...Na dně jezera je zlatý zámek, do kterého se vchází zlatou branou. Ale kdo jí jednou projde, nikdy se už nevrátí, nikdy neuvidí slunce. Je prý v zámku uvězněn a zpět na svět smí jen za svitu hvězd, proměněn v bílý sníh, nebo v bílého koně. V té podobě musí číhat na pozdní chodce a vábit je k jezeru. Tak se vypráví...
(BENEŠOVÁ, Marie. Povídávalo se u nás..., 1966)