodohospodářská stavba, je vodní dílo typu umělé vodní nádrže určené především k chovu ryb, vodní drůbeže a obecně plní i funkci přirozeného zadržování (retence) vody v krajině.[1] Součástí rybníku je nádrž, přírodní dno, hráz a technická vybavenost nutná k regulaci vodní hladiny, s možností vypouštění a slovení rybníku, loviště a kádiště.[2] Kromě většinou průtočné vodní nádrže se zatopenými pozemky na úroveň hladiny vody při navrženém průtoku, má přítokovou a odtokovou část, popřípadě obtokovou stoku (tzv. obtokový rybník). V krajině je rybník vnímán jako krajinný prvek, jednotlivý nebo tvoří skupiny samostatných nebo vzájemně vodními toky propojených rybníků do tzv. rybniční soustavy, využívající přírodní poměry a terén, například ve vhodných hydrogeologických lokalitách. Rybník může mít také význam prvku zahradní architektury používaného v sadovnické tvorbě, rybníky i soustavy rybníků využívá též k napodobení říčního toku. Z hlediska katastrálního zákona je vodní plocha rybníku druhem pozemku zapisovaném do katastru nemovitostí.[3] Rybník je součástí pozemku ve smyslu ustanovení občanského zákoníku.[4] Vlastník pozemku, na kterém je vybudován, nemůže být vyloučen z podílu na vlastnictví rybníku jinak, než ze zákona. Jinak jsou také posuzovány vlastnické vztahy k rybníku a pozemku, na kterém byl vybudován.
Rožmberkové byli mezi prvními panskými rody, kteří zavedli organizaci zbožní výroby. Hlavními zdroji bylo pro ně hornictví – těžba drahých kovů a rybníkářství. Nejvýznamnějšími osobnosti rybníkářství jsou –
Štěpánek Netolický, Mikuláš Rutard a Jakub Krčín.
Rybníkářské řemeslo v polovině 14. století náleželo mezi výnosné a tudíž vážené druhy lidské práce kolonizační, neboť odvodňovalo celé oblasti dosud neproduktivní půdy, rozmnožovalo řádné louky, vysušovalo mokřady na úrodná pole, připravujíce tak místa pro nová sídla vesnic a měst Českých Budějovic,
Rozhodující význam pro zdokonalení a rozvoj rybníkářství na Třeboňsku měl Josef Šusta (1853-1914) jeho kniha “Výživa kapra a jeho družiny rybničné” se stala světovou učebnicí rybnikářství . Šusta svými výzkumy a jejich ověřením v praxi postavil rybníkářství na vědecký základ a je právem označován za nestora moderního rybníkářství.Se vznikem Československé republiky dne 28. října 1918 a první pozemkovou reformou v roce 1919 přešla většina rybníků, z majetku rodů Schwarzenberků a Habsburků na Československý stát. Rybářství Třeboň a.s. bylo od tohoto data v různých organizačních formách státním podnikem. tímto v krátkosti na téma historie Rybníky
Děkuji všem doufám že se vám bude zde líbit a rádi se po čase třeba vrátíte Píďa Růžička