Ostraha statni hranice 1945-1951
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Téma ochrany státní hranice je ve zdejším regionu velice živé, protože se s jejími důsledky obyvatelé pohraničního okresu do roku 1989 často setkávali. V jejich povědomí je ovšem většinou ochrana státní hranice spojována s Pohraniční stráží a informace o tom, že tomu dříve bylo jinak, prakticky chybí.
Po osvobození panovala na státní hranici poměrně nepřehledná situace. V západních Čechách byla americká armáda, přímo na státní hranici se postupně vrátila finanční stráž a obsazeny byly rovněž pohraniční četnické stanice (od července 1945 stanice SNB). Do pohraničí se rovněž přesouvaly další složky (revoluční gardy a pohotovostní pluk 1 Národní bezpečnosti), které však byly primárně pověřeny jinými úkoly. Reakcí na tento stav byla dohoda ministerstva financí (pod něž spadala finanční stráž), ministerstva vnitra a ministerstva národní obrany ze dne 31. 8. 1945. Tehdy byl vytvořen systém ozbrojených složek zajišťujících ochranu státní hranice tvořený 4 sledy. První výraznější změnou tohoto systému bylo zrušení pohotovostního pluku 1 NB v polovině roku 1946 a nahrazení třemi pohotovostními pluky (Liberec, Plzeň, Brno), v září 1946 přejmenovanými na pohraniční pluky. Tyto pluky se přesunuly k finanční stráži přímo na státní hranici a zůstala již jen třísledová ochrana státní hranice, což vydrželo až do roku 1948. Postupně začaly při ochraně státní hranice nabývat na důležitosti právě tyto pohraniční pluky (útvar 9600) SNB řízené ministerstvem vnitra. Po zrušení velitelství pluků v březnu 1948 se útvar 9600 členil na pohraniční prapory SNB.
Nejvýraznější změnou po roce 1948 bylo zrušení finanční stráže. Hlavním argumentem bylo sjednocení velení pod ministerstvo vnitra a zrušení nepohodlné (nekomunistické) ozbrojené složky. Po jejím zrušení střežení státní hranice přešlo na nově vzniklou pohraniční stráž. Došlo také k rozdělení státní hranice na dva úseky, přičemž důležitější byl samozřejmě ten západní, kde již začal převládat vojenský systém střežení nad policejním. Prapory pohraniční stráže na západní hranici byly rovněž početnější a lépe vybavené. V průběhu let 1949–1950 byl západní úsek hranice zúžen na prapory od Karlových Varů po Bratislavu.
Velkou změnou byl vznik ministerstva národní bezpečnosti v roce 1950. Tehdy také byla zahájena velká reorganizace podle sovětského vzoru – vojskové střežení státní hranice a bylo zahájeno budování brigád pohraniční stráže. Nová sestava brigád vznikla k 1. 1. 1951 sloučením stávajících jednotek PS a převzatých armádních jednotek. Nejnižším článkem se stala pohraniční rota, na níž bylo střežení hranice v délce cca 3–5 km (5–10 km hranice). Od 1. 1. 1951 stoupl počet příslušníků PS, která byla posílena armádními jednotkami včetně vojáků základní služby na 18 000 mužů (počet generálů, důstojníků a poddůstojníků z povolání neměl přesahovat 4 500).
Vedle aktivního střežení hranice existovaly samozřejmě i před rokem 1951 pasivní prvky ochrany státní hranice (pouze nebyly tak drastické). Hranice byla střežena pochůzkovou službou, vedle toho však bylo obnoveno celní pohraniční pásmo, v němž měla finanční stráž četná práva: právo vstupovat na pozemky a do budov, oprávnění k prohlídce vozidel, plavidel a letadel, možnost osobních prohlídek či legitimování osob a v neposlední řadě právo použití zbraně. Vedle tohoto pásma, jehož existence musela být novým osadníkům připomenuta, vyhlašovaly pohraniční či hraniční pásma i příslušné ONV. V roce 1950 (od 1. dubna) bylo vyhlášeno tzv. hraniční pásmo a zlom nastal v roce 1951, kdy bylo vyhlášeno pohraniční území, do něhož spadaly příhraniční okresy. Toto pohraniční území bylo rozděleno do tří pásem – zakázaného, hraničního a pohraničního. Nejpřísněji bylo střeženo zakázané pásmo (cca 2 km od hranic), které bylo kompletně vysídleno, méně přísně bylo střeženo pásmo hraniční (cca 12–15 km od hranic), které musely opustit „nespolehlivé osoby“ a pak zde bylo pásmo pohraniční bez zvláštních omezení tvořící operační prostor PS. Definitivní zákonnou podobu získala ochrana státní hranice zákonem č. 69/1951 Sb.
Obdobně se konstituovala ochrana státní hranice i v okrese Tachov. Již v květnu přišli na státní hranici příslušníci finanční stráže a obsazeny byly rovněž četnické stanice (od července stanice SNB). Na okres byly vyslány revoluční gardy a od srpna zde působila nejjižněji položená jednotka pohotovostního pluku 1 NB – 7. rota. Jejím hlavním úkolem však bylo zpočátku střežení internačního a posléze i sběrného střediska, jakož i dohled nad řádným prováděním odsunů. Po zrušení pohotovostního pluku 1 NB byly jednotky nově zřízených pohotovostních, resp. pohraničních pluků přesunuty na státní hranici a její ochrana se stala jejich hlavním úkolem.
I v okrese Tachov existovalo pohraniční celní pásmo, jehož existence musela být novým osadníkům znovu připomenuta. Vedle něj však začala život obyvatel v příhraničí ovlivňovat existence jiného pásma (nazývaného pásmem hraničním či pohraničním), které vyhlásil ONV Tachov již na sklonku roku 1946. Vyhlášeno bylo na základě zákona č. 125/1927 Sb., na jehož základě mohly politické úřady ve svých úředních obvodech vydávat příkazy a zákazy ve veřejném zájmu. Zákon myslel hned i na tresty za jejich neuposlechnutí – pokutu od 10 Kč do 5 000 Kč (v roce 1946 Kčs) nebo vězení od dvanácti hodin do 14 dnů. V nově zřízeném pásmu, které bylo do roku 1949 několikrát rozšířeno, začala panovat přísnější pravidla. Každá osoba, která chtěla do pohraničního pásma vstoupit, si musela předem vyžádat cestovní povolení vydávané ONV Tachov. To samozřejmě neplatilo pro obyvatelstvo, které ve stanoveném pásmu bydlelo a bylo řádně přihlášeno. To mohlo zároveň vykonávat i libovolné cesty do obcí ležících mimo pásmo, postačovala k tomu policejní přihláška a potvrzení MNV či MSK. Obyvatelé německé národnosti bydlící v pásmu však museli případnou zamýšlenou cestu mimo něj hlásit místně příslušné stanici SNB, která k této cestě vydávala časově omezená povolení. Pokud by lidé bydlící uvnitř pásma chtěli cestovat do jiné obce v rámci pásma, museli si u místně příslušné stanice SNB vyžádat obdobné povolení rovněž. Přísněji byla upravena možnost do pohraničního pásma vstoupit. Zde již muselo být časově omezené cestovní povolení ONV Tachov. Pamatováno bylo i na eventualitu, že by se někdo chtěl do obce uvnitř pohraničního pásma přistěhovat. Tomu bylo vydáno ONV Tachov povolení na jeden den, tj. na cestu z Tachova do příslušné obce, kde musel povolení odevzdat příslušnému MNV, resp. MSK. Zde byl policejně přihlášen a pak již vše fungovalo, jak bylo uvedeno výše. MNV, resp. MSK zároveň musely ihned po policejním přihlášení odevzdaná povolení zasílat zpět ONV bezpečnostnímu referentovi.
Od roku 1948 docházelo k výraznému zpřísnění režimu na státní hranici samozřejmě i na okrese Tachov. Nejviditelnějším zásahem však bylo přerušení cest a nařízení demolic osad ležících nejblíže státní hranici. Z okresu začaly být rovněž vyhošťovány „nespolehlivé“ osoby (buď pouze z okresu nebo z pohraničí a dokonce i z Československa).
Přes tato opatření byla státní hranice relativně propustná, jak o tom svědčí hlášení stanic SNB o ilegálních přechodech státní hranice. Hlášení se sice dochovala pouze pro léta 1948–1949, ale i tak obsahují informace o celkem 1790 případech narušení státní hranice (většinou samozřejmě směrem z Československa).
Teprve s důkladným posílením pohraniční stráže v roce 1951 a s budováním drátěných zátarasů, včetně jejich elektrifikace a dalších ženijních opatření, se státní hranice stala nepropustnou tak, jak ji dnes mnozí ještě pamatují.
Zdroj: mgr. Jan Edl: Západočeská univerzita v Plzni – Univerzita třetího věku – 2013/2014, ARCHEOLOGIE A HISTORIE TACHOVSKA, Vývoj ostrahy státní hranice v letech 1945–1951.
KUDY KE KRABIČCE:
Z Diany (park1) jděte po Kolowratově naučné stezce kolem bývalé roty PS asi 2km a před mostem přes Kateřinský potok zahněte doleva na červenou turistickou trasu. Za další 1 km uvidíte vybagrované jezírko - poslední vodní dílo na Kateřinském potoce než opustí Českou republiku. Je zde keška Signalka č.5. Pokračujte asi 450m po levém břehu potoka ke státní hranici. Krabička je na nejnižším místě (499m n.m.) Kateřinské kotliny.
Letošní sychravá zima vytváří atmosféru jak z Krále Šumavy. Na posledním úseku cesty si můžete představit, že je pár dní po "Vítězném Únoru" v roce 1948, ilegálně opouštíte svou rodnou vlast a chybí Vám posledních pár set metrů ke svobodě.
Additional Hints
(Decrypt)
Cnerm 7z bq uenavpavub xnzrar.
Fghzc 7z iba qre Teramfgrva.
Fghzc 7z sebz gur obeqre fgbar.