Kdysi bývaly lesy telcského panství plné zvere. Hrabe musel
zamestnávat mnoho hajných, aby se starali nejen o les a drevo, ale
hlavne aby hlídali zver pred nepovolanými lovci - pytláky. Leckterý
venkovan se obohacoval tím, že tajne lovil v panských lesích srncí
zver nebo zajíce, a pak jejich maso prodával okolním rezníkum a
hospodským. Nekdy, aby se jejich cinnost tak snadno neprozradila,
odváželi maso až do Jihlavy. Zvere bylo dost, ale pytláku taky. Tak
se obcas stávalo, že nekterý hajný prišel o život, když se dostal
do blízkosti lovícího pytláka, jindy naopak svou odvahu zaplatil
životem pytlák.
Na Rídelovsku se jednou stalo, že zdejší hajný pri obchuzce
svého revíru zastihl pytláka, který kladl oka a pušku mel
prichystanou ke strelbe na pricházející zver, Mezi hajným a
pytlákem došlo k prestrelce, hajný vyvázl bez zranení, ale pytlák
byl zle postrelen. Presto se mu podarilo z místa ješte uprchnout a
schovat se v kroví. Celou noc se plazil, a teprve k ránu se dostal
ke studánce. Ztratil však mnoho sil a krve. Napil se sice trochu
vody, ale život už nezachránil. K veceru zemrel. Mezitím hlásil
hajný na zámku, co se stalo. Nevedel však, že pytlák je težce
zranen. Teprve pri obchuzce dalšího dne našel u studánky mrtvé telo
pytlákovo. V okolí však nikdo tohoto muže neznal, pátrali proto po
jeho totožnosti a zjistili, že pocházel až z Mirošova u Jihlavy. Od
té doby se studánce ríká Mirošovská.